Výsledky experimentu vědeckého týmu z univerzity v anglickém Bathu na laboratorních myších ukazují, že k početí potomka nebude v budoucnu možná nutné, aby spermie oplodnila vajíčko, ale postačí, když se sloučí s buňkami jiných tkání, například kůže. Znamenalo by to, že i mužské homosexuální páry by jednou mohly mít biologické potomky, kteří by nesli geny svých rodičů. Vědci jsou zatím zdrženliví a scénář, během něhož by v procesu zrodu lidského života úplně chyběla žena, zatím považují za „spekulativní“, přesto ho nevylučují.
Metoda by také usnadnila zachování ohrožených zvířecích druhů, protože vědcům by místo komplikovaného procesu sběru vajíček stačilo využít sperma s ostatními tělesnými buňkami.
Zjištění rovněž naznačuje, že ženy podstupující léčbu rakoviny, které jsou kvůli lékům a invazivní léčbě typu chemoterapie neplodné, by mohly také pomýšlet na vlastní děti. V současnosti je mohou mít jen v případě, nechají-li svá vajíčka ještě před léčbou zmrazit. Metoda by také usnadnila zachování ohrožených zvířecích druhů, protože vědcům by místo komplikovaného procesu sběru vajíček stačilo využít sperma s ostatními tělesnými buňkami.
„V roce 1827 objevili ranní embryologové savčí vajíčka a až o padesát let později více prozkoumali proces oplodnění. Naše práce narušuje od té doby převládající dogma, podle kterého se savec může narodit pouze z vajíčka oplodněného spermatem,“ říká molekulární embryolog a vedoucí vědeckého týmu Tony Perry. Dodává však, že nová metoda zatím funguje spíše v principu a před vědci je ještě dlouhá cesta.
Tým vytvořil partenogenní (pannobřezí, tedy oplodněná bez využití spermií) myší embrya, která obvykle po chvíli odumírají, protože nejsou správně naprogramovaná. Jde o nepoužitelná embrya, která se podobají jakémukoli shluku buněk v těle schopnému mitózy, tedy buněčného dělení, během něhož se rovnoměrně předávají genetické informace. Vědci ale našli způsob, jakým do těchto embryí injekcí vstříknout sperma, které je přetransformovalo v normální embrya, z nichž se mohl zrodit zdravý potomek. Tímto způsobem se narodilo třicet malých myší s úspěšností okolo 24 procent. Úspěšnost klonování pomocí DNA se dnes pohybuje pouze kolem jednoho až dvou procent.