Jako teoretický fyzik působící na univerzitě v Cambridge jsem celý svůj život prožil ve výjimečně privilegované bublině. Cambridge je výjimečné město, kde sídlí jedna z předních světových univerzit, a zdejší vědecká komunita, jejíž součástí jsem se ve svých dvaceti letech stal, je pozoruhodně izolovaná. A uvnitř této vědecké komunity je malá skupinka mezinárodních teoretických fyziků, která občas bývá v pokušení nazývat se elitou. V té jsem celý život pracoval. Díky svým knihám jsem se stal i jakousi celebritou. Má nemoc mě uvrhla do ještě větší izolace. Mám pocit, že má slonovinová věž už nemůže sahat výše.
Lidé hledají něco jiného
Ono očividné odmítnutí elit, které jsme viděli v Americe a v Británii, se tak rozhodně vztahuje kromě ostatních i na mě. Ať už si myslíme cokoli o rozhodnutí britských voličů opustit Evropskou unii a o zvolení Donalda Trumpa příštím americkým prezidentem, političtí komentátoři mají jasno v tom, že jde o hněv lidí, kteří se cítí být zrazeni svými lídry. Všichni se zdají být zajedno v tom, že přišel okamžik, v němž promluvili opomíjení a našli svůj hlas, jehož prostřednictvím odmítli rady a doporučení expertů a elit. Odmítli i mé rady. Před referendem o Brexitu jsem varoval, že odchod z Evropské unie poškodí vědecký výzkum v Británii a uděláme tím krok zpátky. Významná část voličů si mě, politických lídrů, odborářů, umělců, vědců, celebrit a byznysmenů, kteří udělovali rady celé zemi, nevšímala.
Světoví lídři musí pochopit, že selhali a zklamali spoustu lidí. Zdroje, které se soustředí v rukou mála, je třeba rozdělovat mnohem více, než jak je tomu v současnosti.
Teď nejvíce záleží na tom, jak se elity zachovají. Měli bychom snad tyto hlasy odmítnout s tím, že podlehly sprostému populismu neberoucímu v potaz fakta? Měli bychom ignorovat rozhodnutí, která tyto hlasy reprezentují? Myslím si, že by to byla veliká chyba. Za těmito hlasy jsou obavy z ekonomických důsledků globalizace a rapidně se rozvíjejících technologií. Je to naprosto pochopitelné. Automatizace v továrnách dávno nahradila tradiční výrobu a nárůst umělé inteligence pravděpodobně nahradí velké množství pracovních pozic, jež nyní vykonávají lidé ze střední třídy. Zůstanou jen dobročinné, kreativní a vedoucí pozice.
To ještě zvýší rostoucí ekonomickou nerovnost po celém světě. Internet a platformy, které vytváří, umožňují velmi malým skupinkám jedinců vytvářet ohromné zisky s malým počtem zaměstnanců. Je to nevyhnutelné, je to pokrok, ale je to rovněž společensky destruktivní. K tomu musíme přičíst finanční krizi, která lidem ukázala, že pár jedinců pracujících ve finančním sektoru může hromadit obří odměny, za které ale většina z nás ručí. Žijeme ve světě, ve kterém se nesnižuje, ale zvyšuje finanční nerovnost, ve kterém spousta lidí nedosáhne nejen na běžný životní standard, ale má problém vůbec vydělávat na živobytí. Není tedy divu, že lidé hledají něco jiného, co Trump a Brexit mohou v jejich očích reprezentovat.
Za větší přerozdělování bohatství
Nezamýšleným důsledkem celosvětového rozšíření internetu a sociálních médií je, že tyto očividné nerovnosti jsou mnohem zřejmější než v minulosti. Pro mě je možnost využívat technologii ke komunikaci osvobozující. Bez ní bych nebyl schopen tolik let pracovat. Jenže životy úspěšných lidí v nejbohatších částech světa může nyní vidět každý, kdo má telefon. A vzhledem k tomu, že v subsaharské Africe má více lidí telefon než přístup k pitné vodě, pocítí tuto nerovnost na naší zalidněné planetě téměř každý. Je pochopitelné, že se chudí venkované vydávají do měst, protože v nich vzbuzují naději na lepší život. Poté, co zjistí, že do tamní instagramové nirvány nemají přístup, vydávají se ještě dál přes moře a přidají se k mnoha dalším ekonomickým migrantům, kteří touží po lepším životě. Tito migranti budou mít nároky na infrastrukturu a ekonomiku zemí, do nichž dorazí, což nebudou tamní obyvatelé tolerovat a posílí se tím politický populismus.
Víc než kdy dříve v dějinách je nyní klíčové, aby lidstvo spolupracovalo. Stojí před námi významné environmentální výzvy: globální oteplování, výroba potravin, přelidnění, vymírání živočišných druhů, epidemie či okyselování oceánů. Všechny dohromady nám připomínají, že se nacházíme v nejnebezpečnějším okamžiku vývoje lidstva. Disponujeme technologií, která by dokázala naši planetu zničit, ale nemáme schopnost z ní utéct. Možná za pár stovek let budeme moci odcestovat do mezihvězdných kolonií, v tuhle chvíli ale nemáme nic než tuto planetu, kterou musíme společně chránit. K tomu je však třeba bořit bariéry mezi národy, nikoli je stavět. Světoví lídři musí pochopit, že selhali a zklamali spoustu lidí. Zdroje, které se soustředí v rukou mála, je třeba rozdělovat mnohem více, než jak je tomu v současnosti.
Nemizí jen pracovní pozice, ale celá odvětví, proto musíme lidem pomáhat adaptovat se na novou podobu světa a finančně je podporovat. Pokud se komunity a ekonomiky nemohou vypořádat se současným stavem migrace, musíme dělat více pro podporu globálního rozvoje. Je to jediný způsob, jak miliony migrantů přesvědčit, aby hledali štěstí ve svých domovech. Věřím, že to dokážeme, mám v náš druh velikou důvěru, ale bude to vyžadovat, aby se elity od Londýnu po Harvard, od Cambridge po Hollywood, z letošního roku poučily. Aby se pro své vlastní dobro naučily pokoře.
Autor je teoretický fyzik.
Z anglického originálu This is the most dangerous time for our planet, publikovaného na stránkách britského deníku The Guardian, přeložil Lukáš Pokorný.