Přesně před rokem vznikla v Polsku nová politická strana Razem (Společně). Impulzem k jejímu založení byla neschopnost existujících levicových subjektů postavit do prezidentských voleb v minulém roce společného kandidáta. Krátce po svém založení získalo Razem v parlamentních volbách 3,6 procenta hlasů, což sice na vstup do Sejmu nestačilo, ale strana díky tomuto volebnímu výsledku aspoň dosáhla na státní dotace. Od té doby se snaží etablovat na polské politické scéně coby alternativa k vyčpělé postkomunistické levici, neoliberální opoziční pravici, ale i vládnoucímu konzervativně-nacionalistickému Právu a spravedlnosti. O tom, proč se Razem nezapojilo do největších protestů od roku 1989 proti současné vládě i o mnohém dalším jsme hovořili s Kubou Daneckim, členem výkonného výboru Razem, a Magdalenou Mips, členkou národní rady této strany.
Máte za sebou šest měsíců vlády Práva a spravedlnosti (PiS). Řada nepopulárních kroků omezujících demokratické fungování státu, zejména pokusy převzít kontrolu nad ústavním soudem, vedla k masovým protestům. Ty probíhají pod záštitou občanské iniciativy Výbor na obranu demokracie (KOD), ke kterému se přidala řada opozičních stran. Razem se ale těchto protestů neúčastní. Proč?
Magdalena Mips: Občanské hnutí respektujeme a jsme rádi, že lidé v ulicích protestují proti autoritářským tendencím PiS. Ale od začátku jsme jako strana říkali, že nechceme být součástí jednoho hnutí s lidmi, kteří jsou zodpovědní za věci, které se v Polsku za posledních pětadvacet let nepovedly – a přesně to cítíme ve vztahu k liberálně-pravicovým stranám, které se přidaly ke KOD. Navíc KOD tvrdil, že je apolitický, což jako strana respektujeme.
V příštích měsících sice nezastavíme nelegální vládní útoky na ústavní soud, ale za pár let, skrze lokální aktivismus, budeme schopni posunout politickou scénu způsobem, který bude mít reálný dopad.
Kuba Danecki: Mluvíme o různých úrovních politického boje. KOD je hnutí a má jeden cíl: bránit ústavu, zatímco my jsme politickou stranou. Problémem KOD je, že se vůbec nezamýšlí nad tím, co přivedlo PiS k moci. A proč momentálně PiS neztrácí podporu. Naopak, podpora spíše roste. Myslíme si, že bez reflexe důvodů, proč je PiS tak úspěšná, nenalezneme žádný způsob, jak proti ní bojovat, a výsledkem bude, že vládní strana bude jen silnější.
MM: KOD navíc nedávno vytvořil nové hnutí spolu s řadou parlamentních a mimoparlamentních opozičních stran, které se nazývá Svoboda, rovnost, demokracie. Ukazuje to, že jsme se správně domnívali, že KOD není – a nikdy nebyl – čistě apolitický. Pravděpodobně půjdou s tímto hnutím do příštích voleb. U toho být nechceme. Polsko potřebuje něco jiného než polarizovaný systém s PiS na jedné straně a liberálním pravým středem na straně druhé. Ani jedna z těchto stran nemá dobrý recept na to, jak tuto zemi posunout dál.
Každopádně se opozičnímu hnutí podařilo dostat spoustu lidí do ulic. Za co tedy lidé demonstrují?
KD: KOD od začátku dokázal přivést tisíce lidí do ulic, ale nedokázal zmobilizovat nové příznivce. Od začátku jsme měli pocit, že se jedná o poslední tažení všech, kteří volili liberální strany. V Polsku máme konzervativní pravici a liberální pravici – a obě se soustředí na privatizaci, i když tvrdí, že mají i sociální rozměr. Tento binární systém není produktivní. My se považujeme za třetí možnost. Stále slyšíme ze všech stran, že se máme přidat k opozičnímu hnutí, ale to my prostě udělat nemůžeme. Levici v Polsku všichni neustále říkali, že teď musíme řešit větší problémy než levicové požadavky. Kasně, sociální spravedlnost je důležitá, ale teď se musíme vypořádat s transformací. Jasně, sociální spravedlnost je důležitá, ale teď musíme řešit NATO, Evropskou unii, krizi. A teď to je ústava. Takže je dobré, že KOD protestuje proti protiústavním krokům, ale my se nenecháme vtáhnout do této bipolární logiky, protože to je přesně to, co způsobilo současnou krizi.
