Tradiční francouzské oslavy dobytí Bastily budou už navždy poznamenány letošní tragédií v Nice, známém letovisku na Riviéře. Ve chvíli ohňostroje, který měl být vrcholem večera, mezi lidi vjel kamion a davem ujel asi dva kilometry, než byl řidič zastřelen. Útok, který si vyžádal přes osmdesát mrtvých, dvě desítky těžce zraněných a dalších několik desítek hospitalizovaných, se odehrál dva týdny před plánovaným ukončením výjimečného stavu v zemi. Ten trvá od listopadu minulého roku a stal se terčem ostré kritiky – například v období klimatického summitu nebo v souvislosti s protesty proti novému zákoníku práce. Okamžitě po útoku oznámil francouzský prezident François Hollande další navýšení stavu armády a policie, posílení hlídek na hranicích i ve městech a prodloužení stavu z důvodu ochrany před terorismem. Ačkoliv se propojení útočníka s nějakou radikální islamistickou organizací neprokázalo a ani jeho vyznání není známo, je valná část debat ve Francii rámována právě nutností boje s islámským terorismem. Je však vysoce pravděpodobné, že útok byl činem jedince, který jednal na vlastní pěst a bez vazeb na jakoukoliv teroristickou organizaci (někteří komentátoři mluví o breivikovském typu). Právě v „terorismu osamocených vlků“ spatřuje řada pozorovatelů nový typ hrozby. Bílý dům už skrze mluvčího Baracka Obamy doporučil Evropě, aby posílila bezpečnostní a sledovací opatření. Ze Spojených států také přišlo varování před nekontrolovatelným online šířením profesionální propagandy Islámského státu, která se dle mluvčího Bílého domu snadno může stát inspirací pro jednotlivce i skupiny.
Nejhorší bylo vidět všechny ty lidi ve stavu sebezáchovy. Fungoval pouze instinkt, nezajímalo je nic než se zachránit, běhali přes ležící těla…
Svědkyní tragické události se spolu se stovkami návštěvníků francouzského letoviska stala i česká studentka Sofie, s níž jsme vedli následující rozhovor.
Z jakého důvodu jste v těchto dnech pobývala ve Francii?
Ve Francii jsem byla pouze týden. Byla jsem zde na pobytu s výukou francouzštiny. Ve čtvrtek večer jsme se šli jako škola společně podívat na ohňostroje. Byla jsem v tu chvíli se skupinkou přátel, ale rozdělili jsme se, protože jedna spolužačka nemohla najít kartičku do kampusu, takže jsme zůstali pozadu. Ti, kteří šli napřed, se nakonec dostali do přímé blízkosti rychle jedoucího kamionu, naše skupinka od něj byla vzdálena asi deset metrů.
Jaká byla atmosféra v Nice toho dne před útokem?
Pro mě to byl víceméně den jako každý jiný, ale s jediným rozdílem: oproti ostatním byl až nezvykle klidný. To se dá vysvětlit tím, že byl státní svátek.
Kdy jste si všimla, že se děje něco podivného? Jak jste reagovala a jak reagovali lidé na promenádě?
Hned poté, co ohňostroje skončily, jsem slyšela výstřel. Zeptala jsem se svých mexických přátel, co to bylo, ale nikdo si ničeho nevšiml. Asi minutu poté jsme zaslechli dvě takové rány znovu a poté se ozval křik a lidé utíkali všemi směry. Moji přátelé běželi ke břehu nebo do vody, ale já jsem se snažila doběhnout ke schodům, abych se dostala z pláže. Nejhorší bylo vidět všechny ty lidi ve stavu sebezáchovy. Fungoval pouze instinkt, nezajímalo je nic než se zachránit, běhali přes ležící těla… Sama jsem viděla jednu paní ve chvíli, kdy ji náklaďák zajížděl, a přitom jsem v ten moment nedokázala nic cítit. Jenom jsem běžela a snažila jsem se neohlížet.
Co jste si v první moment pomyslela? Napadlo vás, že jste se stali obětmi tak strašného útoku?
Nejprve mě napadlo, že někdo odpálil nějaké petardy, ale pak mi to všechno začalo dávat smysl a během křiku jsem už věděla, že se děje něco plánovaného a cíleného.
Jak si vysvětluje, že mohlo tak velké auto najet do pěší zóny a ujet celé dva kilometry, když je ve Francii stále výjimečný stav a spousta bezpečnostních opatření?
Útočník jel strašně rychle. Říká se, že přesně věděl, co chce udělat a že i proto jej bylo těžké zastavit.
Co následovalo po útoku? Jak například reagovaly bezpečností služby?
Ihned po útoku přijela pobřežní policie na člunech, helikoptéry a další policisté. Všichni se okamžitě začali starat o přeživší, přijelo několik sanitek a živě si pamatuji těla pod přikrývkami. Celý včerejší den jsme pak strávili v péči psychologů a doktorů, takže vlastně ani nevím, co všechno se v návaznosti na masakr ve Francii děje.
Strach z terorismu je globálním problémem dnešní doby. Dle dostupných informací to sice nevypadá na útok řízený nějakou teroristickou organizací, ale přesto: změnila se po čtvrteční noci vaše důvěra v okolní svět?
Já naštěstí nepatřím k takzvaným slušným Čechům, a tak automaticky nespojuju barvu útočníkovy pleti s jeho případným vyznáním ani nehledám tímto směrem jeho motivaci. Zatím se domnívám, že to byl jenom blázen nebo třeba někdo opilý. I během útoku a krátce po něm převažovaly tyto odhady. Já se určitě nebudu bát třeba cestovat, ale bohužel si teď silněji uvědomuju, že jsou podobné situace realitou dnešní doby.