Cool, ale v plotě


Skutečnou ideologií ponížených dneška je cynická skepse. A jejich spravedlností pomsta.

Za tohle jsme klíčema nezvonili, odplivli si někteří Češi nad Západem, který selhal, a vzkazují mu: Trump není mým prezidentem! Jiní Češi zatím čím dál zřetelněji mumlají cosi v tom smyslu, že každý hajzl se jednou ucpe…

Vypadalo to nadějně, když ke svobodnému světu pod americkým vedením připojil prezident Jelcin polepšené Rusko (poté, co nechal tanky rozstřílet parlament). Ale všechno přišlo vepsí, když nastoupil Putin a utrhl si krymskou hruštičku. Pak se Evropa (míněno tvrdé jádro EU) a celý Západ (míněna „Evropa“, Washington a několik dalších velkoměst) dočkaly místo vděku Brexitu. A celé domino prozatím završuje Donald Trump, takže role vůdkyně „svobodného světa“ nyní zbyla na Angelu Merkelovou. V Řecku jistě bouchají šampaňské.

Pestrý svět a svět těch druhých

Osvědčený autoterapeutický trik je kruhová obrana. Volby ve svobodném světě prohráváme, protože je vlastně z Kremlu řídí Putin a jím manipulovatelní burani z venkova: s menšími platy, horším vzděláním a kratším penisem, kterým je všecko třeba znovu a lépe „vysvětlit“, aby i oni pochopili a byli konečně trochu jako my. Nastoupená generální linie je správná, protože ani nemá alternativu, jen se staly nějaké dílčí chyby… My nejsme v krizi, soudruzi, my rozhodně ne.

Když není spravedlnost – tedy ať je aspoň pomsta.

Kruh se ovšem citelně zužuje. A nutkavé manifestace příslušnosti k „Západu“ – který už vlastně nemá ani geografické ukotvení, ale vzlíná přímo z abstraktní říše idejí, případně označuje stav ducha – mají čím dál neurotičtější a čím dál východnější rysy, plné kádrování, vylučování a pohrdavého narcisismu.

Průšvih je v tom, že v pestrém světě vedle sebe nežijí jen „manažeři v oblecích a lidé převlečení za postavy z Pána prstenů“, umělci, novináři, finanční spekulanti, úředníci a další profesně zájmové skupiny, pro něž západní pojetí svobod má neoddiskutovatelný konkrétní obsah.

Poněkud abstraktní však tyto svobody přijdou „operátoru výroby“ (čti dělníku u pásu), který dře na tři směny za minimální mzdu, z níž mu čtvrtinu ukradne agentura. Kolikrát byly svobody slova, svědomí, tisku atd. použity k tomu, aby se účinně zastaly jeho zájmů? Kolikrát byly tyto svobody použity k obhajobě něčeho jiného, než jsou zájmy a privilegia jejich vlastních nositelů?

Prý zvítězili šovinisti. Ženská práva a feminismus jsou šikézní koníček ve společnosti, kde se pronájem dělohy k odnošení cizího dítěte nabízí jako přijatelný způsob přivýdělku, morálně zaštítěný autoritou České televize. Ta jeho výši kalkuluje jako ušlý zisk za dobu těhotenství plus šestinedělí, což vyjde na nějakých 300 tisíc. Ženy, které tímto způsobem řeší obživu vlastního dítěte, asi úplně nefrustruje, že se do Bílého domu neprobojovalo něžné pohlaví ráže Hillary Clintonové nebo Madeleine Albrightové.

Svět nepřipadá dost pestrý a svobodný někomu, kdo horko těžko přežívá od výplaty k výplatě; kdo nemůže svým dětem zaplatit nejen zájmové kroužky, ale ani školní obědy; koho přes den buzeruje exekutor a v noci se bojí, jestli příští měsíc neumrzne na náměstí; kdo se neodvažuje vyjít na ulici, protože má například nevhodnou barvu kůže. A smůla všech smůl – tito lidé mají stále ještě volební právo, a někteří ho dokonce i využívají.

Nevěří už ničemu. Jejich skutečnou ideologií je cynická skepse. Nevěří zejména, že se v představitelné době může něco změnit k lepšímu. Tak aspoň zatleskají první příležitosti vymáchat v těch sračkách čumák těm, kteří se nad ně povyšovali. Když není spravedlnost – tedy ať je aspoň pomsta.

Meze volby

Ještě předtím, než se z „nezadatelných lidských práv“ stala prázdná floskule, přišli o prosté ponětí vlastní hodnoty, o elementární sebejistotu, když například ztratili šanci na stabilní práci, a tedy základní vyhlídku do budoucna. O tom v žádných volbách nehlasovali. Nevolili to, že budou svými platy konkurovat dětským šičkám v Bangladéši nebo milionům otroků čínské „komunistické strany“. Když cinkali klíči, možná si mysleli, že hlasují pro svět ze stránek západoněmeckého zásilkového katalogu. Dnes už nečekají, jestli si „elity“ vytáhnou hlavy ze zadnic a rozhlédnou se po světě, který postavy z Pána prstenů převážně neobývají.

Na náhrobku levice stojí: „Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy“ – písmem, jemuž bystřejší z liberálů již začali rozumět.

Trumputin udělá z Evropy jeden velký pracovní tábor, nebo horečně zbrojící válečné ležení, nebo raketovou střelnici (vyberte si svého strašáka), budou se poslední zbývající liberálové moci v uzavřeném kroužku elitních muklů vzájemně utvrzovat ve své exkluzivitě. A špekulovat, kdo další za to může, že lidi nepochopili výdobytky doby a nenamáhali se hájit jejich svobodu slova. No k čemu by lidem jejich svoboda byla, když ji málokdo používal k něčemu jinému, než aby si tříbil vkus na tom, jak na lidi ještě svobodněji kašlat.

Po zkorumpované oligarchii přijde otevřený fašismus. Půda je připravena.

Autor je spisovatel.

 

A2LARM