Umřely další lahůdky. V srdci dělnických Holešovic, vedle showroomů designových brandů, nonstopek, sekáčů, zaplivaných hospod nebo La Fabriky, to byla jedna ze stálic na křižovatce ulice Komunardů. Lahůdkářství s přilehlou cukrárnou, která naštěstí, podle všeho, zůstává. Z chlebíčků a pochoutkových salátů se stávají hřbitůvky naší na internetu tolik proklamované a tolik diskutované národní identity.
Hrabalovská místa
Pokud bychom vůbec na něco mohli být právem hrdí, pak je to tradice teplých a studených pultů, chlebíčků a mléčných barů. Zní to možná nostalgicky a pateticky, ale pro mě jsou tahle místa nositelem přežívající opravdovosti „češství“. Jsou to hrabalovská místa nezatížená patosem a žvatlavou parodickou glorifikací, která Hrabala často nechtěně doprovází. Jsou to království plná příběhů a majonézy a lidí nejrůznějších profesí a sociálních statutů. Místa, kde se stejně jako u posledního soudu všichni potkáme: právníci, studenti z fildy, sekretářky, bezdomovci. Místo trojjediného Boha tomu tady ovšem šéfuje paní v zástěrce, s výrazem ne nepodobným tomu, který má Bůh-Otec na freskách, a jako vstupenka do ráje zde slouží vlašák do kelímku a pár tukových rohlíků k tomu.
Pokud bychom vůbec na něco mohli být právem hrdí, pak je to tradice teplých a studených pultů, chlebíčků a mléčných barů.
Pro mě byly lahůdky v Holešovicích jedním z takto fungujících míst. Ve vedlejší cukrárně, s vitrínkami přecpanými zákusky a policemi plnými bonboniér, vín střední kvality a dárkových košů, jsem před pár lety seděla se svojí nejlepší kamarádkou z gymplu a představovaly jsme si po našem prvním a jediném přijímacím pohovoru na PR pozici jedné české oděvní firmy, jak nám bude patřit celej svět. S knížkou „úspěšných reklamních sloganů“, kterou jsme našly za pár korun v sousedním antiku, jsme u skleničky Cinzana a chlebíčku s lososem (ty jsou totiž slavnostní) snily o tom, že budeme královny světa. Tedy aspoň v prostoru od Holešovic po Pařížskou. To jediné „pařížské“, co nám z toho snu zbylo, byla pařížská šlehačka na dortu. A to není špatný. Otázkou je, co zbyde z měst a jejich čtvrtí, až už nebudou místa s pařížským dortem, šlehačkou a teplým Cinzanem nebo matjesovým salátem. Mimochodem, nejsou matjesy takové poctivé, kyselé české sushi?
Chlebíček přijímám
Abychom podpořili tyhle drobné perličky na dně, nemusíme se hned přecpávat majolkou a rybími očky. Jen se ptám, proč je nám leckdy bližší marketingově zpracovaná rádoby „česká tradice“ než tradice opravdová. Proč nám někdo naše lahůdky, svíčkovou a větrník musí onálepkovat, přebalit do fancy papíru a nasvítit instagramovým světlem? Opravdu bude chlebíček chutnat lépe, když nám někdo vysvětlí, že je tradiční a domácí? Vždyť to přece víme. Proč nám nemůže být jednou za čas dobře u umaštěného pultu a plastových příborů, které k tomu prostě patří?
Proč najednou od chlebíčku chceme, aby byl fotogenický, namísto toho, aby mu bramborový salát přetékal přes okraj? Patří to k němu stejně jako uherák bůhví odkud. Chlebíček ve své podstatě naplňuje stejné principy jako místa, kde se prodává, spojuje tradici, českou povahu (v dobrém i zlém) a sociální vrstvy. Levný a sytý chlebíček je apoteózou demokracie a sociálního státu. Chlebíček přijímám. Nepřijímám systém, který chlebíčky zabíjí. Neupírám nikomu právo na korporátní bagetu, která i mně už několikrát zachránila holý život, ale nebuďme bláhoví. Nesoudím nadnárodní kafíčka za kilo, ačkoli ze souboje kafe z kapsle versus turek do skla u mě vždycky na plné čáře zvítězí turek za dvaciáš. Jen by byla škoda pro všechen ten dynamicky se rozvíjející instabalast zapomenout, že my jsme ten systém, který zákoutí s vlašákem zabíjí. Nenechme to tak. Nezapomeňme na to, co jsme, odkud pocházíme. Jsme Češi z chlebíčku zrození.
P. S.: Tady jsou tipy, kam si zatím ještě můžete zajít v Praze na chlebíček, větrník, turka nebo teplou sekanou a třeba tím dopomoct k udržení stravovacích svatyní rovnosti:
Uzenářství v Korunní
Teplý pult a řeznictví na Palmovce
Teplý pult a řeznictví v Bělehradské
Cukrárna U Veletrhů
Cukrárna Belcredi
Cukrárna U Palmy
Chlebíčky Letná
Chlebíčky Zlatý Kříž
Svatováclavská cukrárna
Autorka je foodbloggerka a externí redaktorka Radia Wave.