Policisté odsouzeni za brutální napadení

Městský soud v Praze odsoudil policisty, kteří těžce zranili zadrženého Lotyše. Trest je sice mírný, ale i tak je dobrou zprávou o stavu justice.

Dobrých zpráv není v poslední době zrovna mnoho. Lidé si stěžují na korupci ve státní správě, justici a soukromém sektoru i přesto, že je ekonomická situace celkem dobrá. Podniky postrádají pracovní sílu, ale většina společnosti nechce přijmout ani válkou zbídačené uprchlíky. Politici se dohadují jako malé děti o banalitách, místo aby řešili skutečně naléhavé problémy.

O to víc nás může těšit, že se právní stát osvědčil v případě, kdy zákon překročili jeho ochránci. U Městského soudu v Praze ve čtvrtek podruhé padl pravomocný rozsudek v případě napadení člověka ze strany příslušníků policie. „Naprosto flagrantně jste porušili zákon, jednali a chovali jste se naprosto nepřístojně, v rozporu s postavením a prací policisty,“ řekla soudkyně Eva Brázdilová ve čtvrtek při vyhlášení rozsudku. Obžalované potrestala podmínečnými tresty a zákazem činnosti u bezpečnostních sborů s různou délkou. Obžalovaní podle ní neprojevili ani náznak sebereflexe.

Jak zpacifikovat bezbraného

V podvečer 26. května 2013 pochůzkáři Radek Nahodil a Veronika Hájková řešili krádež potravin v ceně několika set korun. Bezpečnostní agentura v obchodním centru na pražském Andělu policistům předala Lotyše trvale žijícího v Česku. Muž, který přestupek spáchal, seděl na lavici v místnosti pro zadržené. Nahodil ho náhle a zcela bezdůvodně udeřil pěstí do hlavy a smýkal s ním tak silně, že se sám udeřil hlavou o zeď. S Hájkovou pak zadrženého povalili na zem, spoutali mu ruce za zády a posadili jej zpět na lavici. Za půl hodiny na místo dorazili policisté Martin Kuchta a Jan Láznička. Hlídka měla cizince eskortovat na smíchovské policejní oddělení. Bezdůvodně a bez předchozího varování se Kuchta pokusil spoutaného kopnout do hlavy. Cizinec sice dokázal uhnout, ale Kuchta ho srazil na podlahu a opakovaně jej udeřil pěstí. Následně ho i Láznička uhodil obuškem. Pak ho Kuchta dvakrát kopl do hrudníku, z toho jednou s nápřahem, až cizinec zůstal bezvládně ležet na podlaze. O případu jako první důkladně informoval redaktor deníku Právo Radim Vaculík. Také na stránkách A2larmu jsme o kauze nedávno psali.

V jiných státech Evropy by padly mnohem tvrdší a nepodmíněné rozsudky. V České republice je však třeba považovat i takový výsledek za vítězství spravedlnosti.

Následkem napadení ze strany policistů muž „utrpěl pohmožděniny a tržnou ránu v obličeji, pohmoždění zad, hrudníku, paže a ramene“. Kuchta mu kopanci do hrudníku zlomil žebro. Podle znalce kopem do hlavy mohl zadrženému „způsobit závažné poranění hlavy s dlouhodobou léčbou či trvalými následky“. Policisté nezajistili cizinci lékařskou pomoc navzdory tomu, že byla zranění dobře viditelná. Zákon o policii také vyžaduje, aby policisté každé použití donucovacích prostředků a zranění osoby, proti které zakročili, ohlásili nadřízenému a sepsali o něm záznam. Nic takového neučinili.

Podle obžaloby „v úmyslu lživě obvinit“ cizince z bezdůvodného napadení policistů naopak Nahodil s Hájkovou sepsali úřední záznam se svou verzí incidentu: když prý Vadims G. neuposlechl policejní vyzvu netelefonovat ze svého mobilního telefonu, policisté měli povinnost sjednat nápravu. Cizinec se pak bez varování pokusil Nahodila udeřit do obličeje, ten ale úderu uhnul, načež se cizinec pokusil „levým hákem“ udeřit do obličeje policisty. Nahodil prý útok hrdinně vykryl loktem své pravé ruky a „v nutné obraně“ cizince „zpacifikoval“. V dalším záznamu Nahodil a Hájková napsali, že se cizinec dokonce několikrát pokusil Nahodila trefit sevřenou pěstí do obličeje.

Když kamera natáčí

Na základě tohoto záznamu začala kriminálka vyšetřovat cizince pro násilný útok na úřední osobu. Když ale státní zástupkyně objevila kamerové záznamy, trestní stíhání zastavila. Případ převzala Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) a tři z obviněných policistů poslal soud na několik týdnů do vazby. Ředitel pražské policie je propustil z práce a Hájkovou postavil mimo službu až do doby pravomocného rozsudku. U soudu se obžalování hájili tím, že podezřelý neuposlechl jejich výzvy. Kuchta Lotyše podle svých slov kopl, aby zabránil útoku nožem. Cizinec měl ale ruce spoutané za zády a žádný nůž v nich nedržel. Hájková se zase vymlouvala, že si před podpisem nepřečetla záznam. Koncem loňského dubna Obvodní soud pro Prahu 5 odsoudil všechny za zneužití úřední moci, Nahodila i Hájkovou navíc za křivé obvinění a Kuchtu za pokus o těžké ublížení na zdraví. Padly podmíněné tresty a zákazy činnosti s různou délkou.

Bývalí policisté se tehdy proti rozsudku odvolali s argumentem, že vyhazov z policejní služby je sám o sobě dostatečným trestem. Obvodní soud podle nich porušil právní princip ne bis in idem, podle kterého nesmí být nikdo za stejný čin potrestán dvakrát. Městský soud v Praze jim v polovině loňského srpna dal za pravdu, odsuzující rozsudek zrušil a trestní stíhání proti nim zcela zastavil. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman však na popud státního zastupitelství pro Prahu 5 podal stížnost u Nejvyššího soudu s odkazem na evropskou i českou judikaturu. Ten rozsudek Městského soudu zrušil a přikázal mu, aby celou věc znovu projednal. Městská soudkyně nyní změnila původní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 jen mírně. Kuchtu odsoudila i za těžké ublížení na zdraví, všem obžalovaným ale zmírnila původní tresty s ohledem na to, že se v mezičase osvědčili.

Nefunkční policejní rodina

Znám spoustu podobných případů, kdy byli lidé napadení policisty odsouzeni za útok na úřední osobu. Jejich jediná „vina“ spočívala v tom, že podali stížnost na policejní brutalitu. V tomto případě se prokázalo, že na bezbranného člověka útočili ozbrojení a profesionálně vyškolení zaměstnanci státu, který by měl respektovat práva podezřelého. Proto se zdají udělené tresty neúměrně nízké. V jiných státech Evropy by padly mnohem tvrdší a nepodmíněné rozsudky. V České republice je však třeba považovat i takový výsledek za vítězství spravedlnosti.

Obžalováni před soudem požádali o zproštění viny. Ani jeden z nich se neomluvil poškozenému. Po několika letech, až budou mít zase čistý trestní rejstřík, se opět mohou ucházet o práci ve službách policie. Jedině Hájková se svěřila na chodbě soudní budovy zmíněnému redaktoru deníku Práva, že se nehodlá vrátit k policii. „Policejní rodina“ je podle ní sice hezká věc, ale v této zemi nefunguje.

Autor je novinář a překladatel.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies