Pokud si chcete skutečně užít výjimečnou kulturní událost, srdečně vás zveme na osmý ročník mezinárodně uznávaného festivalu Creepy Teepee v Kutné Hoře. Těšit se můžete na darkwave pop v podání Abry a Tommy Genesis reprezentující label Awful Records, industriálnější podobu festivalu reprezentují Damien Dubrovnik, Croatian Amor a Yen Towers z labelu Posh Isolation, současnou klubovou hudbu nabídne londýnský kolektiv Bala Club v podání Uli K, Kamixlo a Endgame, za internacionální platformu NON Records se představí Angel-Ho, Nkisi nebo Yves Tumor. Mezi největší hvězdy letošního ročníku pak patří bezesporu britská ikona Dean Blunt, jenž vystoupí pod svým novým pseudonymem Babyfather, dále pak postgrimeový producent Mssingno nebo podobně zaměřený Rabit. Poslechněte si mix, který za Creepy Teepee kolektiv připravil Dzurillah a jenž přináší ochutnávku z programu festivalu. Přečtěte si také manifest letošního ročníku Creepy Teepee a rozhovor s členy pořádajícího kolektivu A.M. 180. Mix je jako vždy volně ke stažení na našem soundcloudovém kanálu!
Creepy Teepee Manifesto
Slyšeli jsme, že kytary ničí fašismus.
Teď sleduj CDJs, jak rozbíjejí strach a nenávist
Slož zbraně a poslouchej střelbu do vlastních řad.
Sexy zvuk umlčuje hlas sexismu.
Tady zpívá člověk, až pak žena.
První zlomit srdce, potom beaty.
Přijmi risk a buď zranitelný/á. Přichází rána z budoucnosti, která se nechce zacelit.
Vytváříme prostor, ve kterém měníme směr času. Když budeš pozorný/á, bude i tvou budoucností.
Není outsider ani insider, je jenom ne-festival a ne-klubová hudba.
Ve světě bez backstage jsme všichni v první linii. Spalme hradby a z prachu postavme jiný svět.
Prekarizovaná kultura chce zpátky svůj čas. Vraťme práci název. Nakonec i spekulanti musí obhájit svou cenu.
Žádný žánr není ilegální.
Tvoje umění je víc než národ.
Věříme v ne-lidskost. Dáváme hlas utlačovaným, tak nechme mluvit i stroje.
Volný pohyb forem! Všechnu moc automatizaci!
No Nation! Free Fashion! Be Your Own Corporation!
WORLD WIDE WEIRD
Beat by Beat, Wall by Wall (of Sound), Make the Fortress Europe Fall!
Na co se na letošním Creepy Teepee nejvíc těšíte?
Lumír Nykl (LN): Líbí se mi, že se nám podařilo festival koncipovat jako showcase různých labelů, které se navzájem prolínají. Předně je super, že se na festivalu objeví Abra a Tommy Genesis, coby reprezentativní vzorek Awful Records. Zmínil bych třeba i Posh Isolation, což je label spjatý například s Lust for Youth, kteří se na Creepy Teepee v minulosti už objevili, ale tento rok vydavatelství odhalí i svou industriální tvář skrze projekty Damien Dubrovnik a Croatian Amor. Damien Dubrovnik si bere hodně z osmdesátkového industrialu a performativního BDSM a přenáší témata, o kterých ve svých textech pojednávají Lust for Youth, do fyzické podoby prostřednictvím tělesného sebepoškozování. Osobně se asi nejvíc těším na showcase labelu Bala Club. Je to crew kolem Endgame, Uli K či Kamixlo. Uli K je emo písničkář, který si hodně bere z emo obraznosti nultých let. Třeba s emocorem bylo Creepy Teepee ve svých počátcích hodně spojeno, Uli K ale tuhle náladu převádí do jakýchsi poloh latinských R’n’B.
Jakub Hošek (JH): Já bych k těm showcasům dodal, že pro nás ty labely nejsou důležité pouze kvůli hudbě, ale i díky jejich aktivitě na uměleckém poli. Bala Club kurátorují různé klubové večery, kam zvou nejaktuálnější jména taneční hudby, zatímco Posh Isolation mají vlastní galerii a funguje tam určitý přesah k vizuálnímu umění. Vybírali jsme labely i podle toho, do jaké míry se podílejí na utváření lokálních scén. V tomto ohledu se proto těšíme na všechno.
LN: Posh Isolation je výkladní skříň kodaňské scény, Bala Club zase underground londýnské klubové scény, která je jinak brutálně komercializovaná. Dalším jménem, které bych zmínil je londýnský Endless, reprezentovaný na Creepy Teepee Lexxim, který se propojuje s Bala Club a společně často organizují takřka devadesátkové rave nights.
Tedy struktura festivalu založená na představování různých labelů vám vyhovuje? Festival tím podle mě získává ucelenější podobu než předchozí ročníky, které byly často až příliš různorodé.
