Přestože byl ve Španělsku totalitní režim Franciska Franka svržen už před zhruba čtyřiceti lety, ve španělských městech můžete stále narazit na ulice pojmenované po některých jeho představitelích. Ale nezůstane tomu tak nadlouho.
V únoru vláda oznámila, že v souladu se zákonem z roku 2007 odstraní pozůstatky diktatury z veřejného prostoru a ulice přejmenuje. Dnes dostávají ulice po celé zemi jména po ženách, a reagují tak na výtky, že devadesát procent španělských ulic nese jména po mužích – a ty, které přece jen velebí ženy, se obvykle zaměřují na světice.
Řada ulic má nebo získá jméno po Španělkách pronásledovaných za Frankova režimu: aktivistkách, revolucionářkách a bojovnicích za občanská práva.
Janette Sadik-Khan, někdejší vedoucí odboru dopravy v New Yorku, prohlásila: „Když dokážete změnit ulici, dokážete změnit svět.“ Pokud měla pravdu, vydalo se Španělsko na cestu metaforické revoluce. Od roku 2005 v Córdobě platí pravidlo, že polovina nových ulic musí být pojmenována po ženách. V Barceloně se celkový počet ulic nesoucí ženské jméno mezi lety 1996–2010 zvýšil ze sedmi na 27,7 procenta. Aby se nepoměr vyrovnal, Valencie pojmenovává po ženách dokonce osmdesát procent nových ulic a v jejích stopách se chystají jít i Bilbao, Oviedo a Cádiz.
Řada těchto ulic má nebo získá jméno po Španělkách pronásledovaných za Frankova režimu: aktivistkách, revolucionářkách a bojovnicích za občanská práva. Příkladem může být Soledad Cazorla, první státní zástupkyně zaměřující se genderově motivované násilí. Ostatní ulice ponesou jména význačných žen ze Španělska i zahraničí. Ve veřejné anketě v Leónu byly navrženy mimo jiné americká aktivistka Rosa Parks, mexická malířka Frida Kahlo, anglická spisovatelka Jane Austen nebo španělská vynálezkyně Ángela Ruiz Robles.
Inspirovat vy se měly i další země: nedostatek ulic pojmenovaných po ženách není jen problémem Španělska. Například v Římě nese jméno ženy jen 3,5 procenta ulic.