Anketa: Donald Trump prezidentem USA

V reakci na včerejší výsledky amerických prezidentských voleb jsme oslovili několik spřízněných osobností a požádali je o odpověď na tři anketní otázky.

1. Co vedlo ke zvolení Donalda Trumpa prezidenem USA?
2. Jaké očekáváte od jeho vládnutí změny?
3. Mohla Trumpovu nástupu zabránit kandidatura Bernieho Sanderse namísto Hillary Clintonové?

 

Tomáš Samek (antropolog)

1. Faktorů je mnoho. Rostoucí frustrace chudších vrstev je jedním z nich. Chudí bílí (zejména muži) byli motivováni jít k těmhle volbám; chudí z různých etnických či jiných menšin měli motivaci výrazně slabší. Tragédie Spojených států: sociální politika je v nich dlouhodobě vytlačována politikou kulturní. Politika identit rozštěpila nízkopříjmovou Ameriku na chudé bílé a chudé ostatní („non-whites“): to poškodí chudé jako celek. Jejich zájem prohrává, a to i přesto, že většina chudých bílých mužů dnes slaví.

Další faktor: ryze na emotivní rovině má Trump daleko přesvědčivější projev. Ne v tom, co říká, ale jak to říká. V předvolebních debatách často lhal, ale to pozná jen vzdělanější divák. Když třeba tvrdil, že Rusko má daleko modernější zbraně než USA, mohla tomu řada Američanů věřit – prostě proto, že o Rusku nevědí až na pár klišé nic. Mnoho politologů nedokázalo předvídat Trumpův úspěch proto, že se neumějí oprostit od racionální roviny sdělení: v ní byl Trump skandálně slabý. Ale na voliče víc platí emoce: přesvědčivost gest, výrazu, plamennost projevu.

2. Největší nebezpečí tkví v Trumpově nepředvídatelnost. Dopustil se tolika protichůdných výroků, že na nějakou konzistentní politiku, pokud vůbec přijde, si budeme muset počkat.

3. Nemohla. Kdo tvrdí, že ano, nezná Ameriku. Otevřený třídní útok na zájmy bohatých nemá ve Spojených státech šanci – pokud nejsou v hluboké hospodářské krizi nebo ve válce. Krize sice neskončila, ale ke třicátým létům má pořád ještě daleko. Sandersova rétorika byla příliš mnoha Američany vnímána jako extremistická. Utěšovat se, že Sanders by mohl vyhrát, je evropské levicové fantazma.

 

Jana Smiggles Kavková (politoložka, ředitelka organizace Fórum 50 %)

1. Po Brexitu je vítězství Trumpa dalším příkladem úspěšné populistické kampaně, notně přiživované strachem a nenávistí. Upřímně se děsím, kdo bude další: Marine Le Penová? Norbert Hofer? Trump dokonale vytěžil frustrace nižších středních vrstev bílých Američanů. Využil jejich nedůvěru v současné politické elity, jejichž byla Hillary Clintonová ztělesněním. A jako dokonalý bavič k nim promlouval srozumitelným, jednoduchým a obhroublým jazykem. Podobně jako Miloš Zeman. Vzbudil v nich dojem, že se o jejich problémy skutečně zajímá.

2. Pevně doufám, že většinu svých volebních slibů Trump nenaplní. Ale jelikož republikáni nyní ovládají Senát, Kongres i Bílý dům, lze čekat řadu změn. Zrušení veřejné zdravotní péče, jmenování konzervativních soudců Nejvyššího soudu, omezení reprodukčních práv žen… Dále nedodržování Kjótské smlouvy či stažení amerických vojáků ze zahraničí.

3. Myslím, že Trump by porazil i Sanderse. Trump totiž nejvíce bodoval mezi staršími bílými muži, zatímco Sanderse podporovali především mladí.

