Klinika je projektem spojeným s jedním žižkovským domem, který se snažíme naplnit kulturními, sociálními a politickými aktivitami, organizovanými zdola na principech autonomie, solidarity a samosprávy.
Klinika je také kolektivem, který se zaměřuje na squatting – využívání prázdných domů a zároveň upozorňování na nerovnost a plýtvání odrážející se v současném městě.
Klinika je také v poslední době horké mediální téma. Rozhodli jsme se totiž neodejít ani po neprodloužení smlouvy, jak jsme přesvědčeni, ze zástupných důvodů. Skutečnou motivací podle nás byl a je politický nesouhlas s našimi hodnotami a ideály, který se nejjasněji ukázal v souvislosti s naší pomocí lidem na útěku.
Klinika je v současnosti pod tlakem státního úřadu, policie, poplašných zpráv i mnoha nenávistných výkřiků na internetu nebo jinde. Kromě snah o vyklizení čelíme snaze ukončit naši činnost pomocí pokut, které nám od vypršení smlouvy chodí od ÚZSVM.
Máme zkušenosti s policejním sledováním, odposloucháváním telefonů, nasazováním tajných agentů a s vyhazovy z práce kvůli politickým aktivitám.
A teď k samotné ceně. Ze všeho nejdřív bychom chtěli za cenu Františka Kriegla upřímně poděkovat. Tím spíše, že rozhodnutí poroty je pro nás nesamozřejmé a překvapivé. Některé rozezlené a nesouhlasné reakce, které Nadaci chodily, dokazují, že samozřejmé nebylo ani vaše rozhodnutí. Vyžadovalo rozhodně jistou dávku odhodlání a o to víc si ho vážíme.
Získávání podobných cen není na jednu stranu zrovna to, oč bychom svou činností usilovali. Kladli jsme si otázky i nad touto konkrétní cenou. Mají anarchistky a anarchisti, squatteři a squatterky přebírat cenu od chartistů a chartistek? Na druhou stranu je s cenou Františka Kriegla spojeno mnoho věcí, ke kterým se přihlásit můžeme.
Kriegel a Charta? Inspirace
Je to například samotná postava Františka Kriegla, po kterém cena dostala jméno. Kriegel byl komunista, který bojoval ve španělské občanské válce proti fašismu, budoval zdravotnictví na Kubě a odmítl se podřídit nátlaku Sovětského svazu a podepsal Chartu 77. František Kriegel určitě patří k tomu nejlepšímu z české komunistické tradice a můžeme se inspirovat jeho antifašismem, antikapitalismem i schopností v klíčových momentech odmítnout nátlak státní moci zaštítěné armádou.
Další osobností, která je s cenou spojená, je Jakub Polák, který ji dostal za „trvalý a statečný boj s předsudky a netečností policie i justice v případech nejotřesnějších rasově motivovaných vražd v České republice“. Jakub Polák byl nestorem českého anarchistického hnutí, ke kterému se hlásí i Klinika, a jeho vyjádření, že cenu může přebrat, protože není od státu, nás při rozhodování, jak se k ocenění postavit, přesvědčilo.
A jak je to se samotnou Chartou 77? Myslím, že na Chartu 77 je stále v čem navazovat, a to i v případě Kliniky. Inspirující je odhodlání solidarizovat se s vyloučenými a šikanovanými skupinami obyvatel i osobní statečnost lidí, kteří za své politické názory byli ochotni riskovat osobní svobodu. Klinice může být sympatická i pestrost tradic a ideových východisek, které se v Chartě střetávaly. Klinika je sice levicovým projektem, ale není dogmatická. Vedle anarchistů a anarchistek jsou zde levičáci, kteří se nechtějí blíže identifikovat, ale i lidé, kteří prostě chtějí udělat něco prospěšného pro společnost a které oslovil způsob, jakým se to dělá na Klinice.
Charta 77 se ale po listopadovém převratu stala symbolem a součástí velkého příběhu o konci dějin, o nepřekonatelnosti liberální demokracie a jejím nutným spojením s kapitalistickou organizací hospodářství. Mnohé z ikon Charty se osobně podílely na legitimizaci fetišizace soukromého vlastnictví, studenoválečnického vidění geopolitiky a nekritičnosti k zastupitelské demokracii. Squatterské a anarchistické hnutí, ale i lidé, kteří se hlásili a hlásí k progresivní levici, na tuto novou polistopadovou ideologii naráželi a naráží ve svém myšlení i politické praxi. Nejinak je tomu s Klinikou.
Policejní represe na vzestupu
Více než čtvrt století po sametové revoluci je snad již každému jasné, že konec dějin nenastal. Naopak to s nimi může jít hodně z kopce – až k jejím nejhrůznějším obdobím. Autoritářství, konzervatismus, rasismus, nerovnost jsou na vzestupu. Nenávist vůči Romům nahradilo ve veřejném prostoru téma migrace, aniž by se situace Romů nějak změnila. Spíš naopak. Je na čase formovat odpor proti fašizaci společnosti a místo hledání zástupných obětí jít ke kořenům současných společenských problémů.
Jako výraz toho, co nás spojuje, ale co nás také může rozdělovat, jsme se rozhodli věnovat peníze spojené s cenou na organizaci Anarchistický černý kříž, která podporuje politické vězně anarchistického hnutí. Právě podpora politických vězňů byla klíčovou agendou charty a konec politických procesů a sledování lidí policií na základě jejich politických názorů se měly stát po roce 1989 samozřejmostí. Ze zkušenosti ale víme, že tomu tak není. My i lidé z našeho okolí máme zkušenosti s policejním sledováním, odposloucháváním telefonů, nasazováním tajných agentů a s vyhazovy z práce kvůli politickým aktivitám. Takových případů je víc. V poslední době získal široký ohlas případ Igora Ševcova, který na základě vykonstruovaného obvinění seděl neoprávněně několik měsíců ve vazbě a nyní čelí vyhoštění zdůvodněné právě politickými názory.
Prohlášení zaznělo při slavnostním předání Ceny Františka Kriegla.