Minulý pátek se Andrej Babiš v rámci předvolebního boje vydal do Varnsdorfu, aby si to tam rozdal se svým největším soupeřem o moc. Povedlo se. Po delší době jako první politik vytáhl „romskou kartu“ a už týden hraje prim v českých médiích.
Po návštěvě tamní sociálně vyloučené lokality Babiš řekl médiím: „Navštívil jsem tamní romské domy, a to byl opravdu silný zážitek. Takovou špínu a nepořádek jsem nezažil.“ A v úterý na místě masových hrobů obětí bývalého koncentračního tábora dodal: „Potřebujeme ty lidi integrovat, aby začali chodit do práce, aby byli příkladem pro své děti.“ Už jen z toho důvodu, aby se „původní“ obyvatelé, kteří jsou dnes „v menšině“, nebáli o život. Celý týden pak média řešila Babišův sporný výrok o letském koncentráku, vyřknutý během diskuse u varnsdorfského chudobince. Slovy „tak jsem to nemyslel“ se omluvil dokonce i na půdě sněmovny, ovšem jen za to, že „to“ média vytrhla z kontextu.
Co se od doby varnsdorfské vzpoury změnilo? Podle Babiše nic. A co pro případnou změnu on sám udělal? Zatím také nic.
A právě na ten se nyní podíváme podrobně. Přesně před pěti lety Šluknovský výběžek málem „explodoval“. Policejní prezident s ministrem vnitra tehdy vyjeli na noční horečné jednání se zástupci samosprávy, policejní speciální jednotky vyjížděly hasit požáry ve zdivočelém pohraničí, v ulicích městečka Varnsdorf rozzuřený dav celé týdny obléhal ubytovny chudých. Prostý lid se pokusil prorazit policejní kordony. A to vše se dělo v zemi proslulé tím, že lid jde do ulic jen jednou za uherský rok, aby si to vyřídil s vládou. Terčem protestů se tehdy nestala místa symbolizující státní moc. Frustrovaní občané, často sami bez zaměstnání, šli proti „těm druhým“ ve městě. Hesla demonstrantů naznačovala, že se nerozlišovalo, kdo z domnělých nepřátel nese konkrétní odpovědnost za něco. Hlava nehlava se „šlo na věc“.
Místní politici vždy odmítali, že by tehdy šlo o rasismus. Odkázali na mačetový útok v Novém Boruči na banální hospodskou rvačku poblíž diskotéky v Rumburku, kde – jak se později prokázalo u soudu – byl nejdřív napaden romský mladík bílými vrstevníky. Ani to ovšem nevysvětluje, proč se pouliční bitvy odehrály zrovna ve Varnsdorfu.
V měsících předcházejících tyto sociální nepokoje přestěhovala špatná legislativa spolu s neviditelnou rukou trhu do tohoto chudého kraje, kde bývalé ubytovny zkrachovalých podniků čekaly na nové obyvatele, tisíce lidí. Nečasova vláda příliš dlouho přehlížela možnost zvýšení kriminality. Až později se zjistilo, že přímým protagonistům uličních kraválů šlo v prvé řadě o post starosty. Lukáš Kohout, úspěšný podvodník a krysař v jedné osobě, placený krajským politikem z řad ČSSD, tahal týden co týden davy rozzuřených lidí přes celé město, až se přidali neonacisté z celé republiky, aby si to zase jednou rozdali s policií.
Nepokoje utichly, až když vládou vyslané speciální jednotky nastavily v regionu tzv. program nulové tolerance, což ve překladu znamená systematické vyvolávání strachu. Podporoval je v tom tehdejší prezident republiky. Spolu dali nejen romským, ale i ostatním občanům jasně najevo, že strukturální problémy se v této zemi nebudou řešit na ulici.
Dnes ministr financi říká: „Je to ostuda státu, protože 25 let situaci Romů ve Varnsdorfu neřeší. Kam šly peníze na jejich integraci? Proč stát nechává neustále vydělávat obchodníky s chudobou a nesnaží se vymáhat povinnou školní docházku, nemá víc asistentů, kteří by pracovali s romskou mládeží?“
Co se tedy ve městě od doby varnsdorfské vzpoury změnilo? Podle Babiše nic. A co pro případnou změnu on sám během dvou let, co sedí ve vládě jako vicepremiér, udělal? K tomu se nevyjádřil a nepředložil ani vlastní návrh řešení. Takže zatím také nic. Místo toho se ve Varnsdorfu zmínil o táboře, do kterého byly za nacismu deportovány celé rodiny a v němž polovina uvězněných dětí brzy zahynula. Tolik ke kontextu jedné předvolební akce vicepremiéra Babiše.
Autor je novinář a překladatel.