JH: Tenhle ročník je možná pro návštěvníka v tomhle ohledu čitelnější, ale dramaturgická koncepce se nezměnila. Kolektivy a labely byly zvaný na festival od začátku a rádi bychom v tomhle modelu dále pokračovali. Každopádně ten výčet představených labelů zdaleka nekončí Bala Club a Posh Isolation…
LN: Jsme nadšení z toho, že se na Creepy Teepee představí i label NON Records prostřednictvím Angel-Ho nebo Nkisi, která v Londýně často působí s Lexxim, a taky Yves Tumor aka T.E.A.M.S, který byl vždy u všeho důležitého, a není tudíž překvapením, že ho na svého labelu přizval i Chino Amobi, zakladatel internacionální platformy NON Records.
JH: Chino Amobi nakonec nedorazí, ale dostali jsme od něj svolení, abychom to mohli prezentovat jako oficiální NON Worldwide label showcase.
LN: Chtěli bychom, aby jejich show byla podobná tomu, co předvedli na dosud jejich největší akci v New Museum v New Yorku, kde došlo i na vyhlášení nového suverénního státu s vlastním pasem, překrývajícího již existující státy. Chtěli bychom tomuto státu na Creepy Teepee vytvořit ambasádu.
Tina Poliačková (TP): Má to i svoji vizuální stránku, jejímiž hlavními symboly jsou kladivo a srp, respektive mačeta, coby verze angolské vlajky.
JH: Zároveň v rámci své výstavy v New Yorku otevřeli na několik dní vlastní obchod NON Duty Free, kde se prodávaly položky jako polštář či nůž do letadla a podobně.
TP: V tom obchodě se prodávaly i klasické věci jako například kšiltovky nebo trička s nápisem „Znič jazyk dominance“, což je věc, která myšlenkově propojuje vícero hudebních projektů letošního Creepy Teepee. Dlouhodobě se tím zabývá například i Dean Blunt. Ten se zaměřuje spíše na tzv. white washing původně černošských žánrů, jako jsou reggaeton nebo grime.
LN: NON a Bala Club dávají tyto žánry do nových, nesegregovaných kontextů a navrací jim jejich původní radikalitu. Zároveň si však berou něco z „bělošských“ žánrů, například z industrialu. Přebírají od nich přesvědčení, že hudební zážitek nemusí být nutně příjemnou záležitostí, a proto v průběhu jejich setu zaznívají výstřely ze zbraně či ohlušující troubení sirén. Dean Blunt (Babyfather) zase během svých vystoupení za pomoci tmy, obrovských reflektorů a určitého navození konfrontační atmosféry – za zády mu neustále stojí černošský bodyguard – převrací role utiskovatelů a utiskovaných mezi z větší části bělošským publikem a jím coby vystupujícím černocha.
JH: Potom na Creepy Teepee vystoupí Nidia Minaj z lisabonského labelu Príncipe Discos, která zase představuje africké žánry, mimo jiné například kuduro, které balí do hávu současné taneční hudby. Často spolupracuje se Zorou Jones, která zde vydavatelství label Fractal Fantasy. Ta se zaměřuje na footwork. Ještě bych zmínil stockholmskou rodačku iránského původu Nadiu Tehran, která reprezentuje YEAR0001, což je label, jemuž šéfují lidi okolo Yung Leana a Sad Boys. Na tomto labelu vyšla nedávno i kompilace Bala Clubu. Uli K má zase společný track s Yung Leanem a Sad Boys, takže tady se to zase všechno spojuje dohromady.
Nik Timková (NT): Nesmíme zapomenout ani na Rabita a Gaiku, kteří zase reprezentují label Halcyon Veil a úzce spolupracují s NON a Mixpak.
Už jenom to, že budou všechny tyhle labely a projekty společně na letošním ročníku něco znamená. Dokázali byste ale nějakým způsobem shrnout, co bude jeho hlavním tématem ?
LN: Myslím, že všechna vydavatelství se propojují tím, že celá ta scéna komunikuje přímo prostřednictvím sociálních sítí a zároveň to jsou všechno věci, které by například známý hudební teoretik Adam Harper označil za „hlasy narušující skrze zvuk představy o bělošské nadvládě“. Jsme rádi, že je můžeme na tomhle festivalu tímto způsobem prezentovat.
JH: V minulých ročnících jsme se vždy snažili reflektovat aktuální trendy, které hýbou mezinárodní scénou. Ani letos tomu nebude jinak.
NT: Hlavně bychom měli přestat mluvit o Creepy Teepee coby hudebním festivalu. To není hudební festival, ale spíš výstava, která prezentuje současnou hudební scénu.
LN: Je to podobné jako s vystoupením NON v New Museum v New Yorku, kde šlo o jakousi uměleckou událost prostřednictvím DJ setů. Když skončí program dne na Creepy Teepee, tak člověk přemýšlí i nad tím, proč byl line-up poskládaný tak, jak byl poskládaný. Creepy Teepee je často vyčítáno, že jde o jakýsi mišmaš různých věcí, ale ten program je skutečně vytvářený podle určitého klíče. Letošní ročník je o periferních postimigrantských žánrech.
