Ve čtvrtek 12. května čelila vláda Manuela Vallse hlasování o nedůvěře, které vyvolala pravicová část Národního shromáždění. Proti setrvání současného kabinetu se vyslovilo 246 zástupců francouzského lidu, zejména z řad pravice a krajní pravice, ale také zástupci Levicové fronty. Hlavním motivem pro hlasování byla novela zákoníku práce, jejíž projednávání provázejí dlouhodobé protesty. Vzhledem k obavě, že by text novely zákona nemusel zákonodárným sborem projít, se premiér Valls v úterý rozhodl jej schválit pomocí takzvaného článku 49.3. francouzské Ústavy, který umožňuje uvést v platnost i takové návrhy, které nemají většinovou podporu poslanců. Toto rozhodnutí doprovázel okamžitý důrazný nesouhlas veřejnosti v čele s odborovými organizacemi, které začaly masově mobilizovat a ve středu i ve čtvrtek probíhaly rozsáhlé demonstrace nejen v Paříži před budovou Národního shromáždění, ale i v dalších městech. Vzhledem k tomu, že bezprostředně po Vallsově rozhodnutí schválit zákoník práce za každou cenu, padl pravicový návrh na odvolání vlády, kterým se poslanci zabývali v průběhu čtvrtka, nenabyl do té doby zákoník práce platnost, jak se mylně domnívala řada českých médií. Tak se stane až po jeho schválení Senátem.
Paradoxy článku 49.3
Zmiňovaný článek 49.3 francouzské Ústavy, který dovoluje vládě prohlasovat návrhy zákonů spojené s financemi, není používán úplně sporadicky – od vzniku Ústavy Páté republiky došlo k jeho užití bezmála stokrát.
Europoslanec a kandidát na francouzského prezidenta Jean Luc Mélenchon na sociálních sítích vyzýval ostatní levicové poslance a poslankyně, aby se k odvolání vlády zleva přidali, a vzali tak odpovědnost do svých rukou.
Tentokrát se kabinet ministrů mimořádně sešel v úterý a rozhodl se údajně zejména kvůli tomu, že se po jednání výborů a podvýborů sešlo na pět tisíc pozměňovacích návrhů, jejichž projednávání by opět zpomalilo proces přijímání zákona. Demokratická deliberace tak šla stranou a rozhodly jen vládnoucí elity, což je zejména v kontextu cílené militarizace bezpečnostních složek, zostřování postihů a stále se prohlubující propasti mezi lidmi a jejich reprezentací, nebezpečné. Paradoxní je také, jak se k použití článku pravicovými vládami v minulosti vyjadřovali současní vrcholní představitelé Francouzské republiky, prezidentem Hollandem počínaje. Ten se v roce 2006, kdy byl tajemníkem socialistů, nechal slyšet, že je to „brutální křivda demokracii“, což mu bylo nyní samozřejmě důrazně vyčítáno během demonstrací. Také Manuel Valls se v roce 2008 velmi angažoval pro omezení účinnosti článku na naprosto ojedinělé případy. Oba zmiňovaní si ovšem nyní zřejmě pozapomněli, že v minulosti byli socialisty a rozhodli se zcela proti vůli většiny. Nyní tedy návrh poputuje do pravicovou většinou obsazeného Senátu, kde bude řádně projednán ve výborech a hlasován na plénu.
Napětí v socialistické straně i v ulicích
V ulicích mezitím trvají nepokoje – jenom během včerejška došlo k obsazení několika škol a zadržení desítek lidí. Protesty zřejmě budou nadále sílit, protože odborové organizace napříč všemi sektory opět svolávají mimořádná lidová zasedání a plánují společně další postup. Prezident jednoho z významných vysokoškolských odborů UNEF William Martinet deníku Le Monde sdělil, že „vládě se nepodaří umlčet mladé“.
Ovšem nevře to jen v ulicích, ale také v samotném Národním shromáždění a hlavně v socialistické straně, která se stále více štěpí. Vedle zmiňovaného pravicového návrhu na rozpuštění vlády, se objevil také pokus o návrh levicový. Podala ho skupina levicových poslanců z řad Levicové strany, jejíž významný představitel, europoslanec a kandidát na francouzského prezidenta Jean Luc Mélenchon na sociálních sítích vyzýval ostatní levicové poslance a poslankyně, aby se k odvolání vlády zleva přidali, a vzali tak odpovědnost do svých rukou. Několik členů a členek socialistické strany jeho požadavek vyslyšelo a rozhodlo se jednat a porušit loajalitu s vládou. Ovšem neúspěšně, protože chyběly dva podpisy pod návrh na odvolání. Důsledkem však jsou další rozepře mezi socialisty, které mohou hrát významnou roli například v primárních prezidentských volbách.
Autorka studuje politologii.