Sto dvacet tři zraněných policistů a osmdesát šest zatčených demonstrujících – taková je podle policie a tisku bilance sobotní „solidemo“ za squatterskou Rigaer Straße ve východoberlínské čtvrti Friedrichshain. Tato ulice, jež je jednou z posledních enkláv autonomního hnutí ve městě, čelí častým útokům berlínské policie od letošního ledna, kdy policisté vtrhli do obsazené budovy číslo 94 pod záminkou hledání výtržníka.
Dlouhodobá přítomnost policie před budovou, pravidelné razie a šikana v Rigaer Straße byly důvodem protestu.
Sobotní demonstrace, čítající kolem čtyř tisíc lidí, měla podpořit levicový bytový projekt právě v Rigaer Straße 94. Konzervativně pravicový deník Die Welt již předem vykresloval chystanou demonstraci jako další pouliční nepokoj, čemuž odpovídá i jeho zpravodajství: auta na druhém konci města zapálená údajnými „levicovými extremisty“ a zranění policisté jako oběti jejich agrese. Přitom je známo, že se informace z policejních dokumentů týkajících se právě Rigaer Straße objevily na neonacistickém blogu a policie nedávno chytila při zapalování aut vlastního informátora nasazeného v levicové scéně. Přestože politické násilí i žhářství je folklorem německé protestní kultury od šedesátých let, nelze tedy vyloučit, že některé z uváděných činů mohou být dílem policejních provokací.
Celkem 1800 policistů, posílených o jednotky z dalších spolkových zemí, bylo celý víkend nasazeno ve čtvrtích Kreuzberg a Friedrichshain údajně kvůli prevenci žhářství, kterému ovšem nezabránili. Právě dlouhodobá přítomnost policie před budovou, pravidelné razie a šikana v Rigaer Straße byly důvodem protestu. Demonstrující se pendrekům, pepřovým sprejům a kopancům agresivně naladěných těžkooděnců bránili lahvemi a kameny a sem tam davem prolétly světlice.
Boj o budovu číslo 94 je žhavým tématem berlínské komunální politiky. Berlínský senát, složený z velké koalice SPD a CDU, není ve své strategii jednotný. Zatímco primátor Michael Müller (SPD) chce spolu se zelenými, piráty a Die Linke řešit spor kulatým stolem, kde by zasedli zástupci města, umírněného křídla autonomní scény a sousedské komunity, senátor pro vnitro a sport Frank Henkel (CDU), jenž sám jakožto tvář jestřábího křídla konzervativců avizoval tvrdý postup vůči radikální levici již ve volební kampani, ovšem jakýkoli dialog odmítá. Zelený zastupitel Benedikt Lux pak navrhuje jako řešení koupi budovy anarchistickým nájemnickým syndikátem, jak se to stalo u jiných squatů v devadesátých letech. Syndikát takto spravuje mnoho samosprávných bytových projektů po celém Německu v rámci politiky takzvané rozumné linie. Je však otázka, zda „rozumná linie“ z dílny zelených, nastavující „rozumné“ mantinely soužití squatterských scén s většinovou společností, není v důsledku jen klíckou pro okrasného ptáka drženého při životě pro objektivy senzacechtivých turistů.
Autor studuje sociální dějiny.