Souvisí to také s tím, že jste od minulého ročníku začali více reflektovat aktuální společenské dění?
JH: Určitě, přišlo nám jako povinnost se určitým způsobem vyjádřit, zaujmout jasný názor a dát najevo, na jaký straně barikády stojíme.
LN: Jasně, nejde prostě o nějakou obskurní zábavu, nesourodé věci a „coolness“, ale hlavně o protirasistický životní postoj.
TP: A zároveň i feministický. Na letošním ročníku máme spoustu interpretek, což ale pro Creepy Teepee není žádná novinka.
JH: Creepy Teepee je do určité míry propojené s festivalem Fluff. Jeho zakladatel Michal Kočan nám dělá na Creepy Teepee zvuk. My jsme vlastně ještě v době před Creepy Teepee kurátorovali na Fluffu jednu stage. V té době jsme byli součástí HC punk scény a pořád jsme jí věrní. Fluff je jediný festival, s kterým se ztotožňujeme, protože je protisystémový a protirasistický. Trošku mi přijde líto, že jsme se k těm společenským věcem na Creepy Teepee nevyjadřovali o něco dřív. Neměli jsme potřebu svá stanoviska vyjadřovat takto rázně i kvůli tomu, že od začátku působíme na kulturní scéně, kde je zřetelné, na jaké straně stojíš.
TP: Měli jsme potřebu zaujmout jasné stanovisko v době, kdy začala uprchlická krize a česká společnost se začala brutálně polarizovat. Ovšem nejde jenom o návštěvníky festivalu, ale také o kapely, které na něm vystupují – aby jasně věděli, čeho se účastní. Například Holy Herndon, která na Creepy Teepee vystupovala minulý ročník, v několik rozhovorech náš festival i z tohoto hlediska oceňovala.
LN: Letošní ročník jsme šli podle mě ještě o krok dále: pozvali jsme projekty, které dokážou podobné názory často reprezentovat a sdělit i daleko lépe než my samotní. Dáváme jim na festivalu prostor k vyjádření jejich společenskokritické agendy.
TP: Podle mě stačí na Creepy Teepee zajít a pocítit jeho atmosféru, aby člověk pochopil jaké stanovisko festival zastává. Ti lidi, co na festivalu nikdy nebyli, o něm pak hovoří jako o události, kde se scházejí divní lidi a promenádují se tam v cool hadrech. Někdy mají lidi pocit, že musí přijít v cool hadrech a ukázat se tam, ale o tom to vůbec není. Na festivalu panuje obrovská svoboda a jde spíš o to, že se můžeš obléct, do čeho chceš, a stát se, kým chceš.
Utváří Creepy Teepee nějakou komunitu lidí?
NT: Myslím, že jo, ale zároveň bych spíš vypíchla vliv festivalu na mladší lidi, kteří ještě hledají vlastní identitu a možnosti, jakým způsobem se v současné společnosti definovat. Vidí na vlastní oči, jaké postoje je možné ve společnosti i prostřednictvím kultury zastávat. Funguje zde samozřejmě i nějaká malá komunita lidí, kteří navštěvují festival pravidelně, ale pak jsou tam další a další skupiny lidí, které se zde střetávají. Nenazvala bych to přímo utvářením komunity hlavně proto, že nás navštěvuje dost cizinců. Něco jiného je A.M.180, tam se dá mluvit o určité lokální komunitě.
LN: Pro mě je zásadní, že se na každém ročníku objevují zástupci starší generace, kteří dokážou mít formující vliv na účastníky jejich show a dokážou posunout vnímání věcí jiným směrem. Letos to je třeba i Dean Blunt, který je spíš služebně starší, jelikož se dokázal vypracovat z hauntologického popu až k určité stadiónové show.
V manifestu operujete s pojmem World Wide Weird, který asociuje World Wide Web. Mohli byste ho trošku rozvést?
NT: Divný používáme záměrně, protože to je určitá nálepka majoritní společnosti, která nás takhle označuje, aby nás od sebe odstřihla, i když do ní určitě patříme.
TP: Pro většinu lidí je „divné“ i samotné umění. Všechno, čemu nerozumíš a co vypadá z tvého denního stereotypu, je pro tebe divné.
LN: Podle mě to znamená jednoduchou věc – v divném světě je v pohodě být weird.
JH: Například nálepku „hipsterský festival“ neřešíme. Creepy Teepee není festival. My z toho festivalu nemáme vůbec žádný finanční profit, nestojí za námi žádní velcí sponzoři a účastní se ho stovky lidí. Hipsterský festival je přece událost, které se účastní masy lidí a za níž stojí velcí sponzoři prodávající lidem produkty, které si hrajou na to, že je ve skutečnosti lidi ani nechtějí. To jsou strategie, které nám jsou úplně cizí.
LN: V tomhle to je taky „divné“. V tom smyslu, že my nejsme žádní marketingoví experti, co mají festival vyrozpočtovaný a označkovaný Agrofertem, aby se z něho stal úspěšný produkt.