Trump není kůl v plotě

Donald Trump nezvítězil jako palič systému. Je to možná poslední záchranná brzda, která je ještě funkční.

Světová média bystře konstatují, že prezidentské volby ve Spojených státech 8. listopadu jsou – po Brexitu 23. června – již druhým případem za necelý půlrok, kdy se „trhy“ v zásadní věci zmýlily. Očekávaly s jistotou, že Británie zůstane v Evropské unii, poněvadž je to tak přece nejlepší pro lid, Británii, Evropu i londýnskou City, a že Bílý dům obsadí – v ulici Wall Street velmi milovaná, protože státotvorně zkorumpovaná – Hillary Clintonová. A nikoliv nevypočitatelný Donald Trump, nestoudný sexista s rysy a duší plavého fašizoida.

Jen hloupé elity by se odmítly trumpizovat, kdyby se najisto prokázalo, že systém jen takto získá prodloužený čas.

Jenže ty „trhy“ nejsou farmářské, hrnčířské, velikonoční, vánoční anebo pravidelné trhy v Berouně. Těmi „trhy“ jsou myšleni velcí investoři, banky, korporace, vlastníci kapitálu, zkrátka kapitalisti, kteří teď ani tak nenarazili na černou ovci ze svých vlastních řad, jako spíš na meze vlastního úsudku. To není banalita. Vždyť mají na své straně reálnou moc nad lidmi, obrovské zdroje, nejvlivnější média, hluboké think tanky a zkušené masážisty veřejného mínění. A přesto náhle nedovedou ohnout tu nejvšednější a v mnoha směrech dávno děravou demokracii přes koleno svých rozhodnutí a mýlí se v klíčových „akupunkturních bodech“ ovládání společnosti. Jinými slovy: nevědí, která bije. Také proto jádro současného establishmentu nezvládlo zadupat Trumpa do země, i když se k tomu rozhodlo s plnou důvěrou ve své síly. To je snad nedůležitější zpráva z amerických voleb a z celého roku 2016.

Metodika fašismu

Meze úsudku rozhodující části či jádra elit mohou nastolit otázku mezí systému, jeho akutní politické krize. A zde jsme u dalšího poučení z amerických voleb, poučení o funkční metodě moderního neofašismu, který se valí Amerikou i Evropou, celým Západem. Tato metoda vyžaduje protiestablishmentovou rétoriku s cílem základní mechanismus systému zachránit. Není žádná náhoda, že se tohoto úkolu ujímají – nejenom v Americe – miliardáři. Ve vítězném slavnostním projevu neměl pro tuto metodu Donald Trump velký prostor, jakkoliv znovu bezmála revolučně mluvil o „uvolnění potenciálu“ země ve prospěch „těžce pracujících lidí“. V průběhu celé kampaně se však prostřednictvím improvizovaných i promyšlených výpadů postavil do role oběti globálních bankéřů, korporátních médií a politického establishmentu chránících své zájmy – před multimiliardářem Trumpem. Převzal levicová témata z filmů Michaela Moora a z „politické revoluce“ mobilizačních primárek Bernieho Sanderse, když líčil bankrot Detroitu, deindustrializovaný Flint v Michiganu a vylidněná města v Pensylvánii, Ohiu, Severní Karolíně a v celé zemi. Zvedl na řečnický pult nedůvěru Američanů k oběma velkým stranám. Když se ho zřekl spíkr sněmovny, republikán Paul Ryan, republikán Donald Trump k tomu hřímal: „Je tak příjemné, že pouta spadla a já se nyní mohu bít za Ameriku takovou, jakou chci.“

Tohle funguje. A lehce lze k této „politické revoluci“ zprava připojit xenofobní, rasistický, autoritářský, nacionalistický a – navzdory všem trumpovským řečem o rovnoprávných vztazích USA s ostatními národy světa – militaristický obsah. Není náhoda, že za Trumpem stojí dvě stovky generálů a bezpočet veteránů amerických válek. Trump se nikdy nevyjádřil k napětí v Jihočínském moři, které je promazaným strojem Obamova asijského pilíře zaměřeného proti Číně. Zplodiny amerického kapitalismu vyhání také Trump za hranice USA, aby mohl bojovat s vnějším nepřítelem. Ne američtí miliardáři, ale – řekl nový prezident Spojených států – „globální mocenské struktury jsou zodpovědné za ekonomická rozhodnutí, která olupují naši dělnickou třídu“. Je otázkou krátkého času, kdy bude k této globální struktuře v Trumpově Washingtonu připlácnuto i Rusko Vladimira Putina, výsledky voleb zatím rozjařeného. Nejen elity americké, nejen američtí autoritáři a americký lid ztrácejí soudnost. Dokonce i ten Putin…

Poslední záchranář

Všem se však může soudnost vrátit, pokud jde o jejich ohavné partikulární zájmy. I elitám. Mohly sledovat, co nasadil štáb paní Clintonové proti Trumpovi. Nasadil téměř mlčení o všem, co trápí „obyčejné Američany“, k nimž na záznamech WikiLeaks vyjádřila beztak již vrcholně nepopulární kandidátka odpor. Dále byl použit seznam Trumpových sexistických prohřešků sdělovaných jeho utrápenými oběťmi, tedy způsob, který americká pravice použila v devadesátých letech proti Billu Clintonovi. Pak byl nasazen duch studenoválečnického mccarthismu, který prolnul ranaře Donalda Trumpa s rejdy Vladimira Putina a Juliana Assange. A nakonec byla plně využita podpora Bernieho Sanderse, který demoralizoval třináct milionů svých voličů pokorným návratem do cynického lůna Demokratické strany a zpuchřelého establishmentu. Podpora tedy už k ničemu; šlo spíše o zátěž, o memento podvodu a zrady.

Bylo to krásné nasadit po Bushově katastrofální éře a v největší krizi kapitalismu od třicátých let do Bílého domu prvního černošského prezidenta Baracka Obamu. Ano, můžeme! Bylo ještě hezčí urvat v demokratických primárkách tolik prostoru pro „demokratického socialistu“ Bernieho Sanderse a pak ho zamést pod koberec. To také můžeme. A bylo snad nejhezčí, vskutku moderní a trochu snad i autenticky levicové vyslat do čela Spojených států první ženu a převést všechny hrůzy světa na feministický seminář. Proč bychom nemohli? Jenže to nezafungovalo. Moudrý český trumpoid Miloš Zeman rád zdůrazňuje, že jen hloupý člověk nemění své názory. Lze tuhle moudrost po 8. listopadu klidně rozšířit: Jen hloupé elity by se odmítly trumpizovat, kdyby se najisto prokázalo, že systém jen takto získá prodloužený čas.

Multimiliardář realit a kasin Donald Trump zvítězil nejprve s puncem osamělého vlka a vlastně právě proto. Kůlem v plotě však určitě nezůstane. Všechny ostatní atributy vládce – reálná moc nad lidmi, obrovské zdroje, nejvlivnější média, hluboké think tanky a zkušení masážisté veřejného mínění – budou mu přidány.

Autor je politický komentátor.

 

Čtěte dále