Britský hudební skladatel a producent Brian Eno zakázal v otevřeném dopise přední izraelské taneční skupině Batsheva Dance Company, aby nadále ve svém představení Three užívala hudbu z jeho desky Neroli z roku 1993. Rozhodl se tak poté, co se dozvěděl, že její turné v Itálii bylo částečně financováno izraelskou vládou.
Možná není v silách vaší taneční skupiny distancovat se formálně od izraelské vlády, ale v mých silách to je.
Eno dlouhodobě podporuje hnutí Boycott, Divestment and Sanctions (BDS), které se snaží donutit stát Izrael k dodržování mezinárodního práva ve vztahu k Palestině, a je zároveň jedním z necelých 1200 umělců, kteří podepsali prohlášení Artists’ Pledge for Palestine, v němž odmítají jakékoli pozvánky či finanční podporu od institucí spojených s izraelskou vládou. Zde je plné znění dopisu:
Drahému Ohadu Naharinovi a skupině Batsheva.
Nedávno jsem se dozvěděl, že využíváte mou hudbu ve svém představení Three. Ačkoli jsem poctěn, že jste zvolili zrovna mé dílo, ocitl jsem se zároveň ve složité situaci. Jak jsem pochopil, vaše nadcházející představení financuje izraelské velvyslanectví (a tedy izraelská vláda), a vzhledem k tomu, že již několik let podporuji kampaň BDS, je to pro mě bohužel neakceptovatelné. Oponenti BDS obvykle zdůrazňují, že umění by nemělo být využíváno jako politická zbraň. Jenže přesně tohle izraelská vláda dělá – propaguje „značku Izrael“ a odsouvá pozornost od okupace palestinského území. Tím, že nesouhlasím s využitím své hudby, se snažím jim tuto zbraň odepřít.
Před pár dny zavraždil izraelský armádní důstojník patnáctiletého Mahmuda Badrana a dosud není jasné, jestli bude za svůj čin obviněn, natož potrestán. Stovky tisíc Palestinců na Západním břehu budou muset přetrpět další léto bez spolehlivého zdroje vody, zatímco demolice palestinských domů a konfiskace palestinské půdy probíhá bez přerušení už mnoho let. Nic nenasvědčuje tomu, že by se osadnická aktivita měla jakkoli zmírnit.
Snažím se porozumět problémům, kterým dnes musí izraelští umělci čelit, a co teprve takoví jako vy, kteří vyjádřili vůči Palestině určité sympatie. Myslím si, že vláda u umělců jako vy využívá přirozené touhy pokračovat v tvorbě, i kdyby to mělo znamenat stát se součástí propagandy. Možná není v silách vaší taneční skupiny distancovat se formálně od izraelské vlády, ale v mých silách to je. Nepřeji si, aby se má hudba stala součástí jakéhokoli představení financovaného izraelským velvyslanectvím.
Probíral jsem své rozhodnutí s přítelkyní Ohal, izraelskou umělkyní a podporovatelkou BDS, a vím, že ona a její izraelští kolegové z BDS chápou důležitost bojkotu. Jako umělci bychom měli mít možnost vyjádřit nesouhlas s bezprávím páchaným vládou, ať už tou vaší, nebo mou.
S úctou,
Brian Eno
Představení skupiny Batsheva Dance Company, jež vzniklo v roce 2005, tvoří tři akty: Bellus, Humus a Secus. A právě v části Humus ženy tancovaly na Enův hudební doprovod. Vzhledem k Enově reakci musel choreograf a autor díla Ohad Naharin hudbu britského skladatele při představení, které se odehrálo tento týden na turínském festivalu Torinodanza, nahradit jinou. Enovo jméno posléze zmizelo ze stránek festivalu. Naharin vyjádřil v oficiálním dopise skladateli lítost a zklamání nad jeho rozhodnutím a připomněl, že sám už pětadvacet let otevřeně kritizuje izraelskou okupaci, daruje peníze propalestinským organizacím a účastní se akcí na jejich podporu. „Svým rozhodnutím jste se stal součástí destruktivních sil, které trestají ty, co se zoufale snaží stavět mosty a hledat řešení. Tím pouze posilujete konflikt a zabraňujete dialogu,“ píše v dopise Enovi. Naharin se v Turíně k události krátce vyjádřil rovněž na panelové diskusi: „Často říkám, že kdyby bojkot mé skupiny pomohl palestinskému lidu, budu ji bojkotovat sám. A den, kdy se uzavře mírová dohoda s Palestinou, bude tím nejšťastnějším v mém životě.“ Jeho slova: „Jsem pro mír ochoten vzdát se vlastního domova,“ ocenilo publikum potleskem.