 

Jaroslav Fiala (politolog, šéfredaktor A2larmu)

1. V prezidentských volbách vyplula na povrch bigotní a rasistická tvář Ameriky, která tu byla vždy a nikam nezmizela. Tato část americké společnosti klade ve velké míře důraz na sociální darwinismus, mocenskou aroganci a nadřazenost vůči ostatním. Trump často říká nahlas jen to, co si ostatní politici nebo spousta dalších Američanů pouze myslí. Podobně jako on zaměňují moc s ctností, považují svoji zemi za všemocnou a hledají politiky, kteří jim to náležitě připomenou. Mohou být paradoxně jak z nejchudších vrstev, tak z těch nejbohatších – což odpovídá i skladbě Trumpových příznivců. Této plavovlasé bestii prostě uvěřili, že rozbije současný systém, který údajně pošlapává privilegia „bílého muže“, a znovu udělá z USA obávanou velmoc.

2. Historie se nikdy neopakuje doslova, ale je tu řada podobností s Georgem W. Bushem. Pokud si dnes řada lidí dělá naděje, že Trump se bude v zahraniční politice projevovat umírněněji, než by tomu bylo u Hillary Clintonové, je to spíše tak, že přání je otcem myšlenky. Bush mladší si zpočátku také rozuměl s Vladimirem Putinem, aby nakonec prosazoval protiraketový systém ve středovýchodní Evropě. A když přišlo 11. září 2001, využil ho k několika válkám. Trump je v první řadě nevyzpytatelný, může udělat ledacos.

3. Bernieho Sanderse potopili funkcionáři Demokratické strany a v porovnání s ostatními kandidáty ho ignorovala mainstreamová média. Za těchto okolností šanci neměl. Říká se sice, že po bitvě je každý generál, ale přiznávám se, že mě vítězství Trumpa nepřekvapilo.

 

Matěj Schneider (Radio Wave)

1. Za zvolením Donalda Trumpa stojí značný posun americké politiky směrem doprava a vyčerpání z přístupu převládajícího křídla demokratů. Posun doprava pochopitelně pohání republikáni, ale v žádném případě z něho nejde vyvinit demokraty. Poté co se před třiceti lety rozhodli odstřihnout od odkazu Rooseveltova Nového údělu, ochotně následují republikány stejným směrem. Tento centristický přístup jim měl vyhrávat volby, ale už delší dobu je jasné, že tato strategie selhává. Ostatně po těchto volbách budou republikáni ovládat Bílý dům, a tím i Nejvyšší soud, obě komory Kongresu, většinu guvernérských postů i státních kongresů.

2. Co lze očekávat od Trumpova kabinetu, závisí na tom, jak se pohodne s republikánským Kongresem a kolik členů rozpolcené strany mu bude vzdorovat. Určitě dojde k nějakým kompromisům s tradičnějšími republikány, kteří budou mít oporu ve viceprezidentovi, na druhou stranu se jistě mnoho kongresmanů oportunisticky pokusí svézt na Trumpově vítězství.

3. Jestli mohl Trumpa porazit Bernie Sanders? Těžko spekulovat, ale je očividné, že čím dál víc Američanů chce změnu, kterou Clintonová rozhodně nenabízela.

 

Monika Horáková (místopředsedkyně Strany zelených)

1. Trump oslovil rozhořčené, a dokonce jim přinesl výhru. Vyhrál i proto, že demokraté si za kandidátku zvolili Clintonovou, ztělesnění establishmentu, a to v době, kdy vycházejí analýzy o odcizení lidu a elit a ve společnosti je poptávka po kritice systému. Je to vyvrcholení dlouhodobého posunu demokratů do středu, který se nevyplatil. Bernie Sanders není členem Demokratické strany, je nezávislý, proto byl jeho částečný úspěch zajímavým odrazem problému Demokratů. Ti budou muset najít své vlastní Sanderse. Kromě toho – zatímco Clintonová zdůrazňovala, že je seriózní, kvalifikovaná a má na to, Trump více pojmenovával problémy USA, o kterých všichni vědí a jež nikdo neřeší, a říkal, co s nimi udělá.

2. Těžko lze předvídat, co Trump udělá. Stará pravidla, výklady a modely přestávají fungovat.

3. Pokud by se bývali utkali Sanders a Trump, byl by to souboj konstruktivní a destruktivní kritiky systému. V tom případě si myslím, že by vyhrála konstruktivní kritika a Bernie Sanders by byl novým prezidentem USA.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies