Doposud nejvelkolepější seriál HBO se chýlí ke konci. Divácky extrémně úspěšná Hra o trůny má před sebou poslední dvě série a vedení HBO se tvůrcům veřejně zavázalo, že jim nechá svobodu seriál skutečně uzavřít. Jistě není snadné se vzdát tak bezprecedentního fenoménu, jakým fantasy drama podle románů George R. R. Martina nepochybně je. Diváci i média se proto upínali k nejnovějšímu počinu HBO Westworld jako k něčemu, co by se mohlo stát novou vlajkovou lodí stanice, která stojí za těmi nejlepšími seriály a zároveň je historicky asi nejvýznamnějším pionýrem současného obratu v televizní tvorbě.
Nezřízené ukájení pudů a odhalování primitivních násilných sklonů je jedním z témat seriálu, potažmo terčem jeho kritiky.
Po neúspěších se seriálem Vinyl a druhou sérií True Detective musela zřejmě i v HBO panovat nervozita. Po odvysílání první série Westworldu se však zdá, že je krize zažehnána. Co do sledovanosti jde o nejúspěšnější pilotní řadu v historii HBO. Westernové sci-fi drama inspirované filmem Michaela Chrichtona (mimochodem autora předlohy a spoluscenáristy Jurského Parku) z roku 1973 přitom přináší na televizní obrazovky velice podobné ingredience jako právě Hra o trůny. Westworld si bere něco z našeho sentimentu po starém světě bohatém na dobrodružství a žánr přitom obohacuje o již tradiční trademarky HBO: syrovost, naturalistické násilí, nahotu, sex a morálně neukotvené postavy. Složení může být podobné, přesto se však dá říct, že Westworld s tradičními přísadami zachází přece jen trochu jinak.
Nezávazná hra na kovboje?
Westworld je futuristický zábavní park připomínající Divoký západ. Jeho stálými obyvateli jsou roboti prakticky neodlišitelní od lidských bytostí. Bohatí návštěvníci sem přijíždějí, aby našli své pravé já (či alespoň jeho iluzi) a v umělých příbězích sehrávali buď role hrdinů, anebo padouchů. Westworld umožňuje všechno. Robota můžete zabít, rozpárat či znásilnit. Poté, co zahraje svou roli, se opraví, je mu vymazána paměť a pokračuje dál ve své příběhové smyčce. V ohromném středisku spravujícím park mezitím na hladký průběh futuristické zábavy dohlížejí stovky či tisíce zaměstnanců – od bezpečnostních jednotek přes řezníky opravující mrtvá těla, programátory a autory dějových linek až po správní radu.
Zatímco někteří obyvatelé Westworldu vykazují podivné chyby a zřejmě i procitají ve vědomé bytosti, na úrovni vedení probíhá nelítostný korporátní boj, který bude rozhodovat o identitě parku. V počátcích se může vtírat otázka, do jaké míry koncept repetitivních dějových linií, svět omezený na hrací plochu a stará dobrá zápletka o procitnuvším robotovi mohou unést seriál koncipovaný na mnoho sérií. Ve skutečnosti je ale vše trochu složitější a důmyslnější.
„Nestyď se. Ještě je teplá. Nikdo tě odsuzovat nebude,“ vybízí jedna z předepsaných postav uměle vytvořeného světa. Zrovna vystříleli mírumilovný rodinný dům a jeden z banditů zalitoval, že si nestihl užít s paní domu. V seriálu nechybí násilí všeho druhu a nekrofilie se jako motiv dokonce několikrát vrací. Park nabízí uspokojování primitivních pudů a otevírá ty nejstinnější stránky lidské povahy. Návštěvník si může dovolit všechno. Sám seriál vzbudil jistou kontroverzi kvůli scéně sexuálních orgií z pátého dílu (HBO údajně smluvené castingové agentuře nesdělila informace o povaze scény). Tím ovšem prolínání toho, o čem seriál hovoří a čím sám je, nekončí.
