Jeden z hlavních bojů současného klimatického hnutí se odehrává v Severní Dakotě. Původní etničtí obyvatelé tam od dubna letošního roku protestují proti stavbě ropovodu DAPL. Hnutí #NoDAPL vzbudilo značný zájem světových médií a psali jsme o něm už dříve na stránkách A2larmu. Minulý čtvrtek 27. října znovu eskalovalo napětí, když policejní složky za přítomnosti kamer začaly rozhánět tábořiště protestujících. Nepřiměřené násilí represivních složek, nasazení obrněných vozidel a zvukového děla opět dostalo protest na strany světových deníků. Ani 141 zatčených protestující neodradilo, naopak jim to přineslo ještě větší podporu. Současné jednání vlády je pokračováním dávného příběhu o ničení životního prostředí původních obyvatel bílými kolonizátory.
Těžaři se snaží projekt dokončit dříve, než uhlíková bublina praskne a ukáže se, že propočty návratnosti byly nereálné.
Stavba ropovodu je součástí fenoménu, který ekonomové popisují jako uhlíkovou bublinu. Nápadně připomíná bublinu levných hypoték, jejíž prasknutí způsobilo ekonomickou krizi v roce 2008. Obrovské investice do ropných společností především v USA sází na to, že poptávka po fosilních palivech a hlavně po ropě bude stále stoupat. Počítají totiž s tím, že snahy o omezení klimatické změny zůstanou pouze na papíře. Celková výše půjček v sektoru ropného průmyslu se odhaduje na tři triliony dolarů. Banky spoléhají na růst cen ropy, který má umožnit i nové riskantní způsoby získávání suroviny, jako jsou vrty v extrémních hloubkách nebo těžba ropných písků. Ropovod DAPL vede z oblasti Bakken, kde se ropa získává rizikovým hydraulickým štěpením. Při tomto způsobu těžby se voda s přidanými chemickými prvky vstřikuje pod vysokým tlakem do horniny a tím vytlačuje ropu na povrch. Často přitom dochází ke znečištění ložisek podzemní vody.
O zásobách ropy v Bakkenu se ví již takřka století, nicméně těžit se zde začalo až poměrně pozdě, protože způsob těžby je finančně náročný. Zásoby ropy v oblasti Bakken jsou pro USA zásadní, ale produkce je již nyní za bodem zlomu a nebude se zvyšovat. Průměrně zde klesá o 44 procent ročně, v některých vrtech dokonce až 70 procent ročně. Globální cena ropy je navíc v současnosti velmi nízká, což finančně náročným způsobům těžby nepřeje. Těžaři se tak snaží projekt dokončit dříve, než uhlíková bublina praskne a ukáže se, že propočty návratnosti byly nereálné.
Protesty v Severní Dakotě získávají zájem médií a zvyšují povědomí o ropném byznysu, což je jediná účinná cesta, jak jej zastavit. Daří se jim to díky kvalitní práci přítomných novinářů a také díky sociálním sítím. Příkladem „clicktivismu“ je solidární akce, při které víc než milion uživatelů Facebooku nahlásilo svou polohu v protestním táboře Standing Rock. Nejednalo se jen o symbolické vyjádření podpory, ale o strategii ke zmatení policie, která pomocí sociální sítě identifikovala účastníky blokády.
Protest v severní Dakotě upozorňuje na to, že cena nových projektů fosilního průmyslu je nepřijatelně vysoká. Původní území a především zdroje vody mají hodnotu nesměnitelnou za ropné dolary. Přestože jsou účastníci protestů vystaveni nepřiměřenému násilí, nikdo zde naštěstí dosud nezaplatil životem. Takové štěstí ale neměli na začátku října protestující proti uhelnému dolu ve východoindickém Hazaribaghu. Místní farmáři upozorňovali na fakt, že státní firma NTPC nerespektuje vlastnická práva při zabírání pozemků. Následné protesty ukončila policie střelbou do lidí – čtyři z nich zemřeli. Tuto událost bohužel zaznamenal málokdo.
Autor vystudoval environmentální studia.