„Paskvil hate free culture je placen z peněz daňových poplatníků, tedy i mých. WTF?!!“ rozčiloval se před necelým měsícem na Facebooku Roman Šebrle, legenda českého desetiboje, na jehož kariéru jsme se jako daňoví poplatníci skládali po celá léta. Hlavní tvář televizního zpravodajství Primy, třetí nejvlivnější stanice u nás, na sebe už od počátku kauzy manipulovaných zpráv o iráckých uprchlících bere břemeno boje proti všudypřítomné, Bruselem diktované politické korektnosti a srdnatě se bije za právo na „objektivní“ reportáže. Pochybnosti, které postup televize dlouhodobě vyvolával, se včera ukázaly jako oprávněné. Manipulace s fakty a šíření strachu se dle dostupných informací netýkaly pouze iráckých křesťanů ve Smilovicích, u kterých se týdny vedla pro veřejnost totálně nepřístupná tahanice o pravost překladu jejich vyjádření na adresu jejich nového ubytování v Česku, ale celkového přístupu televizní stanice k otázce uprchlické krize. Ovšem právě důsledně budovaný rozměr média v disentu, které si navzdory masivní kampani sluníčkářů z neziskovek nedalo ukrást svůj monopol na pravdu pro obyčejné lidi, může být pro Primu dobrým východiskem pro setrvání na své verzi reality.
Prolhat se k pravdě
Vedení televize Prima se během včerejška nevyjádřilo. Přiznání ve stylu „možná jsme trošku lhali, trošku manipulovali, ale lidi to tak chtějí a dělají to všichni“ můžeme čekat v nejbližších dnech a bude to patrně ta nejpoctivější reakce, kterou od televize bude možné získat. Prima totiž svým předchozím jednáním dokonale naplnila ostřílenou propagandistickou strategii o stokrát opakované lži, která se stává pravdou. Přiznat se teď k řetězci výmyslů a odkrýt je jako rafinovaný plán na získávání sledovanosti vyžaduje řádově mnohem víc odvahy než opačný postup: vydávat své zhovadilé jednání za odvahu jít proti proudu.
Teprve v zemi, kde žádní uprchlíci nejsou, dává pokyn „informujte o nich jako o bezpečnostní hrozbě“, dokonalý smysl.
Alespoň se redakce Primy už teď zastali ti, kterým je jejich zpravodajství určeno především. Zatímco Blok proti Islámu se rozpustil a Konvička neví, jak se jeho strana zrovna jmenuje, starý dobrý facebookový profil Islám v ČR nechceme (IvČRN) takřka okamžitě sepsal stanovisko na podporu „odvážných redaktorů“. Odvaha a novinářská neohroženost se v tomto případě prokázala posloucháním nadřízených a rezignací na základy žurnalistické etiky.
IvČRN se v tomto dokumentu stejně jako celá řada dalších internetových diskutérů pouští do obhajování „pravdy“, kterou Prima podle nich hlásá tím, že lže. Ve svém dopise se usvědčují, že je to právě propaganda, kterou snesou jako jedinou pravdu. Jiný pohled na uprchlíky je rozčiluje do běla a nechtějí jej slyšet, nemohou přijmout vícestranné hledisko, protože je uráží.
Pravda a nenávist musí zvítězit nad lží a láskou
Na amerických univerzitách se dnes vedle zaběhnuté korektnosti politické rozvíjí i korektnost emocionální, ke které se vyjadřují skepticky i jindy liberální autoři. Tento typ korektnosti byl zesměšněn v poslední sezóně South Parku. Jejím základem je bezpečný prostor, kam nepronikne nic, co by mohlo kohokoli znejistět. Podobné emocionální bezpečí vyžadují od televize a médií i příznivci IvČRN. Přitom vůbec nemají problém vyrovnat se s tím, že jejich „pravda“ je výsledkem cílené manipulace. Důvody, které k manipulaci vedou, jsou totiž v jejich očích legitimním, rozumným vyhodnocením krizové situace a snahou, jak na tuto situaci diváky důsledně připravit.
Nezávislost v tomto myšlenkově rozhicovaném světě už nespočívá v odmítnutí umělého vytváření lživých příspěvků, ale právě v jejich přijetí. Teprve v zemi, kde žádní uprchlíci nejsou, dává pokyn „informujte o nich jako o bezpečnostní hrozbě“, dokonalý smysl. Bylo by to všechno víc k smíchu než k pláči, kdyby se během posledního zasedání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) záhadně nevytratili čtyři radní právě ve chvíli, kdy přišly na přetřes „smilovické“ reportáže Primy. Hlasování o tom, zda stanice porušila zákon, je tedy neplatné. Těžko říct, jestli by její mučednický mýtus pokuta od RRTV ještě více neposílila. Na každý pád by ale nějaký druh postihu byl oficiálním signálem, že „pravda začíná tam, kde končí signál televize Prima“.
Je ovšem pravděpodobné, že v české mediální krajině, zhuntované letitou absencí dostupné a kvalitní mediální výchovy i zákonů, které by bránily propagandistickému lhaní, a utvářené podobnými disidenty, jako jsou Roman Šebrle nebo Petr Robejšek, by to stejně k ničemu nevedlo.
Autoři jsou redaktoři A2larmu.