Bez dobrovolníků to nepůjde

Česká detenční centra se zase plní uprchlíky.

Téma uprchlické krize ustoupilo v mediálním světě do pozadí. Skoro se zdá, jako by se problém podařilo vyřešit evropsko-tureckou dohodou. Zdání však klame. „Ve čtvrtek 23. června v půl čtvrté ráno vytrhl posádku pátrací a záchranné lodi Bourbon Argos z klidu telefonát od italského Námořního záchranného koordinačního centra. Během dalších 36 hodin zachránili Lékaři bez hranic z moře dva tisíce lidí,“ píše se v tiskové zprávě humanitární organizace o jejich misi ve Středozemním moři.

„S první skupinou českých dobrovolníků jsme poslali i deky, spacáky, oblečení a hračky pro děti, a také přibližně třicet tisíc korun ze sbírek. Na místě se za to nakoupily další deky, spacáky a hlavně stany,“ uvádí ve svém pravidelném monitoringu spolek Pomáháme lidem na útěku, který začátkem července musel opět vyslat svého koordinátora na srbsko-maďarské hranice, kde často i několik týdnů čekají stovky uprchlíků téměř bez jakékoliv pomoci. Maďarská policie jich tranzitními zónami pouští dále jen asi dvacet denně. Zavřené hranice nahrávají byznysu pašeráků a vedou k riskantnějším cestám lidí na útěku.

Iniciativa Hlavák od začátku června pomohla po propuštění z detencí v Bělé–Jezové, Drahonicích a Vyšních Lhotách 86 uprchlíkům ze Sýrie, Afghánistánu, Iráku, Pákistánu a Palestiny.

Mezitím v České republice v březnu Správa uprchlických zařízení přestala umožňovat dobrovolníkům proškoleným Institutem aktivního občanství navštěvovat detenční zařízení s jejich volnočasovými aktivitami, protože už to prý není potřeba. Správa také přestala na jaře spolupracovat s Českým červeným křížem, kterému dřív poskytovala informace o všech propuštěných cizincích s cílem umožnit jim získat následnou pomoc. Ministerstvo vnitra tak přestalo Českému červenému kříži poskytovat finanční příspěvky na nákup jízdenek pro uprchlíky, kteří mají výjezdní příkaz k opuštění republiky.

Iniciativa Hlavák od začátku června pomohla po propuštění z detencí v Bělé-Jezové, Drahonicích a Vyšních Lhotách 86 uprchlíkům ze Sýrie, Afghánistánu, Iráku, Pákistánu a Palestiny. Dalším několika desítkám lidí, převážně rodinám s dětmi, pomáhá jednou až dvakrát týdně během návštěv přímo v detenčních zařízeních. Na místo dobrovolníci vozí potravinové balíčky, hygienické potřeby a oblečení. Zadržení totiž většinou nemají žádné finanční prostředky, ze kterých by jim mohli sociální pracovníci potřebné věci nakupovat. Nejen tyto potřeby, ale i jízdenky na další cestu hradí dobrovolníci z vlastních zdrojů nebo z darů sympatizantů a také, v případě jízdenek, s menším přispěním samotných uprchlíků, kteří od policie v souladu s předpisy po propuštění dostávají 400 korun. Ty ovšem na povinné vycestování za hranice nestačí. Příspěvek od policie navíc nemůže ani pokrýt nocleh v případě, že jsou lidé propuštěni večer a žádný spoj do Německa už nemohou stihnout. Dobrovolníci několikrát čekali na nádraží na uprchlíky po desáté hodině večer nebo museli ve večerních hodinách najít ubytování u svých přátel pro mnohočetné rodiny (v červnu například pro čtrnáctičlennou rodinu z Afghánistánu s pěti dětmi do dvou let nebo pro třináct lidí z Iráku).

Iniciativa Hlavák se i nyní při své činnosti setkává s případy zadržených mladistvých bez doprovodu. V červnu byli propuštěni tři šestnáctiletí mladíci z detenčního zařízení ve Vyšních Lhotách a Drahonicích. Iniciativa se dokázala také po tři týdny starat o syrskou rodinu, která měla dítě s komplikovanou diagnózou v nemocnici, a po dobu léčby tak nesměli opustit Českou republiku. Péče ze strany dobrovolníků znamenala zajištění právní pomoci, ubytování, sehnání finančních prostředků na jídlo, zajištění tlumočníků (rodina mluvila pouze arabsky), doprovod na úřady a do nemocnice. Syrskou rodinu kromě lékařské péče zachránila nejen pomoc dobrovolníků, ale i muslimské obce, Armády spásy a Sdružení pro integraci a migraci. A vše to proběhlo jen náhodou, díky tomu, že dobrovolníci do detencí jezdí a o uprchlících mají informace.

Vypadá to, že ani letos se pomoc uprchlíkům bez dobrovolníků neobejde. Otázka je, jestli to je dlouhodobě udržitelné. Možná je na místě, aby si i samotní uprchlíci uvědomili, že Česká republika je bezpečným místem pro život a že zde mohou svoji náročnou cestu z válečné země s klidem ukončit. Že když zde požádají o azyl, do žádné detence se vůbec dostat nemusí.

Autorka je členka Iniciativy Hlavák.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies