Referendum na maloměstě


Občané Brna budou v referendu rozhodovat o odsunu nádraží. Výsledek je předem jasný. Jeho závaznost ale závisí na účasti.

Přesun brněnského nádraží se začal vážně zvažovat v polovině osmdesátých let a předtím už za první republiky. V devadesátých letech se k tomuto návrhu přihlásila ODS, ale narazila na nevídaný občanský odpor. Debata o poloze nádraží se tak v Brně s různou intenzitou vede už více než patnáct let. Celou tu dobu se dělají studie, přívrženci i odpůrci vrší argumenty a vlastně skoro všichni chtějí referendum, jenže každý svoje. Spor o nádraží se tak v průběhu času začal jevit jako spor „šílených aktivistu“ a „korupčníků z Jižního centra“. Druhé jmenované skupině sice nemusí toto označení nijak vadit, protože tento vyhrocený stav vyhovuje právě jí, nicméně pro přesun nádraží jsou i jiní lidé než jen korupčníci. Podpora stávajícího nádraží v centru také zdaleka není jen věci aktivistů, ale zhruba dvou třetin Brňanů. Mít nádraží v centru města je zkrátka příjemné a potvrdit tento názor v referendu je vzhledem k ambicím mnoha politiků docela praktické. Podmínkou úspěšného referenda je ale pětatřicetiprocentní účast a bez výrazné informační a propagační kampaně je těžké tolik lidí mobilizovat.

Polozapomenutá debata

„Proč přesunout nádraží? Stačí se podívat z Petrova a uvidíte spoustu prázdného místa, kde nádraží může být,“ vysvětluje dopravní inženýr, který považuje přesun brněnského hlavního nádraží na volné parcely v tzv. Jižním centru za jediné možné řešení. Stejně jako u mnoha dalších zastánců přesunu nádraží je jeho argumentace především technického rázu. Brno potřebuje větší nádraží, potřebuje rozšířit kapacity pro integrovaný dopravní systém jihomoravského kraje, musí se připravit na rychlovlaky nové generace a modernizovat obslužnost tak, aby vyhovovala současným i budoucím potřebám. A nic z toho není v současné poloze možné. Současná poloha nádraží je sice výhodná díky své návaznosti na hromadnou dopravu, ale na stávajícím místě zkrátka není realistické nádraží modernizovat. Rekonstrukce by při zachování provozu nádraží zablokovala jeho fungování na několik let a neuvěřitelně by se prodražila, proto je výhodnější a také levnější postavit nádraží úplně nové. Posun nádraží zhruba o kilometr navíc umožní rozvoj stísněného centra Brna.

V dobře fungující demokracii by vedení města mělo snahu zprostředkovat svým občanům co nejvíce informací pro i proti a dát jim najevo, že jejich názor, ať už bude jakýkoli, je závazný a důležitý.

Zastánci nádraží v současné poloze – tedy buď tzv. varianty pod Petrovem o sto metrů dál na stejné ulici, nebo v úplně stejné poloze – ovšem vidí technickou stránku věci úplně jinak. „Jediné město v Evropě, které přesouvalo hlavní nádraží, je Tirana v Albánii a dodnes jim to nádraží pořádně nefunguje,“ říká Josef Patočka, který se v těchto dnech věnuje kampani mobilizující k účasti na referendu o poloze nádraží. Hlasování proběhne příští víkend společně s volbami do krajského zastupitelstva. Podle Patočky desítky měst v celé Evropě úspěšně modernizovaly svá nádraží v původní poloze. Brno by se tedy přesunem nádraží vydalo proti evropským trendům. Mezi zastánci polohy v centru jsou urbanisté, inženýři a další experti, kteří nevidí rekonstrukci v současné poloze jako neřešitelný problém.

Dějiny brněnských referend

První referendum o poloze nádraží bylo v Brně už v roce 2004. I když tehdejší vedení města referendum v podstatě sabotovalo, přišlo k němu dvacet čtyři procent oprávněných voličů, kteří zcela jednoznačně (v poměru 84 ku 16 procentům) odmítli odsun nádraží. Vzkaz vedení města byl sice jasný, referendum ale nesplnilo tehdy platnou padesátiprocentní klauzuli o nutné účasti, a bylo tedy nezávazné. Posloužilo jen jako výzkum veřejného mínění, který symbolicky posílil zastánce polohy v centru. Další výrazná snaha o vyvolání referenda přišla o deset let později, tedy před dvěma roky. Úředníci ale označili osm tisíc podpisů v petici požadující referendum za neplatné.  Nález nejvyšší správního soudu sice později označil tuto diskvalifikaci podpisů za neoprávněnou, ale možnost konání referenda společně s komunálními volbami už to nevrátilo. Občanský odpor proti mocenské svévoli se však stal součástí kampaně Žít Brno, hnutí ANO a Strany zelených. Ty dnes spolu s KDU-ČSL tvoří koalici ve vedení města.

