„Nikdy nechtěli nikomu ublížit na životě a zdraví, to souhlasí?“ ptá se advokát. „Ano, souhlasí,“ odpovídá agent-svědek, který je v místnosti přítomný jen jako počítačem modulovaný hlas. Sedí v jiné místnosti, odkud je přenosovým zařízením spojen s jednací síní, přičemž na něj přes monitor vidí jen trojice soudců, ostatní slyší pouze upravený hlas připomínající dabing Chipa a Dalea. Podivný soud s „teroristy“, kteří ani podle policejních agentů nechtěli nikomu ubližovat, ale přesto jim hrozí dvacet let až doživotí, včera pokračoval po několikatýdenní pauze. Po propuštění Martina Ignačáka minulý týden jsou všichni obvinění stíháni na svobodě a soud díky tomu tentokrát probíhal bez dozoru těžkooděnců. Jednací místnost byla oproti prvnímu líčení o poznání menší a velká teroristická kauza se projednávala takřka v intimních kulisách.
Bez agentů ani ránu
Výslech jednoho ze dvou tajných agentů nasazených na skupinu kolem Petra Sovy zabral celý den a bude pokračovat i dnes. Role agentů je v kauze Fénix klíčová. Na jejich svědectví stojí celá obžaloba a na zpochybnění jejich role se zase musí zaměřit obhajoba. Obžalovaní Petr Sova a Martin Ignačák totiž tvrdí, že o tom, že se jedná o policejní agenty, věděli od začátku a byli to oni, kdo s nimi hrál hru na kočku a myš. Podle této verze ve skutečnosti žádný vlak zapálit nikdy nechtěli. Svědčící agent to popřel s tím, že měl během operace plnou důvěru obžalovaných. Agent u soudu popsal už známé seznámení se skupinou na sousedských slavnostech v Mostě a také to, jak podle něj došlo k zapojení dvojice tajných do útoku na vlak. Sova je prý přímo oslovil s tím, že něco takového plánují a jestli by se nechtěli zapojit.
„Teroristická“ buňka měla hlavně starost, aby se nikomu nic nestalo, svoje činy neustále odkládala a nikdy je nezrealizovala.
Možnost policejní provokace však stále visí ve vzduchu. Agentem zmíněná konverzace totiž není nikde zaznamenána. Na skupinu Petra Sovy byli agenti nasazeni až v listopadu 2014, nicméně konverzace, která agenty do akce vtáhla, ať už vypadala jakkoli, se odehrála už v předchozích měsících a právě na jejím základě bylo Vrchním soudem povoleno nasazení agentů. Jenže tyto nahrávky žádný spis neobsahuje, policie je buď vůbec nepořídila, nebo je minimálně nehodlá vydat. Kdyby nahrávky svědčily ve prospěch verze agentů, těžko by je policie už dávno nepoužila. Výpovědi agentů o této nahrávce jsou navíc zmatené a během šetření agenti říkali něco jiného, než říká dnes agent 0101 u soudu.
Hodní teroristé
Dalším problematickým momentem obžaloby, či spíše historie operace Fénix, je otázka napojení obžalované skupiny na Síť revolučních buněk. Tajní policisté totiž byli původně do terénu vysláni, aby pátrali po Síti revolučních buněk a na skupinu Voice of Anarchopacifism, tedy skupinu kolem Sovy, se zaměřili proto, že zveřejnila na svém webu komuniké Sítě revolučních buněk. V rozhodnutí soudu o nasazení agentů je přímo napsáno, že Sovova skupina působí „v rámci Sítě Revolučních Buněk“, což svědčící agent připsal tomu, že ve své zprávě podávané nadřízeným uvedl, že skupina kolem Sovy připravuje akci velmi podobnou těm, které dříve prováděla Síť revolučních buněk. Pro napojení stíhané skupiny na Síť revolučních buněk ale neexistují důkazy, a to ani podle samotného agenta, který ovšem subjektivně považuje Martina Ignačáka za člena Sítě. Podkladem pro tuto domněnku je mu fakt, že se Ignačák jednou neukázal celou noc, a právě během té noci byla zapálena dvě auta u restaurace Řízkárna. Policejní zpráva o činnosti dvojice tajných agentů dokonce v minulosti uváděla, že odhalili hned tři skupiny „revolučních buněk“. Ve všech třech figuroval Martin Ignačák. Nic z toho se sice nepodařilo dokázat, ale hrálo to svoji roli při soudním povolení činnosti agentů (agent má jiné pravomoci než obyčejný tajný policista monitorující tzv. levicovou extremistickou scénu).
Další významnou rovinou vyvolávající pochybnosti o celém případu je podíl agentů na činnosti skupiny. I kdyby agenti nic nevyprovokovali a skutečně se vše odehrálo tak, jak říkají, z výslechu stejně vyplývá, že bez jejich pomoci by ani přípravy na tento čin nemohly proběhnout. Agenti platili polovinu nákladů na činnost, skupina běžně používala jejich auto a některé přípravné akce bylo nutné dělat ve čtyřech lidech. I pokud tedy přijmeme policejní verzi událostí, pořád zůstává faktem, že bez účasti agentů by se popisované události buď neodehrály vůbec, anebo by přinejmenším byly pro skupinu o poznání náročnější. „Kdyby to neudělali s námi, udělali by to s někým jiným,“ okomentoval vlastní podíl agent. Vzhledem k tomu, že agenti tvořili celou polovinu skupiny připravující „teroristický čin“, je to dost podivný argument.
Přímá výpověď agenta potvrdila pro teroristy dost netypický vztah k násilí. Agent na otázky obhájců řekl, že Ignačák i Sova opakovali, že jejich činy by v žádném případě neměly nikoho zranit. Na otázky obhájce třetí obviněné Alexandry Ščambové po projevech agresivity, extremismu nebo nenávisti jeho klientky vůči lidem nebo majetku, agent řekl, že několikrát mluvila o tom, že nemá ráda neonacisty v jejím rodném městě a vyjadřovala naopak svou lásku ke zvířatům a sympatie k hnutí na ochranu práv zvířat. Ščambová byla do tříčlenné „organizované“ skupiny patrně přidána jen do počtu, aby se vůbec dalo mluvit o organizaci, jinak by totiž musel být přiznán fakt, že skupina sice měla čtyři členy, ale dva z nich byli příslušníci Policie ČR. Obvinění Ščambové, za které jí hrozí doživotí, stojí na tom, že jela autem dvou policejních agentů, které řídil jeden z nich, na místo, kde policejní agent spolu s jejím kamarádem zakopali láhev s hořlavinou a ona během toho měla hlídkovat ve dvojici s policejním agentem. „Teroristická“ buňka, do níž ani pořádně nepatřila, měla hlavně starost, aby se nikomu nic nestalo, svoje činy neustále odkládala a nikdy je nezrealizovala.
Autor je redaktor A2larmu.