Pokud je nějaká oblast policejní akce Fénix opravdu zvládnutá, pak jsou to public relations. Už během zatýkání podezřelých média nekriticky přetiskovala tiskovky o odhalení rozsáhlé podzemní teroristické organizace. Nakonec skončili u soudu tři domnělí a poněkud rozpačití „teroristi“ a dva „nenahlásitelé činu“. Policejní argumentace převzatá státním zastupitelstvím, a bohužel i většinou médií, se opírá o několik vzájemně nepropojených aktivit a postojů, které nicméně souvisí s odporem proti kapitalismu z levicové perspektivy.
Sugestivní zmatek
Do jednoho příběhu jsou vpleteny minimálně tři události: žhářské útoky (nejspíš jen několika jedinců), ke kterým se hlásí Síť revolučních buněk, dále nenásilné solidární akce proti majiteli Řízkárny Vladimíru Krulcovi, který podle zaměstnanců neproplácel mzdy, a vedle toho ještě aktivita trojice obviněné z plánování žhářského útoku na vlak, které s předchozími dvěma akcemi nesouvisí. Jediným pojítkem je tak anarchistická ideologie, což vedle sebe staví účastníky nenásilných protestů, útočníky na policejní auta a plánovače útoků na vlak. Jejich provázanost se Sítí revolučních buněk však prokázána nikdy nebyla. Výsledkem této PR taktiky je zmatek, který ale úspěšně sugeruje potenciálně násilné (a nesmyslné) chování celé radikálně levicové scény v Česku.
O fascinaci médií terorismem dneska vědí úplně všichni – vraždící Islámský stát, na teroristy si hrající Konvička v turbanu i policie ČR.
Reportáž investigativního pořadu Reportéři ČT, kterou Česká televize odvysílala toto pondělí, poněkolikáté zrekapitulovala operaci Fénix a upozornila na nebezpečí levicového antikapitalistického hnutí. Ve dvacetiminutovém příspěvku nazvaném Ohněm proti kapitalismu nezaznělo ale nic nového, a reportáž tak pouze znovu nekriticky převyprávěla policejní verzi celé kauzy. Faktické obří fiasko masivního zátahu proti Síti revolučních buněk se daří mediálně tutlat. První prohlášení policie mluvila o zatčení žhářů ze Sítě revolučních buněk a média jejich informace ochotně přebírala. Propojení zatčených se Sítí se ale policii vůbec nepodařilo prokázat, naopak většina z jedenácti zatčených musela být po prvních výsleších propuštěna. I tak se dál vypráví příběh o radikalizující se levici napojené na teroristy a policejní práci nikdo nezpochybňuje. Podle uvedené reportáže to vypadá, že novináři z ČT tady nejsou od toho, aby policii kladli otázky, ale spíš proto, aby jí pomohli maskovat její vlastní selhání. V atmosféře strachu z terorismu to funguje skvěle.
Reportáž nabízí mix siláckých prohlášení citovaných z komuniké Sítě revolučních buněk, popis nenásilných přímých akcí solidárních sítí za spravedlivé mzdy a expertní názory politologa. Tím vytváří ve zkratce dojem, že v Česku máme co dělat se stovkami nebezpečných levicových extremistů. Toto vyprávění přesně kopíruje verzi žaloby v případě pěti obviněných ze žhářského útoku, kteří jsou před soudem a hrozí jim až doživotí. Žaloba staví právě na expertních posudcích, jež mluví o obecném sklonu anarchistů k násilným akcím. Verze žaloby se tak nápadně podobá PR pokrytí činu: nebezpečí trestné činnosti anarchistů leží právě v tom, že jsou to anarchisté. Tato verze snad ani není myšlená pro přesvědčení soudu, ale spíše pro veřejnost, která má přístup pouze k mediálním zkratkám. Dva ze tří „teroristů“ jsou s posvěcením soudu vyšetřováni na svobodě. Pokud by se jednalo o členy Islámského státu nebo jiné opravdu nebezpečné teroristy, asi těžko by je soud tak lehkovážně propustil.
Kouzelné slůvko terorismus
Pomocí záběrů z anarchistických demonstrací a vyjádření politologa Miroslava Mareše, který v reportáži řekl, že levičáci neumí vyhodnocovat informace a myslí v kategoriích přítel/nepřítel, se snadno vytvoří rovnítko mezi anarchistou a teroristou. Stupňování požadavků anarchistů vůči majiteli restaurace Řízkárna a ještě jedna jejich přímá akce proti zaměstnankyni magistrátu, která není v reportáži vysvětlena, komentuje všeříkající komentář politologa Mareše: „Ideová souvztažnost tam je, směřují za stejným cílem.“ Jinými slovy, nenásilné i násilné aktivity jsou nastejno a je potřeba mít strach ze všech.
Pochopitelně, žhářské útoky na auta majitele Řízkárny a na jiné cíle skutečně proběhly a nedají se považovat za provokace ze strany policie nebo tajných služeb. Jenže i například Krulcův obhájce, kterého nelze podezírat ze sympatií ke žhářům, považuje útoky na auta za veřejné ohrožení nebo za poškození cizí věci, a nikoli za terorismus. Jenže právě slovíčko terorismus dodává celému případu potřebnou přitažlivost, která ani reportérovi ČT nedovolí kriticky se zamyslet nad rolí policie v celém případu. Teprve slůvko terorismus umožňuje používat termíny jako „konspirační byt“ a „utajované schůzky“ a vytvářet kulisy pro drama, ve kterém padají doživotní sazby a kterému v atmosféře všudypřítomného ohrožení terorem nebude nikdo oponovat.
O fascinaci médií terorismem nakonec dneska vědí úplně všichni – vraždící Islámský stát, na teroristy si hrající Konvička v turbanu i policie ČR. Aktivity české policie stejně jako publicistika České televize se vezou na této vlně, reprodukují strach a místo rozplétání složitějších událostí, které by pomohly porozumět tomu, co se děje, splétají události dohromady tak, aby jednoznačně ukázaly nepřátele. O tom svědčí i v reportáži využitý rozhovor s redaktorkou Deníku Referendum Sašou Uhlovou. Ta napsala k celé akci několik kritických článků, ale z rozhovoru s ní použili autoři reportáže jen to, že lidé ze Sítě revolučních buněk nebyli dopadeni. Tedy jsou pořád tam – někde venku.
Autor je redaktor A2larmu.