„Pokud je mír jen zástupné slovo pro smrt, je na nás, abychom dali šanci násilí,“ křičí v úvodu písně Give Violence A Chance trans zpěvačka Sadie Switchblade, frontmanka washingtonských queer hardcore punkerů G.L.O.S.S. (Girls Living Outside Society’s Shit). Kapela nabídla své nové pětipísňové EP Trans Day of Revenge zadarmo k poslechu a ke stažení hned následující den po masakru v Orlandu, přestože mělo vyjít až o pár měsíců později. Díky jeho předčasnému vydání tak spatřil světlo světa potřebný komentář k tragédii i jejímu celospolečenskému kontextu.
Inkluze a posílení
Kapela G.L.O.S.S., tvořená několika transgender členy, se poprvé představila loňským, kritikou oceňovaným demem, na němž v necelých deseti minutách analyzovala zkušenost outsiderů, žen, LGBTQ+ a etnických menšin v hardcorové scéně a ve společnosti vůbec. Deska byla snahou o poskytnutí hlasu a prostoru marginalizovaným a cíleně narušovala standardy scény, v níž panuje přesvědčení, že pokud máte křehkou tělesnou konstituci nebo postižení a chcete si užít tvrdou hudbu z první ruky, riskujete zdraví. G.L.O.S.S. se na svých koncertech snaží vytvářet safe space v místech, kde se obvykle odehrává agresivní mosh pit, a pokračují tak v tradici kapel hnutí Riot Grrrl, které na začátku devadesátých let aktivně zapojovaly ženy do tehdy silně machistické scény. „Slyšela jsem spoustu chlapů stěžovat si, že G.L.O.S.S. upřednostňují prostory pro queers, ženy, postižené a barevné. Prý se cítí odstrčení. Vítejte v mém každodenním životě,“ píše basistka Julaya Antolin.
Být členem démonizované menšiny znamená, že je vaše existence permanentně vpletena do násilí a konfliktů různých podob. Násilí se vás tedy nemůže netýkat, stává se konstitutivní součástí vaší identity.
Zároveň demo reflektovalo, jak moc ovlivňuje externí společenský tlak sebepojetí člověka. Společnost, ve které se nekriticky přijímá výraz „buzna“ nebo „transka“ jako nadávka, vytváří distorzi identity vedoucí k pocitům, že je člověk v jádru narušený a nikam nepatří. Ilustruje to i píseň We’re From the Future, v níž Sadie popisuje typickou zkušenost transgender lidí, kteří jsou před tranzicí považováni na základě svého chování výsměšně za druhé pohlaví, a po tranzici je jim upírána nová identita, protože nenaplňují přijatelné normy maskulinity či feminity. Na tohle upírání identity však G.L.O.S.S. nepřistupují a programově heteronormativitu narušují oslavou jinakosti, komplexity a liminálního bytí. Navíc s posměšnými výrazy jako „faggot“, „tranny“, „shemale“ nebo „whore“ kreativně pracují, překódovávají je a užívají v opačném provokativním významu, podobně jako operují černošští rappeři se slovem „negr“. Celé demo je tak útokem na dominantní diskurs, v němž se tito „freaks“ musejí schovávat na okrajích – „ať si dělají, co chtějí, ale doma za zavřenými dveřmi“ –, aby se vyhnuli výsměchu nebo smrti.
Násilí a osvobození
Slovo pomsta z názvu nové desky značí reakci na dlouhou dobu strukturálního útlaku a marginalizace LGBTQ+ komunity, která vyvrcholila v hrůzné masové vraždě na Floridě. Trans Day of Revenge se zdá být další fází, pro niž demo připravilo půdu. Pokud demo mířilo spíše dovnitř a bylo především voláním po uznání hodnoty vlastního života v prostředí, které si takovýchto životů neváží, nová deska míří nekompromisně ven. A i když se občas objeví náznaky introspekce jako v písni We Live!, která popisuje inherentní traumata a autodestruktivní pocity člověka, jemuž je neustále předhazována jeho méněcennost, leitmotivem je nyní útok na status quo ve staré dobré hardcorové tradici.
Hned první píseň Give Violence a Chance však není primárně o LGBTQ+ komunitě, ale o systematickém rasismu, na který strhlo pozornost hnutí Black Lives Matter. „Na černých životech nezáleží v očích zákona,“ zaznívá v refrénu a G.L.O.S.S. tím poukazují na pokrytectví antirasistických proklamací establishmentu, jež ve skutečnosti zastírají každodenní zkušenost policejní šikany a násilí na Afroameričanech. To, že na 263 let odsouzený policista Daniel Holtzclaw znásilňoval a sexuálně obtěžoval výhradně Afroameričanky na okraji společnosti, mělo svůj důvod, a to neotřesitelné přesvědčení, že každý pochopitelně spíš uvěří policejnímu důstojníkovi než třeba prostitutce s tmavou pletí a drogovou minulostí. Obzvlášť ohroženou skupinou jsou pak trans Afroameričanky – „černé trans dívky, zabalené v bílém prostěradle, umlácené k smrti“. G.L.O.S.S. tak roztahují své rámě solidarity, aby do něj zahrnuli veškeré skupiny, které zažívají pro většinu neviditelný systematický útlak, a v písni Fight je doslova vyzývají k boji o vlastní život.
Boj a násilí z Trans Day of Revenge je třeba do značné míry chápat jako žánrové klišé hardcoru, který je prostě založen na konfliktu a provokaci. Ale pokud ho vnímáme v kontextu policejní šikany, společenské exkluze a především zločinů páchaných na LGBTQ+ komunitě, stává se legitimním prostředkem narušování řádu, který má násilí vepsáno ve své zaběhnuté každodennosti. Orlando bylo jen nejvýbušnějším potvrzením premisy alba, podle které mír znamená smrt. Být členem démonizované menšiny znamená, že je vaše existence permanentně vpletena do násilí a konfliktů různých podob. Násilí se vás tedy nemůže netýkat, stává se konstitutivní součástí vaší identity. Mnozí z těchto lidí nic jako nenásilí neznají. Tohle je třeba konečně vidět. G.L.O.S.S. nám k tomu vypomáhají několika hlučnými fackami na probrání.
Autor vystudoval sociální a kulturní antropologii na FHS UK.