Referendum o poloze nádraží se tak posunulo o dva roky a čeká Brňany společně s krajskými volbami příští víkend. Přesun do vedení města učinil (kromě Strany zelených) současné koaliční strany o poznání státotvornější, než když před dvěma lety ve volební kampani brojily za referendum a mluvili o aroganci moci. Z hlasitého volání po referendu se stalo buď rozpačité ticho, anebo podpora o poznání vlažnější.  I náměstek Matěj Hollan, který před dvěma roky sám v ulicích sbíral podpisy, aby se mohlo referendum konat spolu s komunálními volbami, ještě před pár dny dával přednost tiché nepodpoře s tím, že je potřeba počkat na studii proveditelnosti. Konání referenda před vypracováním studie situaci totiž podle kritiků referenda v současném termínu spíš komplikuje. Studie proveditelnosti ovšem má na starost stejná firma, která v minulosti plánovala nádraží v odsunuté poloze, a v očích iniciátorů referenda tak nemá příliš vysoký kredit.

Další kritika se na organizátory referenda snesla kvůli špatně formulovaným otázkám v samotném referendu, které by prý mohly způsobit jeho případnou neplatnost. Aktivisté navíc kvůli špatné organizovanosti propásli termín nominací členů komisí, které mají kontrolovat průběh referenda. Podle aktivistů však předpisy nedodržují ani městské části, kterým je však přestupek benevolentně promíjen, zatímco oni naopak čelí úřední šikaně. Tento argument by byl možná směšný, kdyby na magistrátě nezůstali titíž úředníci, kteří před dvěma lety na politickou objednávku škrtali ze seznamů. Tito lidé jsou opět zodpovědní za organizaci referenda, které už jednou protiprávně sabotovali.

Pod vlivem špatného zákona

Původní padesátiprocentní klauzule byla sice snížena na třicet pět procent, ale i to je pořád dost. Navíc sama klauzule v praxi negativně ovlivňuje účast v referendu. Dá se očekávat, že účast tentokrát bude někde okolo třiceti procent a výsledek bude opět drtivě ve prospěch nádraží v současné poloze. Pokud je tedy někdo pro odsun nádraží, bude z jeho strany taktičtější k referendu vůbec nejít. Zastánci přesunu nádraží totiž nezvrátí výsledek referenda, pokud ale nepůjdou vůbec hlasovat, jejich neúčast může způsobit neplatnost referenda. Zastánce přesunu nádraží Robert Kotzian z ODS, který se svým sdružením Brno plus vyzývá „Nechoďte k referendu je to podvod“, se dotýká právě této vlastnosti obecního referenda. ODS je přitom v Brně, stejně jako v celé zemi, zdiskreditovanou stranou, která v Brně, kde dlouhé roky vládla, získala jen sedm procent, což je mnohem méně hlasů, než činí podpora referenda. Navíc jednou z kauz ODS bylo i podezření z napojení na spekulanty z Jižního centra, kam by mělo být nádraží přesunuto.

Pokud mělo být referendum „svátkem demokracie“, tvůrci zákona udělali všechno proto, aby tomu tak nebylo. Právě podmínka třiceti pěti procent motivuje radnice předstírat, že žádné referendum není, a doufat, že téma díky nízké účasti samo vyšumí. Nebýt této klauzule, musely by se k referendu radnice a magistráty stavět čelem i v případě, že by programově stály proti těm, kteří referendum vyvolali. Takto je taktičtější dělat, že se nic neděje. V dobře fungující demokracii by vedení města mělo snahu zprostředkovat svým občanům co nejvíce informací pro i proti a dát jim najevo, že jejich názor, ať už bude jakýkoli, je závazný a důležitý.

V Brně je to ale spíš naopak. Dvě koaliční strany – zelení a na poslední chvíli i Žít Brno – sice referendum podpořily, ale jen jako jednotlivá uskupení. Vedení města se nevyjádřilo a kromě instalace čtyř informačních panelů v centru a pozdního umístění informací na web města týden před konáním referenda se příliš neangažuje. Referendum, ponechané svému osudu, tak může žít svým životem a polarizuje víc, než by v případě relativně nekonfliktního tématu bylo nutné, což může odrazovat od účasti na referendu. Argumentovat případnou nízkou účastí sice může být formálně v pořádku, ale úctu k vůli občanů a voličů to příliš neukazuje. Účast u voleb, ze kterých vzešlo současné zastupitelstvo, byla v Brně necelých 39 procent. Situace tak nakonec nečekaně využil hejtman Michal Hašek z ČSSD, který řekl, že referendum by mělo být krajské, ne jen městské, a téma zahrnul do vlastní kampaně. Možná tím paradoxně probudí brněnskou koalici, která by si neměla nechat Haškem toto téma vzít. Výsledek je totiž jasný – jde jen o to, zda bude i platný.

Autor je redaktor A2larmu.

 

A2LARM