Iniciativa Ne rasismu (INR) svolala v deset dopoledne před Hlavní nádraží demonstraci Nacionalismus není alternativa. O začátek shromáždění se postaraly ženy z několika feministických kolektivů, které svůj projev zakončily heslem: „Chceme revoluci, která bude feministická, protože jinak nebude vůbec.“ Postupně se sešlo asi čtyři sta lidí, kteří se vydali k sídlu ČSSD do Hybernské ulice. V čele průvodu byl feministický blok s transparentem „Vzájemnost místo dominance“ a atmosféru dotvářely rytmy arabské hudby.
Před Lidovým domem pronesly projevy zástupkyně Socialistické Solidarity a Mladých zelených. Následovala performance před vchodem do sídla vládní strany, která parodovala xenofobní výroky politiků vládních stran. Aktivisté a aktivistky před dveře budovy házeli zmuchlané papíry symbolizující slovní odpad. Průvod pokračoval přes Václavské náměstí k sídlu Zastoupení Evropské komise v Jungmannově ulici, kde promluvila také zástupkyně vídeňské Antify. Aktivisté vyjádřili podporu Markétě Všelichové a Miroslavu Farkasovi, kteří byli zadrženi v Turecku při pokusu o přechod hranice do Iráku, kde chtěli bojovat proti Islámskému státu. Poklidná demonstrace oficiálně skončila na Jungmannově náměstí, kde pronesly projev aktivistky z kolektivu INR.
Různé přístupy k oslavám Dne boje za svobodu existují vedle sebe a každá ze skupin se utvrzuje v pocitu, že je to právě jejich představa svobody, která je v ohrožení a za niž se musí bojovat.
Asi dvě stě antifašistů a antifašistek se pak přesunulo k Právnické fakultě na náměstí Curieových. Připravovali se na blokádu pochodu V jednotě JE síla, který plánovaly krajně pravicové spolky. Průvod měl podle ohlášené trasy vést z Letenské pláně přes bývalou židovskou čtvrť na Betlémské náměstí. Aktivisté srocení před hotelem InterContinental jim chtěli zabránit v průchodu Josefovem. Podobná situace nastala i v roce 2007, kdy se zde antifašisté střetli s neonacisty.
Osiřelí zemanovci
„Dnes je v Praze 35 demonstrací, ale chtěla bych, aby byly jen dvě, jedna pro a jedna proti,“ pronesla jedna z desítek mluvčí na Letenských sadech, kde ultrapravice plánovala desetitisícovou demonstraci. I když byl součástí programu koncert Tomáše Ortela, přišlo jen asi dvě stě lidí. Stížnost řečnice odkazovala k tomu, že ultrapravice byla letos roztříštěná. Pokus Lucie Haškové a její iniciativy Za naši kulturu a bezpečnou zem sjednotit všechny stejně smýšlející závěrečným pochodem „na podporu prezidenta“ ve srovnání s minulým rokem, kdy k úřadu vlády pochodovaly tisíce zemanovců s požadavkem uzavřít hranice, naprosto selhal.
Okamura na Můstku, DSSS v Brně a každé další ultrapravicové uskupení mělo svoji vlastní akci. Náměstí republiky pro sebe zamluvil Jiří Černohorský, který asi padesátce lidí třímající převážně německé vlajky vysvětloval, že exekuce jsou špatné a rasismus taky. Hned po něm se na pódiu objevil protiislámský aktivista Jiří Jiskra. Jeho nesrozumitelný projev sklidil v řadách německých vlajkonošů slušnou podporu.
Za ukradenou se dá považovat akce Bloku proti islamizaci, jejíž největší hvězdou byla Jana Bobošíková, xenofobní stálice českého veřejného prostoru. Demonstraci Za skutečnou demokracii a proti nikým nevolený „elitám“ na Palachově náměstí přerušil soundsystém namířený z oken Vysoké školy uměleckoprůmyslové, která vyvěsila na budovu i transparenty s nápisy „Milujeme islám“ nebo „Nacionalismus není řešení“. „Obzvlášť odporné!“ rozčilovala se potom na Facebooku platforma, která je až politování hodným odštěpkem kdysi relativně našlápnutého Bloku proti islámu.
K závěrečnému pochodu na podporu prezidenta byla přizvána i proklamativně levicová demonstrace, která byla od jedné na Klárově. Tam vystoupil například i místopředseda KSČM Josef Skála nebo poslanec ČSSD Jaroslav Foldyna. Část lidí včetně místopředsedy KSČM Skály se skutečně k pochodu na podporu prezidenta připojila.
Na několikahodinové akci na Letné mluvilo dost řečníků, kteří nudili i oddané účastníky. Po krátkém vystoupení Tomáše Ortela moderátor nezapomněl přítomné vyzvat, aby pro zpěváka hlasovali v příštím ročníků Zlatého Slavíka. Kromě politické mobilizace šlo tedy na Letné i o mobilizaci na poli popkultury. Po čtvrté hodině se nakonec asi stovka příznivců Zemana vydala na pochod. Nesli transparenty „Pane Miloši Zemane, kandidujte opět na prezidenta“ nebo „Gratulujeme ke zvolení Donaldu Trumpovi“. Poblíž Úřadu vlády se spojili s podporovateli krajně pravicové Národní demokracie a zamířili na náměstí Jana Palacha.
Úspěšná blokáda skončila v obklíčení
Pár desítkám antifašistů a antifašistek se zatím podařilo proniknout skrze policejní kordony vedle Rudolfina. Pochod zemanovců a národovců blokovali u vstupu na Palachovo náměstí a vzápětí vytvořili živý řetěz v Křížovnické ulici. Zněla hesla typu „Běžte domů, spletli jste si dobu“ a „Vaše děti budou jako my“, na které druhá strana odpovídala výkřiky „Čechy Čechům“ a „Nic než národ“. Pořádkové jednotky aktivisty vytlačily a uvolnily cestu průvodu, který pokračoval okolo Klementina na Betlémské náměstí. Během zásahu proti blokujícím policisté zadrželi osm osob a odvezli je v antonech na služebny. Byl mezi nimi i náš fotograf nebo redaktor Deníku Referendum.
Policisté nakonec obklíčili asi sedmdesát účastníků blokády, které spolu s několika kolemjdoucími natlačili na chodník. Po více než hodině je postupně začali legitimovat a propouštět na svobodu. Podobná situace se opakovala o několik set metrů dál na Mariánském náměstí. Těžkooděnci tam sevřeli do těsného kruhu asi třicet aktivistů, kteří přišli podpořit své zadržené kamarády. Policisté využili z právního hlediska spornou taktiku kontroly davu nazývanou kettling, která se často uplatňuje při demonstracích v Británii nebo Spojených státech. Postup zdůvodňovali paragrafem 43 Zákona o Policii ČR, podle kterého mohou přikázat každému, „aby po nezbytnou dobu setrval na určeném místě, hrozí-li závažné ohrožení života nebo zdraví“. Zákon si vyložili tak, že je opravňuje obklíčit a omezit na svobodě libovolný počet lidí. Na otázky, čí život nebo zdraví je ohroženo, však nebyli příslušníci schopni odpovědět. Lidé se snažili zachovat dobrou náladu i v policejním sevření a skandovali „Máme holé ruce“ nebo „Pusťte nás domů“.
Přes veškeré obtíže byli aktivisté s výsledkem svého snažení spokojení, protože se jim svým pohybem v ulicích podařilo odvrátit pochod nacionalistů bývalým židovským městem. Úspěšná byla také spolupráce českých a německých antifašistických kolektivů, které se akce účastnily. Všichni zadržení byli zakrátko bez obvinění propuštěni.
Ať žije folklor!
Na Hradčanském náměstí proběhla demonstrace s názvem Nezapomínáme, na které spolupracovaly iniciativy Proti projevům nenávisti, Socialistická Solidarita, Mladí zelení nebo Zleva proti xenofobii. Tato akce dala vzpomenout fungující spolupráci z loňského roku, kdy se různé skupiny zprava i zleva snažily najít konsenzus při manifestacích na podporu uprchlíků a proti xenofobii a rasismu. S tím, jak se pomalu vytrácí vyhrocená protiuprchlická rétorika a jak se čím dál víc ztrapňují krajně pravicová, islamofobní uskupení, dochází i k oslabení antifašistických koalic. Vzhledem k aktuálnímu vnitropolitickému vývoji se agenda oproti minulému roku změnila.
Pod sochou prvního československého prezidenta se sešlo přes tisíc lidí. V projevech až na výjimky převládal liberální hlas stavící do popředí odpor k Rusku, Číně a autoritářským tendencím Miloše Zemana. Hlavní důraz byl kladen na ochranu lidských práv v tom neobecnějším slova smyslu. Mezi řečníky byly „nezávislé osobnosti“ i členové pořádajících iniciativ nebo politických stran. Patos, vzývání odkazů sametové revoluce, antikomunismus a odmítnutí Zemanova hulvátství, to byly hlavní linie bezmála dvaceti řečnických projevů. Akce byla součástí Festivalu svobody, který si dal za úkol probuzení občanské společnosti.
Minulý rok se mezi liberálně smýšlejícími lidmi objevilo zděšení z eskalace nenávisti k uprchlíkům. S tím byla spojená i potřeba širší spolupráce. Opakující se protesty založené na výzvách „osobností“ ale ukazují, že se po zběsilém loňském roce opět vracíme do zajetých kolejí. V nich se různé přístupy k oslavám Dne boje za svobodu existují vedle sebe a každá ze skupin se utvrzuje v pocitu, že je to právě jejich představa svobody, která je v ohrožení a za niž se musí bojovat. 17. listopad se, alespoň v Praze, opět vrací ke své folklorní podobě, kterou dobře známe z minulosti. Antifašisté, občas stále označovaní za levicové extremisty, blokují nácky, podporovatelům Zemana se nadává do „zasraných bolševiků“, a pravda a láska se snaží zvítězit nad lží a nenávistí, aniž by přitom podstupovala riziko skutečného střetu.