Orwellův newspeak a politická korektnost

Údajným newspeakem politické korektnosti a Georgem Orwellem se zaklínají demagogové, kteří chtějí ukázat, jak moc se jim jedná o svobodu slova.

„Politická korektnost jako novodobý newspeak vládnoucí třídy“ se objevuje v různých obměnách v textech odpůrců současného „multikulti zřízení“ poměrně často. Jejich rétorika je zdánlivě zaměřená proti elitám a klade si za cíl odhalit lži, kterými nás systém krmí, aby zamaskoval realitu. Ve skutečnosti ale ukazují, co si pod svobodou slova představují oni sami. Chtějí mít především právo říkat si, co chtějí, tedy i občas svobodně lhát (což jim nakonec nikdo nebere).

Kontrolovat obyvatelstvo

Co si o korektním multikulti lhaní myslel sám Orwell? „A je tu jedno drobné opatření, které tolik nebolí, a přitom třeba může trochu zmírnit hrozivost rasového boje – totiž vyhnout se urážlivým přezdívkám. Je až s podivem, jak málo novinářů, a to i v levicovém tisku, se obtěžuje zjistit, která označení nesnášejí příslušníci jiných ras.“ Toto napsal Orwell ve svém sloupku v roce 1943. Anglický socialistický spisovatel byl tedy rasově citlivý ve vyjadřování – dnes by se řeklo politicky korektní – ještě předtím, než to bylo, a pak zase přestalo být, cool. A k této citlivosti vyzýval i své kolegy. „Je ovšem třeba si dát pozor na to, že se daný úzus mění v čase,“ pokračuje Orwell s tím, že sám při reprintu svojí knihy upravoval termín „Chinaman“ na „Chinese“, aby neurazil čínskou komunitu, která začala být na výraz Chinaman háklivá.

Pokud je všechno kolem lež a jen to očividně nekorektní je pravda, která není součástí newspeaku, potom jedině nenávist je vyjádřením svobody.

O pár let později napsal Orwell slavný dystopický román 1984, který politický slovník na celém světě obohatil právě o termín „newspeak“. Umělá řeč vládnoucí třídy má v románu za úkol umožnit dvojznačné myšlení (doublethink), které vede jedince k tomu, aby akceptoval dvojitou pravdu, a jejímž dlouhodobým cílem je postupným zjednodušením jazyka jen na pár nutných výrazů (místo „špatný“ jen „nedobrý“ atd.) kontrolovat obyvatelstvo a jeho myšlení.

Proti korektní diktatuře

Politickou korektnost jako novou formu newspeaku naposledy zmínil Petr Štěpánek, kandidát do Senátu za Alternativu pro ČR (dříve Blok proti islámu, ještě dříve Islám v ČR nechceme), který napsal: „Orwellova antiutopická fikce již není varováním, stala se návodem k použití. Newspeak na sebe bere podobu politické korektnosti. Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla. Pod praporem hate free, rozuměj pod praporem údajného boje proti nenávisti, kolem sebe nejvíce nenávisti šíří levičácký dorost.“ Úlohu všemocné strany v jeho uvažování přebírá „levičácký dorost“, který politik islamofobní orientace logicky vnímá jako svého hlavního ideového nepřítele.

Pochopitelně, newspeak je typem slova, které se při popisu nějaké byrokratické, politické či byznysové hatmatilky přímo samo nabízí a autor tím většinou nemá na mysli, že by se jednalo právě o newspeak z románu 1984. Ostatně „švejkování“ taky není přesně tím, co měl na mysli Jaroslav Hašek, když psal Osudy dobrého vojáka Švejka, a stejné to je i se všemi „kafkovskými“ pocity, se kterými se lidi svěřují na Facebooku. Autoři jako zmíněný Petr Štěpánek nebo Adam B. Bartoš si však nejspíš myslí, že rovnítkem mezi politickou korektností a newspeakem nekompromisně odhalují skutečnou pravdu. Není divu, když vládu považují za „kolaborantskou a vlastizrádnou“ a spiknutí vidí všude.

Termín „politicky korektní newspeak“ používá i Petr Hampl, rovnou o komplexní „orwelizaci“ píše Benjamin Kuras a řada dalších. Problém je v tom, že zatímco newspeak v románu 1984 vzniká v prostředí absolutní totalitní společnosti, politická korektnost se vyvíjí v rámci demokratické debaty. Xenofobní pravičáci se používáním slova „newspeak“ v tomto kontextu usvědčují spíše z nenávisti k jinému než svému jazyku, názoru a vnímání světa. Láska ke svobodě slova přeci jen vypadá jinak než nadávání na „korektní diktaturu“. A to mluvíme o situaci, kdy ani ve veřejnoprávní televizi není moderátor schopen oponovat několikrát vyvrácené lži o osmdesáti procentech mladých mužů mezi uprchlíky.

Negr, aneb skutečnost, jaká je

Korektní diktatura nikde není, v podstatě existuje jen svoboda slova, která umožňuje dívat se například na uprchlíky i jinou optikou. A právě tato optika je nazývána diktaturou. Jenže vidět za vším všemocné spiknutí je pro ultrapravicové myšlení typické. Jedině tak mohli jindy bezmocní Romové na podpoře skrze několik neziskovek prakticky ovládat systém a přizpůsobit si ho k obrazu svému. Jedině tak může Česká televize, která informuje o uprchlících takřka převážně jako o „nebezpečí“ a „hrozbě“, být multikulti levičáckou diktaturou. Jedině tak mohl Václav Klaus být disidentem a prezidentem zároveň a jedině tak může dnes někdo vnímat média jako „příliš korektní“.

Newspeak má v románu 1984 za úkol zcela zlikvidovat svobodné a nezávislé myšlení. Používání sousloví „politicky korektní newspeak“ tak naznačuje, že právě korektnost (což není nic většího než nepoužívání slov jako „negr“, „cigoš“ nebo „buzna“ ve veřejných projevech) je snahou, která zabraňuje vidět „skutečnost, jaká je“. Opakované odhalování této velké lži nejenže má blízko k paranoidním teoriím spiknutí, ale především umožňuje snadno zaujmout polohu vidoucího. Ovšem takového, který vidí jen to, co vidí také všichni ostatní.

Šíření hoaxů, komentářů těchto hoaxů a rozhovorů s lidmi z těchto komentářů zděšených vytváří rámec, v němž se „pravda“ potvrzuje nezávisle na realitě. Bizarní zpěvačka Žižková, která je zděšená i z toho, že se u nás prodává Korán, a pravděpodobně si myslí, že ještě před dvěma lety u nás k dostání nebyl, má ohledně textu písně „prostě pocit“. Stejně jako třeba František Ringo Čech, zpěvačkou zmíněný herec Krampol a řada dalších lidí, pro které je jakýkoli jiný názor na uprchlíky až neuvěřitelný a jeho nositele podezírají z účasti na světovém spiknutí nebo aspoň z příjmu cizích peněz.

Spojení termínů „newspeak“ a „politická korektnost“ ovšem šíření hoaxů obhajuje. Pokud je všechno kolem lež a jen to očividně nekorektní je pravda, která není součástí newspeaku, potom jedině nenávist je vyjádřením svobody. Není sice úplně jasné, co je „politická korektnost“, zato je správné vše, co se proti ní vymezí. A správné v tomto případě znamená i pravdivé v rámci paranoidního vidění světa.

Autor je redaktor A2larmu.

 

Čtěte dále