Po létě řeckého ponížení s listopadem přišlo odmítnutí migrace, pak zima evropské dezintegrace a nakonec jaro Donalda Trumpa. Nevím, jestli Trump nakonec americké prezidentské volby vyhraje, nemyslím si to, ačkoliv průzkumy veřejného mínění odhalují, že náskok Hillary Clintonové je už jen mírný. Každopádně jeho podivuhodný vzestup si žádá vysvětlení.
Začneme zeširoka. Německým pracujícím, kteří byli zbídačeni a poníženi anglo-francouzskou finanční agresí, Hitler říkal: „Nejste žádní vykořisťování ani nezaměstnaní dělníci, ale árijští vítězové.“ Nacionální socialismus povstal z této změny perspektivy. Ta samá změna sebepojetí a politické perspektivy je dnes nabízena širokou frontou, která sahá od Trumpa k Putinovi a zahrnuje Kaczynského, Orbána, Marine Le Pen, Borise Johnsona a další. Zbídačeným euro-americkým pracujícím jednoduše tvrdí, aby o sobě neuvažovali jako o poražených dělnících, ale jako o bílé rase, která znovu povstává.
Politická reality show
Dynamika, která vynesla nacionální socialismus k moci, začíná pracovat znovu. Ruku v ruce s tím se ve středomořském prostoru rozpadá starý koloniální řád. Paralelně s tím probíhá stagnace a chudnutí bílé pracující třídy a demontáž geopolitického řádu, což vytváří staronovou formu agresivního bílého nacionalismu. Trump a sílící evropská ultrapravice probouzejí subjektivitu založenou na koloniální a rasové identitě, která se zoufale dere na povrch jako důsledek vlastního ekonomického, demografického a geopolitického úpadku. Vynořuje se tu válka mezi neoliberálním globalismem a nacionalistickým antiglobalismem, která vyústí v tragédii.
Obama má očividně pravdu: Trump je úplně mimo, co se týče historického, ekonomického a antropologického významu toho, o čem mluví. Přesto se Obama mýlí, když se domnívá, že nevědomost je dnes překážkou na cestě k moci.
Novinářům, kteří kladli otázky ohledně Trumpovy vítězné nominace za Republikánskou stranu, odvětil Obama s inteligentní ironií: „Nebavíme se tu o žádné zábavě, tohle není reality show, ale souboj o post prezidenta Spojených států…“ Bohužel, Obama se mýlí. Hranice mezi politikou a reality show se posunuly a moderní politická racionalita není schopná pochopit, že souboj o křeslo prezidenta USA není nic jiného než právě reality show. Obama je na cestě stát se hercem v show, jejíž režie se chystá ujmout Trump.
Italové tuto směs frašky a autoritářské moci už zakusili. Berlusconi se dostal do popředí s kampaní ve stylu komerčních reklam a sloganem, který byl založen na dvou slovech z fotbalového slovníku: „Forza Italia.“ I v tomto případě staří politikové ironicky komentovali celou situaci tím, že volby nejsou žádná diskotéka. V březnu 1994 pak Forza Italia vyhrála volby a navždy změnila jazyk politiky. Tradiční politikové se domnívají, že politika je všeobjímající veřejná rozprava a reklama je jenom malá podmnožina tohoto veřejného diskursu. Berlusconi nám ale odhalil, že od nynějška je to naopak politika podmnožinou diskursu mediálního.
Nevědomost není překážkou na cestě k moci
Trumpův triumf je politicky nevysvětlitelný. Je tomu tak proto, že ti, kdo volili v republikánských primárkách, stejně jako ti, kteří budou volit v listopadu, nejsou součástí politického pole, ale mediální sféry reality show. Během svých diplomatických cest po Asii, kde uklidňoval politické spojence, kteří nelibě nesli některé Trumpovy výroky, Obama mimo jiné řekl, že „osoba, která je původcem těchto výroků, neví nic o zahraniční politice, jaderném odzbrojování, stejně jako neví nic o světě jako takovém“. Obama má očividně pravdu: Trump je úplně mimo, co se týče historického, ekonomického a antropologického významu toho, o čem mluví. Přesto se Obama mýlí, když se domnívá, že nevědomost je dnes překážkou na cestě k moci.
Američané zvolili dvakrát po sobě člověka, který věřil, že Talibán je rocková kapela, dokud Talibán nesestoupil z nebes a neudeřil na věže v Manhattanu. Ten chlapík změnil světové dějiny a začal nekonečnou válku, která ničí celý jeden světový region. Měli bychom si uvědomit, že nevědomost má obrovský potenciál, pokud je poháněna ponížením a zoufalstvím. Neoliberální dogma uvrhlo většinu západních pracujících do pocitu marnosti. Nemohou se vzbouřit jakožto vykořisťovaní dělníci, protože levice už je součástí finanční agrese.
V roce 1933 volili němečtí dělníci stranu, která je nazývala bílými árijci a Němci – stranu, která tvrdila, že Židé a Romové jsou jejich nepřáteli na život a na smrt. Dnešní euro-američtí pracující chtějí slyšet Trumpův argument, společně s tím Putinovým, Johnsonovým nebo lepenovským. Chtějí slyšet, že jsou příslušníky nadřazené rasy a že zvítězí nad migranty tím, že je zavřou do koncentračních táborů po celém pobřeží Středozemního moře.
Teď jsou všichni šťastní, protože v rakouských prezidentských volbách získala krajní pravice „jenom“ 49,7 procenta hlasů. Morgan Stanley lobbuje u Evropských vlád, aby změnily své zákony a pustily volných trh ze zbývajících řetězů. Merkelová, Hollande, Valls a jejich spojenci poslouchají na slovo a spěchají splnit přání bankovního systému. Dláždí tím cestu tomu nejhoršímu. Jsou si toho vůbec vědomi?
Autor je mediální teoretik a aktivista.
Z anglického originálu The borders between politics and reality shows have shifted uveřejněného na webu vydavatelství Verso přeložil Martin Vrba.