Vláda spustila řadu přerozdělovacích sociálních programů. Hlavním projektem je program 500+, který slibuje rodinám s dvěma a více dětmi 500 zlotých. Daří se vládě skutečně řešit sociální problémy?
KD: Nová vláda opravdu našla několik věcí, které byly původem velké frustrace, a nabídla pár řešení, i když nedokonalých. Ale to, co PiS dělá, je velmi nebezpečné. Samozřejmě je třeba podporovat rodiny, obzvláště proto, že minimální plat v Polsku je extrémně nízký. Ale vládní programy jsou finančně nezodpovědné. Nedošlo k navýšení daní pro bohaté, naopak se mluví o jejich snížení. Hrozí, že za pár let bude rozpočet naprosto vyčerpán.
MM: Ne za pár let. My nevíme, odkud se budou brát peníze příští rok.
KD: Hlavní riziko vidíme v tom, že pokud politika PiS selže, bude to příležitost pro neoliberální síly, aby řekly: vidíte, sociální politika nefunguje, oni zničili rozpočet…
Ze strany PiS se tedy jedná o nepromyšlený oportunistický populismus?
MM: Ano. Populismus sám o sobě není špatný. Může sloužit k dosažení dobrých cílů. Ale to, co dělají oni, by se nám mohlo vymstít, jelikož neuvážené kroky, které teď podnikají, znemožní mluvit o jakékoli podpoře a sociálním zabezpečení v příštích volbách, protože rozpočet na tom bude velmi špatně.
Vaše strana velmi aktivně protestovala proti některým kontroverzním vládním krokům. Proti čemu konkrétně?
MM: Důležitý byl protest proti téměř úplnému zákazu potratů – a to říkám nejen jako členka politické strany, ale také jako žena. Důležité bylo, že jsme ty protesty iniciovali. Rozhodli jsme se v pátek večer, že následující neděli něco zorganizujeme. Razem je politická strana, která svou činnost zahájila zhruba před rokem, a během třiceti šesti hodin jsme byli schopni připravit největší protesty podporující legalizaci potratů v dějinách postkomunistického Polska! Demonstrace se konaly ve Varšavě i v dalších městech. Pro mě to bylo úžasné. Udělali jsme to, co jsme museli udělat, a PiS částečně návrh odvolali. Pro nás bylo důležité, že se těch protestů nezúčastnili jen naši členové, přidala se k nám spousta dalších lidí. Pochopili, že neprotestujeme jen proti navrhovaným restrikcím, ale také za zdraví žen a reproduktivní práva obecně. Zároveň vzniklo hnutí Dziewuchy dziewuchom (Holky holkám) bojující za lepší zákon o potratech.
V březnu jste také zorganizovali akci u kanceláře předsedkyně vlády, během které jste prostor před budovou obsadili. Protestovali jste proti tomu, že vláda odmítla zveřejnit usnesení ústavního soudu. Mohli byste o této akci říct něco víc?
KD: Museli jsme ukázat, že jsme proti tomu, co vláda dělá. A také, že jsou některé věci, v nichž jsme lepší než KOD. Nemůžeme sice přitáhnout tolik lidí, ale zato máme výdrž a jsme zatvrzelí. Věděli jsme, že nedokážeme svolat velký pochod, takže jsme chtěli ukázat, že jsme tady a nikam nepůjdeme. Rozbili jsme stany před úřadem premiérky – byl to naprosto spontánní nápad. První noc jsme měli jen jeden stan, druhý den už to bylo celé stanové městečko. To byl jeden z prvních momentů, kdy se nám dostalo větší podpory od lidí mimo naši stranu. I lidé, kteří nás nevolili a kteří s námi třeba ani nesouhlasí, se nám pokusili pomoct, když viděli, že tam zůstáváme a přespáváme, ačkoliv bylo pod nulou. Nosili nám čaj, polévku, deky, palivo do generátorů a tak dále. Lidé viděli, že to, co říkáme, myslíme vážně. V ústavě stojí, že lidé mají právo na střechu nad hlavou, na práci, na pocit bezpečí. Měli jsme ty dokumenty připravené. Kdykoliv někdo z liberální pravice přišel, aby se trochu přiživil na naší akci, připomněli jsme mu ty články ústavy, které hlásají sociální spravedlnost. Tímto způsobem jsme docela dobře ukázali, v čem se od nich lišíme.
Snažíte se získat hlasy lidí znevýhodněných transformací, jejichž problémy se teď částečně snaží řešit PiS. Ale PiS jim k tomu navíc nabízí nacionalistickou rétoriku. Co místo ní můžete nabídnout vy?
KD: Přál bych si, abychom měli jednoduchou odpověď. Pravice tu v podstatě měla za posledních šestadvacet let volnou ruku. Krytyka Polityczna sice provozovala několik klubů, které se snažily oživit levicové ideály a diskurs, ale zároveň tu bylo mnohem více pravicových klubů a kostelů. A postkomunistická levice byla naprosto vyprázdněná, co se ideálů týče. Takže začínáme od nuly. Musíme oživit historické povědomí o úspěších levice v Polsku. Byli to socialisté, kteří bojovali za nezávislost, a rudá vlajka byla mezi těmi, které se stavěly proti bolševické invazi.
MM: Naše sociální zákony, pracovní zákony, feministické zákony – všechny jsou dílem levice. Na to nesmíme zapomenout. Skutečně alarmující je nárůst nacionalismu. Před několika měsíci, v únoru, se uskutečnil pochod nacionalistů z Národního radikálního tábora (ONR), který měl podpořit prezident. To byl další příklad Razem v akci: dali jsme najevo náš nesouhlas a prezident Duda svou podporu stáhl. Nicméně nacionalisté jsou stále silnější. V Polsku je obzvláště nebezpečné spojení mezi pravicí a církví, protože církev je spojována se svobodou a politickými hnutími za komunismu.
Jak mluví Razem o režimu před rokem 1989?
KD: Demokracie a politická rovnost nemohou existovat bez ekonomické rovnosti a ekonomické emancipace. Dnes máme spoustu demokracie, aspoň formálně, ale lidé se na ní nemohou podílet, nemají čas, pracují ve velmi nejistých pracovních podmínkách, které patří k nejméně zabezpečeným v Evropě. Polská lidová republika měla jiné nedostatky. Samozřejmě musíme uznat, že minulý režim naučil lidi číst a psát, přivedl elektřinu do celé země, zajisti bydlení pro všechny a celkově se zasloužil o ekonomickou emancipaci. Ale chyběla politická svoboda a demokracie – byl to systém, ve kterém armáda střílela do dělníků. Svým způsobem to je narativ podobný tomu, který máme teď. Existují dva pilíře demokracie – a oba jsou nutné.
Co se týče vaší snahy o zlepšení prekérních pracovních podmínek, spolupracujete s dalšími organizacemi, například odborovými?
MM: Ano, a tato spolupráce je pro nás zásadní. Máme velmi blízko k OPZZ, největšímu polskému odborovému svazu. S odbory přichází také pocit důstojnosti, integrity a identity, bez kterých nelze za vlastní práva bojovat. Momentálně máme trh zaměstnavatelů, a ne zaměstnanců. To je problém, jelikož to vytváří mentalitu vděčnosti za to, že člověk vůbec má práci. Pro to, aby mohl člověk vyjít do ulic a demonstrovat za svá práva, musí vědět, že to může udělat, že je chráněn zákony a že se tím nevystaví nebezpečí. To je naprosto zásadní a základní věc. Pokud ji nezměníme, nezmění se nic.
Prvního května zorganizovala strana Razem v Gdaňsku akci k připomenutí práv pracujících. Proč právě v Gdaňsku, a ne ve Varšavě? A myslíte si, že je načase, aby si toto datum levice znovu přivlastnila?
KD: První máj je pro mnohé z nás nejdůležitějším svátkem roku, je to jediný svátek pracujících. Důvodem, proč jsme akci uspořádali v Gdaňsku, bylo to, že jsme tam zrovna pořádali schůzi naší národní rady.
MM: Gdaňsk je také velice důležitý kvůli srpnu 1980 a protestům pracujících, které se tam uskutečnily.
KD: V Polsku je první máj stále ještě spojován s komunismem. Nikdo neslyšel o Haymarketu, ale zato každý ví, že lidé byli za komunismu nuceni účastnit se prvomájových průvodů. Musíme znovu vytvořit historické povědomí a zpolitizovat dějiny – je čas vytvořit náš vlastní narativ o prvním máji, který by se odpoutal od předchozí tradice a znovu z tohoto dne udělal svátek práce. Nyní máme například nový dekomunizační zákon, díky němuž se musí přejmenovat ulice pojmenované po socialistických hrdinech, kteří bojovali za polskou nezávislost. Musíme bojovat za to, aby lidé věděli, kdo tito hrdinové hrdiny skutečně byli.
MM: S historickým povědomím je spojen i pocit důstojnosti, který nám dovoluje tento den slavit. V Polsku je patriotismus většinou spojován s pravicí. Ale my věříme, že můžete stát na levici a zároveň být vlastenci. Bojujeme za rovnost, solidaritu a demokracii v konkrétní zemi a chceme mluvit o našich kořenech. Musíte vědět, odkud pocházíte, abyste věděli, kam směřujete.
A co vám říká tradiční levicový internacionalismus?
MM: To je také důležité, a máme mnoho kontaktů v Evropě. Například jsme podporovali DiEM 25, nové hnutí Janise Varufakise za demokratizaci Evropské unie.
Jak se k DiEM stavíte nyní? Zdá se, že tato iniciativa tak trochu vyprchala…
KD: Vypadá to, že ani lidé, kteří za DiEM stojí, si nejsou úplně jistí, kam dále směřovat. K iniciativě se ovšem nemohou připojovat strany, pouze jednotlivci. Za současného stavu věcí neoliberální vlády a politika zničí Evropskou unii. Takže určitě potřebujeme novou levicovou ideu pro Evropu, která bude demokratičtější a nebude řízena bankami a Evropskou komisí a jinými institucemi, jež jsou evropským společnostem vzdálené. Dnes to ale nevypadá, že by měl někdo nějaký nápad, jak toho dosáhnout.
Jaké další kroky hodláte podniknout proti vládě PiS?
MM: Musíme pracovat v regionech na každodenních záležitostech a změnit způsob, kterým se v Polsku uvažuje o levici.
KD: Protesty zatím popularitu PiS nijak nenarušily. Samozřejmě musíme respektovat, že vyhráli volby, i když nesouhlasíme s tím, co dělají. V příštích měsících sice nezastavíme nelegální vládní útoky na ústavní soud, ale za pár let, skrze lokální aktivismus, budeme schopni posunout politickou scénu způsobem, který bude mít reálný dopad.
MM: A jsme na to připraveni. Od začátku jsme si říkali, že to je práce na dlouhý běh. Bude pravděpodobně trvat roky, než získáme podporu, kterou potřebujeme, než lidem řekneme, co jim chceme říct a přesvědčíme je, že mohou bojovat za své zákony. Ale hra o demokratické a sociálně spravedlivé Polsko – chráněné ústavou – už začala a Razem se nevzdává.