Česká společnost stále diskriminuje ženy


Ženy mají v Česku nižší platy než muži, jsou ohroženější chudobou a zastávají nižší posty, včetně těch politických. Kdy se to změní?

Co se týče rovnosti žen a mužů, Česká republika si nevede špatně v přijímání závazků a strategických dokumentů. Problém spočívá v tom, že se genderovou rovnost nedaří přenést z papíru do praxe. Ženy mají v porovnání s muži více než o pětinu nižší platy a jsou mnohem víc ohroženy chudobou. Nerovné odměňování v práci se následně odráží i v nižších důchodových dávkách pro ženy. Na jedné straně se od žen pořád očekává, že budou pečovat o druhé, na straně druhé není tato péče českou společností doceněna. V neposlední řadě ženy čelí překážkám při vstupu do politiky a jejich politická participace je nadále nízká.

Nerovné platy žen a mužů

Česko má jeden z největších rozdílů v odměňování žen a mužů v celé Evropské unii. Ženy u nás vydělávají o dvaadvacet procent méně než muži a rozdíl se dlouhodobě nijak zásadně nesnižuje. Abychom si o zmíněném rozdílu udělali lepší představu, ocitujme právničku a genderovou expertku Pavlu Špondrovou, která říká: „Ženy ve srovnání s muži pracují v průběhu jednoho roku bez odměny průměrně téměř tři měsíce. Převedeno do řeči peněž to představuje přibližně sedmdesát tisíc korun, které v rozpočtech rodin neodůvodněně chybí.“

Ženy pracují na dvě směny a jejich svobodná volba je omezená společenským očekáváním.

Česká republika se v oblasti odměňování žen a mužů pohybuje pod evropským průměrem a ve srovnání s ostatními zeměmi EU je dokonce třetí od konce žebříčku. „Platový rozdíl je jednou z příčin diskriminace žen, ale také je důsledkem celé řady překážek kladených specificky právě před ženy. Obory, do kterých jsou ženy tlačeny, jsou zároveň podfinancované – například školství, zdravotnictví, sociální péče,“ vysvětluje Tomáš Pavlas z Otevřené společnosti. Nerovné odměny jsou částečně způsobeny nepoměrem žen a mužů v rozhodovacích pozicích.

Současně je zajímavé podívat se na věk, v němž jsou rozdíly v odměňování žen a mužů největší. Jedná se o věkovou skupinu mezi pětatřiceti a čtyřiačtyřiceti lety, což je doba, kdy se u nás matky malých dětí vracejí po rodičovské na pracovní trh. Nelze se neptat, jaký význam připisujeme v české společnosti péči o druhé, když v podstatě penalizujeme ženy za starost o děti. Od žen se automaticky očekává, že budou o děti nebo starší a nemocné lidi pečovat v rámci své neplacené práce, která není nijak společensky oceněná. Ženy tak pracují na dvě směny a jejich svobodná volba je omezená společenským očekáváním. Určitý krok k řešení nerovného odměňování žen a mužů dnes představuje projekt Ministerstva práce a sociálních věcí nazvaný 22 % K ROVNOSTI. Ten svým názvem odkazuje právě k rozdílu v průměrné hodinové odměně žen a mužů. Obsah projektu přibližuje jeho vedoucí, výše citovaná Pavla Špondrová: „K dispozici bude online mzdová a platová kalkulačka, s jejíž pomocí si zaměstnanci spočítají obvyklou odměnu, a tento údaj pak budou moci využít při vyjednávání o své odměně v práci.“

Větší ohrožení chudobou

České ženy jsou rovněž více ohroženy chudobou a sociálním vyloučením. Jak již bylo řečeno, nižší platy žen se promítají i do nižších penzí – ženy mají téměř o pětinu nižší důchody a seniorkám hrozí chudoba dvakrát více než seniorům. Důvody objasňuje Tomáš Pavlas: „Výše důchodu se odvozuje od počtu odpracovaných hodin. Nebere se ale v potaz, že ženy vedle toho musí věnovat dalších mnoho hodin péči o děti a seniory. Platový rozdíl se léta nabaluje a ústí do rozdílu v důchodu.“ Na tento takzvaný „gender pension gap“ (který na evropské úrovni činí 40 procent) upozorňuje kampaň Evropské ženské lobby Equal Pension Rights for Women. Jejími členskými organizacemi jsou i české feministické iniciativy.

Další skupinou, která je enormně ohrožena chudobou a sociálním vyloučením, jsou samoživitelky. Editor české zprávy Social Watch Tomáš Tožička v rozhovoru pro DVTV uvádí, že „chudobou je ohrožena třetina neúplných rodin. Největší problém jsou pro ně nečekané výdaje.“ Většinou se jedná o samoživitelky s dětmi. Riziko chudoby navíc zvyšuje neplacení výživného. V této souvislosti česká koalice Social Watch vítá návrh na zavedení zálohovaného výživného. A konečně, skupinou, které hrozí velký materiální nedostatek, jsou i rodiny s více dětmi.

Absence žen v politice

Česká republika rovněž pokulhává v zastoupení žen v politice. Přestože ženy tvoří polovinu české populace, v politice je jich zastoupena průměrně pouze pětina, což představuje výrazný demokratický deficit. V žebříčku zastoupení žen v parlamentech figurujeme celosvětově až na osmdesátém sedmém místě. Česká politika tak dál zůstává mužským světem. Vzhledem k tomu, že politická rozhodnutí dopadají na muže i na ženy, by ovšem neměly životní zkušenosti a perspektivy žen v politice chybět. Problém nespočívá v nezájmu žen o politiku, ale především v politických stranách. Ty totiž umisťují ženy na nevolitelná místa kandidátních listin.

Vliv poltických stran na současnou situaci ilustruje Jana Smiggels Kavková, ředitelka nevládní organizace Fórum 50 %: „Analýza Českého statistického úřadu ukazuje, že ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013 ženy nejčastěji kandidovaly z jednadvacátého a horšího místa. Například za křesťanské demokraty, kteří mají ve své členské základně dokonce dvaapadesát procent žen, se do dolní komory parlamentu dostali jen muži a obsadili všech čtrnáct mandátů, které strana získala.“ Opatření usilující o vyšší politické zastoupení žen se v Česku setkala s velkým odporem. Návrhy na zavedení legislativních kvót na podíl žen na kandidátních listinách byly odmítnuty, a to i navzdory tomu, že jedním z doporučení Výboru OSN pro odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) je právě zavedení kvót. Dnešní ostudná praxe v rovnosti žen a mužů v České republice ukazuje, že máme před sebou stále velký kus cesty.

Autorka je politoložka a aktivistka.

Text vznikl ve spolupráci se Social Watch.

 

A2LARM