Oproti Hře o trůny má Westworld pro explicitní násilí a všudypřítomný sex trochu důmyslnější alibi. Nezřízené ukájení pudů a odhalování primitivních násilných sklonů se stává jedním z témat seriálu, potažmo terčem jeho kritiky. Návštěvníci v sobě probouzí poživačné barbary, kteří se neštítí odhalovat svá nejtemnější zákoutí a páchat zlo bez jakýchkoli konsekvencí. To ovšem pro diváky nečiní exploataci nahých těl a surového jednání méně lákavou. Ačkoli se divák v jistém smyslu sám stává návštěvníkem parku, nic ho přímo neusvědčuje ze spoluúčasti na násilném spektáklu. Svoji schizofrenní pozici si tak vůbec nemusí uvědomovat. Funkce násilí a sexuálně explicitních scén je tedy dvojí: jsou využity ke kritice lidské povahy a zároveň zvyšují komerční atraktivitu samotného seriálu. Zvrhlé jednání má stejně tak vést k znechucení nad postavami jako k perverzní potěše oka.
Komplikovaný metawestern
Nebylo by ovšem spravedlivé Westworld podezírat z toho, že s rovinami vyprávění (a vyprávění ve vyprávění) nepracuje důmyslně. Právě naopak. Tvůrci rozehrávají s divákem poměrně rafinovanou hru. Některé zápletky odehrávající se v parku přejímají patos a westernová klišé a přitom je zjevné, že nejde o neobratnost scenáristů seriálu, ale o limity postav, které tu či onu příběhovou linku pro park napsaly. Westworld se tak stává jakýmsi metawesternem, v němž se jakýkoli příběh stává zároveň komentářem k sobě samému i k historii a možnostem žánru. Tvůrci však jdou ještě dál a divák zůstává neustále v nejistotě, jestli to, co zrovna sleduje, je autentické jednání postav, skutečné procitnutí některých z robotů ve vědomé bytosti, či pouze důmyslně připravená linka.
Sledování Westworldu nikterak neulehčuje ani skutečnost, že je příběh vyprávěn v několika paralelních časových liniích, což není od počátku zjevné. Zatímco se pokoušíme postupně rozpoznat pravidla složitého světa, do kterého je příběh zasazen, nemáme zpočátku tušení, že vyprávění není ani zdaleka tak lineární, jak se zdá. Jednotlivé časové linie se pak ještě dále člení pomocí flashbacků a některé ze vzpomínek pracují s konceptem nespolehlivého vypravěče. Zdánlivá neprovázanost a mnohost dílčích zápletek může v průběhu seriálu odradit a přivést k dojmu, že jde pouze o plytké vrstvení motivů. Při opakovaném zhlédnutí první série se však vyjevuje komplexní celek. Nabízí se přitom otázka, jestli příběh není možná příliš náročný a zda jeho složitou architekturu, ve které sebemenší detail sehrává důležitou úlohu v celku, může divák vůbec pojmout a náležitě si ji užít.
Přes veškeré neduhy a potenciálně problematické aspekty první série nakonec obhájila roli důstojného nástupce Hry o trůny. A nejde jen o hvězdné obsazení v čele s Anthony Hopkinsem. Pilotní řada seriálu je zároveň příslibem dostatečně komplexního a promyšleného světa a důmyslného vyprávění. Potěšující může být i příslib tvůrců, že nemáme očekávat další sérii před rokem 2018. Chtějí mít čas k sepsání důstojného pokračování. Možná jde o jeden z dalších kroků, jímž se televize zbavuje svých limitů a dává prostor mnohem svobodnější a méně svázané autorské tvorbě.
Koneckonců Jonathan Nolan, jeden z autorů Westworldu, si u HBO vymínil, aby seriál mohl být natočený na 35mm filmový materiál. Zatímco v Hollywoodu celovečerní snímky natáčené na filmovou surovinu postupně vymírají (třebaže proti tomu mnozí filmaři bojují, seč můžou), v případě televizních seriálů možnosti svobodného autorského vyjádření, zdá se, naopak vzrůstají. Na filmový materiál se natáčel například dnes už kultovní Breaking Bad, na 16mm se točí výrazný zombie seriál The Walking Dead. Na film byl natočen také True Detective a nyní i Westworld. Zmíněné seriály spojuje nejenom sentiment po filmovém pásu, ale i nadstandardní kvalita a výrazný autorský přesah. Tvůrci se v těchto případech nespokojují s žánrovými schématy a vydávají se k svébytnému zkoumání odvrácené strany lidské povahy.
Autor studuje filmovou režii.