Ani dnes není stále frankistická minulost Španělska vyřešeným problémem. Bezhlavá jezdecká socha generála Franka, která byla vystavena kvůli historickým a pedagogickým účelům, nezůstala v centru Barcelony neposkvrněná ani čtyři dny. Exponát uvedený na výstavě s názvem Franco, vítězství, republika, beztrestnost a městský prostor vévodí vstupu do bývalého tržiště Born, které bylo přeměněno na kulturní centrum. Sochu realizovanou roku 1963 někdo minulý týden krátce po jejím vystavení pomaloval, potřísnil vajíčky a opatřil ji katalánskou vlajkou. Skupina obětí Frankova režimu držela při prezentaci děl na výstavě minutu ticha. Incident využily i nacionalistické katalánské autority k vyvolávání antišpanělských nálad. Poukazovaly na krutosti, kterých se Franco dopustil na místních separatistech. „Žádné fašisty v našich ulicích,“ skandovali katalánští separatisté.
Konflikty vzniklé kvůli vystavení sochy čtyřicet let mrtvého diktátora ukazují, že minulý režim je v zemi stále nevyřešeným traumatem.
Výstava má poukázat na frankistické symboly, které dodnes přetrvávají ve veřejném prostoru: jména ulic, sochy, pamětní desky, památníky. V roce 2007 vláda Josého Zapatera vydala zákon, který nutí obce k vymazání nebo upravení všech stop minulého režimu. Lidé žijící v okolí Bornu i většina politiků považují výstavu za provokaci. „My jsme dobře pochopili, že výstava neměla za cíl ospravedlňovat Franka, ale myslíme si, že provokativní památník je slabomyslnost, zdroj konfliktů a urážka obětí minulého režimu,“ uvedl mluvčí katalánských nacionalistů. „Vystavit na veřejnosti upomínku Franka a bývalého režimu je urážka. Historie není doposud vyřešená,“ říká historik Julián Casanova.
Autoři výstavy se hájí tím, že jejich cílem nebylo otevřít staré rány a vyvolat zášť, ale že „chtěli poukázat na banalizaci frankistických symbolů“. Přestože tato událost může být pro mnohé velmi nepříjemná, spočívá podle místostarosty Barcelony Gerarda Pisarella největší nebezpečí v neznalosti mladší generace.
Konflikty vzniklé kvůli vystavení sochy čtyřicet let mrtvého diktátora ukazují, že minulý režim je v zemi stále nevyřešeným traumatem. Španělský přechod k demokracii předznamenalo vyhlášení amnestie zločinů z občanské války z let 1936–1939. Tento zákon z roku 1977, který dodnes znemožňuje vyšetření frankistických zločinů, celý problém jen umocňuje.