Prestižní slovník Oxford Dictionaries zvolil mezinárodním slovem roku 2016 adjektivum „postpravdivý“ (post-truth), které „označuje okolnosti, u nichž jsou při utváření veřejného mínění důležitější emoce a osobní přesvědčení než objektivní fakta“. Ačkoli termín existuje už desítky let, v letošním roce zaznamenal tým Oxford Dictionaries, který stojí za pravidelným určováním slova roku, obrovský nárůst jeho užívání. A to především díky referendu o odstoupení Velké Británie z Evropské unie a prezidentským volbám ve Spojených státech. Oproti loňskému roku prý vzrostl počet jeho užívání o dva tisíce procent.
Technologický pokrok a roztříštění informačních kanálů dnes prakticky každému umožňují, aby své smýšlení podpořil libovolným počtem „fakt“ dostupných několika kliky myši.
V posledních letech se zvýšila frekvence užívání samotné předpony „post“, která se v angličtině již nevztahuje k pouhému časovému označení okamžiku bezprostředně následujícího po proběhlé události či situaci (post-war, post-match). Význam se podle kolektivu Oxford Dictionaries posunul a „odráží dobu, v níž přestává být konkrétní koncept důležitý nebo podstatný“. V tomto smyslu – tedy pravdivosti, na které už nezáleží – použil termín poprvé v roce 1992 Steve Tesich v magazínu The Nation. Americký komik Stephen Colbert v roce 2005 zpopularizoval slovo „truthiness“, které nese velmi podobný význam – jde o „schopnost působit pravdivě, i když to tak nemusí nutně být“.
Fakta nejsou ve veřejné debatě důležitá
Slovo roku má podle Oxford Dictionaries „reflektovat uplynulý rok v jazyce“. Britové volili pro Brexit na základě kampaně plné dezinformací a v amerických prezidentských volbách zaznělo neuvěřitelné množství lží. To naznačuje, že samotná fakta nejsou ve veřejné debatě natolik důležitá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Mnohé studie ukázaly, že lidé často tíhnou k faktům, jež pouze potvrzují jejich přesvědčení. Technologický pokrok a roztříštění informačních kanálů dnes prakticky každému umožňují, aby své smýšlení podpořil libovolným počtem „fakt“ dostupných několika kliky myši.
Po celém světě však vznikají fact checking weby, které zkoumají pravdivost výroků veřejně činných osobností a případné lži uvádějí na pravou míru. Problém je, že dělají práci, kterou by měla vykonávat klasická média. Ta dávají spíše přednost senzaci a leckdy poskytují prostor pro skandální výroky, aniž by je jakkoli problematizovala. Když už se reportéři k takové roli během kampaně Donalda Trumpa odhodlali, nechala se jeho mluvčí Kellyanne Conwayová slyšet, že v takovém konání role médií nespočívá. „V současnosti se vyplatí být pobuřující, ale ne pravdivý,“ komentuje stav světa informací pro The Economist profesor Brendan Nyhan z univerzity v Dartmouthu.