Scénář, podle kterého se v pondělí mělo odehrát částečné vyklizení lublaňského squatu Tovarna Rog, byl podobný jako v případě jiných autonomních prostorů v Evropě. Několik měsíců dopředu oznámilo vedení města, že komplex budov bývalé továrny má být přestavěn na kulturní centrum. Rogovci (členové jednotlivých kolektivů v Rogu) začali organizovat velké množství akcí, proběhla týdenní oslava deseti let existence prostoru, setkali se několikrát s politiky z vedení města, komunikovali s médii a pořádali sousedská i veřejná setkání. To vše s touhou dokázat, že ROG je životaschopná a potřebná součást Lublaně. Na konci letošního května přesto padl definitivní termín demolice: 14. června ve dvě hodiny odpoledne.
Není alternativa jako alternativa
V úterý 6. června kolem třetí hodiny ranní vjel nečekaně na dvůr mezi budovami demoliční bagr, který doprovodila najatá soukromá ochranka. V té chvíli spalo v jedné z budov přibližně deset lidí, kteří začali bránit bagru v dalším pohybu, načež je zaměstnanci ochranky začali násilně odtahovat z pozemku. I přes potyčku se podařilo ještě v noci svolat do Rogu podporovatele centra. Zaměstnanci ochranky se ocitli v menšině, ztratili nad situací kontrolu a místo k jedenácté hodině dopolední opustili. Navzdory přítomnosti policie bylo chování soukromé ochranky velmi násilné, aniž by tomu policie jakkoliv bránila. Hned 7. června svolal starosta města Zoran Janković tiskovou konferenci, aby oznámil, že zažaloval členy z kolektivů v Rogu za znemožnění stavebních prací. Rogovci kontrovali zažalováním města za užití násilí a lživé argumenty o stavebním povolení, které podle nich neexistuje. Od pondělí se v továrenských budovách koná nespočet akcí, kterých se účastní několik stovek lidí. Někteří pomáhají s organizací, jiní se programu účastní. Jejich přítomnost ale ukazuje, že vedení města dělá svou snahou prostor uzavřít a zdemolovat krok vedle.
Z Lublaně se pomalu stává vyčištěná a vyleštěná brána Balkánu, kde není prostor pro solidární a kolektivní společenství, jakým je Rog.
Rog v mnohém funguje podobně jako Klinika, jen je několikanásobně větší – bývalá továrna má sedm tisíc metrů čtverečních. Za léta svého fungování Rog prokázal, že je funkčním a živým organismem. Komplex pěti budov dříve sloužil jako továrna na kola, od roku 1991, kdy se Slovinsko stalo nezávislou republikou, se však veškerý průmysl přestěhoval za město a budovy zůstaly prázdné. V devadesátých letech proběhlo několik jednání iniciovaných městem, v jehož správě továrna je, aby se pro budovu našlo využití. Žádné řešení se však nepodařilo najít.
Ve stejné situaci se ocitly také prázdné kasárenské budovy na severu centra a obrovský komplex budov cukrovaru, který dodnes chátrá u řeky jen pár metrů od Rogu. I ty mají být dle nesmyslných plánů města přeměněny na kulturní centrum. Z bývalých kasáren vznikl dnes již legendární squat Metelkova a areál muzejních institucí. Rovněž Metelkova je příkladem nefunkční lublaňské městské politiky. Nejdříve se o budovy ucházelo uskupení umělců a aktivistů (Network for Metelkova), kteří v roce 1991 vyzvali nově vzniklou slovinskou vládu k darování chátrajících budov, aby v nich mohli vytvořit alternativní kulturní centrum. Vláda ani městská rada však nebyly schopny situaci vyřešit a nechaly návrh aktivistů otevřený. Těm došla po několika měsících trpělivost a v září 1993 komplex budov obsadilo na dvě stě lidí. Vznikly zde kluby, přestěhovalo se sem množství alternativních a sociálních organizací, začaly se pořádat koncerty, výstavy, přednášky, kurzy a další bezplatné akce.
Aktivisti z Metelkovy svou činností poukázali nejen na neflexibilitu politické reprezentace, ale také na její nadbytečnost v některých situacích. Využili chvíle, kdy nebyl nikdo z vlády nebo městské rady schopen problém prázdných budov řešit, a ukázali, že samospráva a aktivity zdola mohou vytvořit fungující prostory pro kulturní a sociální život. Dodnes v Metelkové sídlí několik sociálně činných, politických či kulturních organizací, v klubech se konají koncerty, místo samo ale už ztratilo svou kritickou a aktivistickou funkci. Tu dnes převzala Tovarna Rog. Je také zajímavé, že Lublaň na svou alternativní kulturu láká turisty, Metelkova byla dokonce v roce 2005 zapsána na seznam národního kulturního dědictví. Ukazuje se však, že není alternativní kultura jako alternativní kultura.
Centrum v centru dění
Rog v roce 2006 obsadila skupina aktivistů, kteří od začátku veřejně jednali s městem. Šestnáct let chátrající prostory přeměnili v ateliéry, galerie, klubovny, koncertní sál, freeshopy, cirkusovou místnost, tělocvičnu a kluby s barem. Vznikla síť kolektivů, přičemž každý z nich měl na starosti prostor s určitým zaměřením. Organizační a rozhodovací moc je tak v Rogu značně roztříštěná, neboť zde funguje paralelně více kolektivů (dohromady čítají přes sto lidí). Zástupci kolektivů se jednou do měsíce scházejí s členy dalších aktivistických organizací v Lublani. První rok fungoval squat velmi otevřeně, každý mohl přijít a projít se místnostmi, později se začaly prostory zamykat. Kdokoliv se však mohl stát součástí Rogu a zapojit se do programu. Postupně se jednotlivé aktivity ustálily, a ačkoliv fungovaly dál autonomně a nekomerčně, přestaly naplňovat angažovaný sociální charakter.
Určitým impulzem k oživení prostoru a nastartování sociální funkce byla uprchlická krize, v rámci níž procházelo Slovinskem velké množství uprchlíků. Na uzavírání hranic reagovali aktivisté z Rogu stříháním žiletkových drátů a organizováním solidárních akcí. Svou činnost rozjelo v jedné z menších budov Sociální centrum Rog, které dodnes slouží především jako místo setkávání žadatelů o azyl a aktivistů. Sociální centrum pořádá přednášky, kurzy angličtiny, slovinštiny a perštiny, každé pondělí se zde koná takzvané Café international, setkání nad kávou, které slouží jako možnost přímého setkání s azylanty. Zní to banálně, kdo se ale chvíli po Lublani pohybuje, brzy zjistí, jak důležitou roli takové místo ve městě má. Pro mnoho lidí se stává bezpečným prostorem, kde lze sdílet své zkušenosti a zážitky a podílet se na chodu společenství, v němž lze najít uplatnění a uznání.
Tovarna Rog má to štěstí i smůlu, že leží v samém centru Lublaně. Vedení města by na jejím místě raději vidělo kulturní centrum, které by sloužilo komerčním kulturním akcím, prodejním prezentacím průmyslového a interiérového designu a jiným aktivitám, které mají z Lublaně udělat evropskou metropoli. Letos v červnu se mají začít bourat první tři nízké budovy z továrenského komplexu, na podzim a v roce 2017 by pak měla velká čtyřpatrová továrenská budova, která je díky své architektuře kulturní památkou, dostat novou podobu. Starosta města Zoran Janković, ekonom a jeden z nejbohatších Slovinců, nevidí v iniciativě Rogovců komerční perspektivu, autonomní a sociální továrna se mu doslova nehodí do krámu. Jedno z hesel aktivistů z Rogu je „Roga ne damo za gradbeno jamo“ (Nedáme Rog za rozestavěnou jámu). Tím chtějí upozornit na několik stavenišť v samém centru města, která jsou dlouhodobě rozkopaná, a s tím spojenou rétoriku modernizace a gentrifikace města. Z Lublaně se pomalu stává vyčištěná a vyleštěná brána Balkánu, kde není prostor pro solidární a kolektivní společenství, jakým je Rog. Povolená je jen ta „alternativa“, kterou je možné turisticky a komerčně využít. Aktivisté se však nevzdávají, od pondělí běží v továrně živý program, přesouvají se sem přednášky a semináře spřátelených organizací z města, probíhají setkání, koncerty, happeningy, mnoho významných slovinských osobností vyjádřilo v Rádiu Študent svou podporu, připojila se také místní média a veřejnost. Rogovci vzkazují „Ne damo se!“, uvědomují si totiž, že nebojují jen o pár starých budov, ale o povahu celého města.
Autorka studuje teorii umění na UMPRUM.