Jednou z devadesátkových televizních superstar býval Martin Tankwey. Zpěvák a moderátor, který „k nám“, jak se tak familiérně říkalo, „přicestoval až z dalekého Konga“, přišel všem vtipný hlavně proto, že neuměl dobře česky, ale uměl to prodat. Jeho výstupy v kostýmech ze slámy, které měly evokovat tradiční obleky ze vzdálené země, plné srandovního šišlání a pitvoření, tvořily svého času jeden z pilířů novácké zábavy. Tankwey byl dalším ztělesněním českého vztahu k „Afričánkům“, které tu nastolil film Dušana Kleina Jak básníci přicházejí o iluze. Roztomilý Mireček má ve filmu dědečka se srandovně dlouhým jménem, mluví legrační češtinou a náročné zkoušky na medicíně zvládá díky sexu s Vendulkou utěšitelkou.
Rasistické tendence z české společnosti ve skutečnosti nikdy nezmizely, jen si šly na chvíli odpočinout, aby se probudily spolu s počínající finanční krizí.
V obou příkladech se s laskavým rasismem mísí specifický postkolonialismus země, která žádnou kolonii nikdy neměla. O to lépe ale ví, co všechno by tu cizorodé prvky mohly napáchat, kdyby jich bylo víc. Protože mít tu jednoho, potažmo dva „černochy“, chlastat s nimi pivo a moct se jim smát za to, že neumí vyslovit ř je jedna věc. Rozpínavé multikulti je ale věc druhá. Bez srandovní češtiny je černoch nepřítel, a to i na letáku. Alespoň tedy pro skupinu trollujících rasistů, kteří jen těžko tvoří jakoukoli relevantní většinu. Přesto ale jejich schopnost projektovat do jedné reklamní fotky multikulti spiknutí, globální uprchlickou propagandu, a dokonce i genocidu bílé rasy ukazuje naprostý zmatek a paranoiu těchto lidí.
Spolu s kauzou se vyrojila i armáda těch, kteří se Lidlu začali zastávat, i když ještě předevčírem pro ně byl diskontní řetězec symbolem totálního trashe – obchodem, kde nakupují jenom socky. Reakce několika trollů pro ně byla důkazem, že zákazníci Lidlu jsou ještě horší než řetězec, který tu je sice pro chudáky, ale aspoň není rasistický. Na Facebooku se objevila i montáž „Je suis Lidl“, která byla minimálně v některých případech myšlena zcela vážně.
Nejsme rasisti, máme rádi černochy
Pozitivní vztah k černochům, byť idiotsky reprezentovaný „Mirečky“, sloužil dlouho jako důkaz toho, že Češi ve skutečnosti nejsou žádní rasisté. Jen jim vadí cikáni. Ale ne kvůli barvě kůže, ale prostě proto, že se „neumí chovat“, či, jak se vžilo později, kvůli jejich „nepřizpůsobivosti“. Bylo to pohodlné. V České republice skoro žádní černoši nežijí a nebýt rasista vůči někomu, koho vídám maximálně v televizi, nevyžaduje opravdu vůbec nic. Byť je takovýto antirasismus poměrně snadný, dokázala se česká společnost včetně politiků v druhé polovině devadesátých let vzedmout a důrazně odsoudit rasistickou vraždu súdánského studenta. I když se podobnému odsouzení v té době nedostalo stejně krutým vraždám Romů, antirasistické demonstrace v několika městech ukázaly, že byla snaha s rasismem v české společnosti bojovat. Byl to totiž právě případ zabitého Hassana Elamina Abdelradiho, díky němuž se o rasismu a rasově motivovaných vraždách začalo konečně naplno mluvit. Po přísném potrestání vrahů volal z pozice předsedy Poslanecké sněmovny i dnešní prezident Miloš Zeman a být antirasistou se postupně stávalo cool statusovým postojem většiny „lepších“ lidí.
Formující se liberalismus, který si v devadesátkách odžil i svou temnou stránku v podobě vzestupu a aktivního působení nacionálních hnutí a rasistické části skinheads, se počátkem nultých let ustálil na všeobecně přijímané představě, že rasismus je překonaný. Zpětně se dá říct, že tomu tak bylo především v hlavách těch úspěšnějších. Rasistické tendence z české společnosti ve skutečnosti nikdy nezmizely, jen si šly na chvíli odpočinout, aby se probudily spolu s počínající finanční krizí. Konec prvního desetiletí nového milénia byl pro řadu lidí šokující ranou mezi oči. Na Romy se totiž už zase řvalo, ať jdou do plynu, a ještě se to běžně doprovázelo tvrzením, že „Češi nejsou rasisti, ale jenom realisti“. Krom lidí a jejich názorů se ale za těch deset let, které uplynuly od vraždy súdánského studenta, změnila hlavně česká politická reprezentace a také média.
Trolling trollingu
Následný posun od „nejsem rasista, ale…“ k „jsem rasista, no a co?“ byl mimo jiné vyjádřený memem s broukem Pytlíkem, který drží v ruce igelitku Lidl. Tento Lidl, který se pro lepší lidi stal znakem upadlého buranského češství, ve kterém se chudáci srocují před nákupákem a perou o máslo za dvě pětky, umístil na nové letáky fotku modela černé pleti propagujícího mikinu.
Radost nad tím, že se i u nás objevil nějaký vyloženě progresivní řetězec, který se nebojí a klidně si do letáku vytiskne někoho s jinou barvou kůže, převážila nad racionálním zhodnocením toho, že marketéři Lidlu používají jednotnou strategii pro celý svůj evropský trh, jenom je nenapadlo, že to tady tolik lidí nasere. Lidl totiž narozdíl od mnoha jiných řetězců nedělí evropský trh na západoevropský a východoevropský, jeho zboží je stejné v Německu i Česku. A tak se úplným nedopatřením černoch v teplákovce ocitl na letáku i v zemi, kde je televiznímu publiku známý akorát Ray Koranteng a tomu internetovému zase Dominik Feri. Intenzivní rasistický trolling na stránkách Lidlu a následně ještě intezivnější trolling tohoto trollingu kopírují rozdělení českého publika takřka ve všech internetových válkách. Jen se tentokrát sympatie internetově gramotnějšího a mladšího publika přesunula k obhajobě korporace, do jejíž prodejny by nikdo z nových fanoušků pravděpodobně ani nezabloudil.
Navzdory výhružkám trollů klesnou řetězci tržby jen těžko. Lidé nepřestanou v Lidlu nakupovat a jeho multikulti obhájci v něm nakupovat nezačnou. Být antirasistou bude cool čím dál míň, v politice, médiích i na ulici, poslední baštu budou držet facebookové bubliny. V realitě budou „supráče“ a diskonty, fungující u nás bez jakýchkoli omezení, dál drancovat český trh a ženské za kasou budou mít problém si dojít na záchod ze strachu, aby je za to nevyhodili. Na prospekt s černochem si kromě hrstky uražených bývalých zákazníků nikdo už ani nevzpomene. Každopádně velká část internetových rasistů už žádné paranoidní weby ani nepotřebuje. Jejich cit pro bezpečnost před čmoudy je tak vyvinutý, že ho ohrožuje i černoch na obrázku. Všechno, co narušuje domov, kterým Lidl bezpochyby pro některé lidi je, ohrožuje i bezpečí, které si rasisti spojují s čistě bílým prostředím. Ve světě rámovaném takovou mírou konspirace vám život pokazí i jeden debilní leták z Lidlu.
Autoři jsou redaktoři A2larmu.