Pojem pravdy se podle nejnovějších konceptů západní publicistiky rozpadl a v „postfaktuální“ či „postpravdivé“ době vítězí „fake news“, tedy lži a manipulace populistických politiků. Podstatný je efekt cílený na zmanipulování informačně negramotných konzumentů, kteří přestali věřit zavedeným „gatekeeperům“ v standardních médiích. Vlna všeobecného rozkladu dobrých mravů, která přinesla mimo jiné referendum o vystoupení Velké Británie z EU a zvolení Donalda Trumpa, prozatím vrcholila v neděli střelbou ve washingtonské pizzerii.
Osmadvacetiletý Američan vyzbrojený pistolí, brokovnicí a civilní verzí útočné pušky M16 pronikl do zmíněné restaurace, aby osobně „vyšetřil“, zda tu prominenti napojení na Hillary Clintonovou neprovozují pedofilii. Během incidentu stačil vystřelit; policie ho však brzy zadržela, takže se vypjatá situace naštěstí obešla bez krveprolití.
Žijeme v čase, kdy na pravdě nezáleží a vše je možné.
Ozbrojenec byl zjevně zmanipulován falešnou zprávou, kterou sdílelo i okolí nastupujícího bezpečnostního poradce Donalda Trumpa. Její podstatou je tvrzení, že Clintonová se šéfem svého volebního štábu Johnem Podestou skrze pizzerii organizovali sexuální zneužívání dětí. Bílý dům v reakci na incident kritizoval nárůst politicky motivovaných „fake news“, které mohou zmanipulovat méně odolné jedince k nepředloženým činům ústícím až v násilné činy.
Nicméně i v předpostfaktuální minulosti docházelo k jistým přehmatům – i když se většinou neodehrávaly kultivovaným politikům a novinářům pod okny. Například v roce 2003 několik milionů lidí uvěřilo vymyšlené konspirační teorii, že Saddám Husajn disponuje zbraněmi hromadného ničení. Američtí, britští a jiní ozbrojenci o síle sedmnácti divizí vtrhli ilegálně do Iráku. Nezdemolovali tam jednu pizzerii, ale celý stát, a tamní střelba se neobešla bez obětí na životě, konkrétně jde o čtvrt milionu lidí.
Může za to Strašputin?
Falešnou zprávu o tom, že irácký režim má chemické a biologické zbraně a každou chvíli se jimi chystá zaútočit na Západ, tehdy po dlouhé měsíce rozšiřovali špičkoví politici a ta nejserióznější média. Novináři a propagandisté se tehdy stali válečnými zpravodaji dobrovolně přičleněnými (embedded) k oněm invazním divizím a manipulovali veřejnost pro podporu válečného zločinu. Dnes jsou to začasté ti samí lidé, kdo se pohoršují, že část veřejnosti spíše než jim věří anonymním serverům, a „analyzují“ jejich účinky ve společnosti prosáklé lží a nedůvěrou jako cosi nového, co sem spadlo z nebe, či jako něco, co si vymyslel a na Západ v hrozivých oblacích elektronického dýmu uvaluje Strašputin. Co jiného než podporovat cenzuru zbývá zasloužilým lhářům? Představte si na každém stromě jednoho občana vystaveného neregulovanému toku informací…
Žijeme v čase, kdy na pravdě nezáleží a vše je možné, a tato anomie přirozeně povede k dalším absurdním „zprávám“, k dalším prohraným volbám a k mnoha pokaženým nedělním obědům, které ani včasný zásah policie nezachrání.
Není lehké zvykat si na šokující skutečnost, že politici a média taky lžou.
Autor je spisovatel.