Iniciatova Mít svůj domov, sdružující několik desítek neziskových organizací, pořádá dnes na Staroměstském náměstí demonstraci za přijetí zákona o sociálním bydlení. Podle Víta Lesáka se jedná o poslední, byť spíše teoretickou, šanci přijmout zákon ještě v tomto volebním období. Přestože se současná vláda deklaruje jako sociální, během jejího funkčního období se situace lidí v bytové nouzi dále zhoršila, navíc počet lidí, pro které je bydlení stále hůře dostupné, se zvyšuje. Nejde zdaleka jen o lidi na ubytovnách, ale například také o některé seniory a nízkopříjmové rodiny.
Jak se liší dnešní situace lidí v bytové nouzi od roku 2013, kdy nastoupila tato vláda?
Možná je to paradoxní, ale situace lidí v bytové nouzi je dnes horší. Byť se teď mluví o rekordně vysoké zaměstnanosti a ekonomickém růstu, vylučování z bydlení pokračuje pořád dál. Není víc obecních nebo dostupných bytů, a naopak rostou nájmy. I když se tato vláda zavázala k přijetí zákona o sociálním bydlení a řešení situace nedostupnosti bydlení, v poslanecké sněmovně se opakovaně schvalovaly zákony, které snižovaly sociální dávky nebo nějakým jiným způsobem razily cestu vedoucí od nestandardních forem bydlení, jako jsou ubytovny, na ulici. Vzrostla chudoba lidí v nouzi. Na vině je například novela zákona o hmotné nouzy, takzvaný Stanjurův přílepek, kvůli kterému najednou víc než tisíc lidí přišlo o dávky na bydlení. Toto opatření nakonec platilo jen pár měsíců. Co ale zůstalo je zastropování částky, kterou je možné vyplácet, čili část peněz na bydlení musí lidé na ubytovnách shánět bůhví kde. Takže ta situace je celkově horší.
Současný ekonomicky růst tedy nemá na oněch necelých dvě stě tisíc lidí v bytové nouzi žádný pozitivní efekt?
Co se týče bydlení, nemá. Dostupnost bydlení není závislá na finanční situaci, ale spíš na tom, jestli se člověk vůbec dostane na trh s bydlením. Obce si vybírají, koho do svých bytů chtějí, a stejně tak soukromí majitelé. Rodin s více dětmi nebo Romů se ani nikdo neptá, jestli jsou zaměstnaní a jestli jsou schopní platit. Ekonomický růst se často daleko rychlejí projeví ve výši nájemného než ve mzdách.
Tato vláda deklaruje, že bude sociální, ale je schopna přijmout zákon, který lidem v nouzi ještě víc uškodí.
V některých částech Prahy vyrostl nájem jenom za poslední dva roky o dvacet procent, přitom platy zdaleka tak rychle nerostou. V Brně je obrovská poptávka po bydlení od studentů a zaměstnanců IT firem a pro nízkopříjmovou rodinu je bydlení čím dál hůře dostupné. Rodiny, které měly ještě relativně nedávno šanci na normálním trhu s nájemními byty, už teď šanci nemají. Přitom mezi roky 2010 a 2015 vzrostl trojnásobně počet lidí, kteří žijí v nevyhovujícím bydlení a jsou příjemci doplatků na bydlení. Od roku 2013 do kroku 2016 se podle údajů MPSV zvýšil počet těchto lidí dvojnásobně, což je dnes skoro dvě stě tisíc lidí.
Kdo jsou typičtí lidé v bytové nouzi?
Zákon o sociálním bydlení, jak je navržený, řeší dva hlavní aspekty bytové nouze. Jedním je nedostupnost bydlení – důležití aktéři na trh s bydlením někoho vůbec nepustí. To se týká desítek tisíc lidí na ubytovnách. Roli často hraje i dluh, který mají tito lidé za bydlení z dřívějška. Kvůli dluhu se ocitli na ubytovně a dluh jim znemožňuje vrátit se zpět. A i když nemají dluh, v jejich situaci je často problém i kauce na byt. Stačí jednou vypadnout ze standardního bydlení a návrat zpět je hrozně těžký. Druhá skupina, na kterou zákon myslí, jsou obecně chudší lidé – stovky tisíc osob, které jsou ohroženy ztrátou bydlení. Může to být ovdovělá důchodkyně, samoživitelky nebo i pracující rodiče s dětmi. Pokud vydělávají dvanáct, čtrnáct tisíc, vydávají za bydlení přes čtyřicet procent příjmů a nájmy stále rostou. Představitelných cílových skupin je celá řada, patří sem i lidé se speciálními potřebami, kvůli hendikepu. Trh tyto lidi nechce.
Dnes pořádáte demonstraci před úřadem vlády, kterou chcete naposledy apelovat na vládu, aby přijala zákon o sociálním bydlení. Vláda už je ale v úřadu tři a čtvrt roku a nic se nestalo. Má protest ještě smysl?
Předpokládali jsme, že pokud má zákon projít legislativním kolečkem ještě v tomto volebním období, bylo potřeba ho schválit na vládě nejpozději v červnu 2016, což se z různých důvodů nestalo. Nakonec jsme po několika debatách s insidery odhadli, že poslední šancí je přelom ledna a února, kdy je ještě aspoň teoretická šance. Pokud by byla mimořádná shoda v koalici a nebyly by zásadní rozpory, ještě by to mohlo vyjít. Zároveň ale víme, jak to zatím vypadalo, čili reálná šance je minimální.
Proč to zatím neprošlo?
Klíčovým hráčem v rozvoji bydlení je ministerstvo pro místní rozvoj (MMR). To dostalo za úkol vytvořit zákon o sociálním bydlení, který by definoval, pro koho má být sociální bydlení určeno a kdo ho má zajišťovat. To dostali na ministerstvu poprvé za úkol v roce 2007 a měli to splnit v roce 2009. Už v devadesátých letech byl státní bytový fond převden na obce, obce ho většinou zprivatizovaly a od té doby ministerstvo pro místní rozvoj vždycky říkalo: „Musíme vytvořit správné tržní podmínky a trh to vyřeší.“ Čili když měli vytvořit v roce 2009 zákokn o sociálním bydlení, řekli: „Nebudeme to dělat, musíme nejdřív deregulovat a uvidíme, co nám trh přinese.“ Tak se deregulovalo. Trh to nevyřešil, počet lidí v bytové nouzi roste, ale úředníci na ministerstvu pro místní rozvoj zůstali. A ti pořád říkají: „Sociální bydlení nepotřebujeme, potřebujeme deregulaci, popřípadě sociální práci.“ V této vládě ministryně Jourová zákon přenechala ministerstvu práce a sociálních věcí a odešla do Evropské komise. Nová ministryně Šlechtová s tím už nechce mít nic společného, zároveň ale MMR všechny návrhy shodí ze stolu. A stejně tak je proti zákonu Svaz měst a obcí. Shodí jakýkoli návrh, který zmiňuje, že se obce mají postarat o svoje občany, přestože dostaly od státu bytový fond a mají k dotčeným lidem nejblíže. Poslední aktér je Občanské sdružení majitelů domů v ČR, které dokonce sepsalo vlastní návrh zákona. V něm se navrhuje věcem nechat volný průběh, případně dotovat soukromé vlastníky – a o předlužené občany ať se postarají obce v holobytech. Ministerstvo pro místní rozvoj tyto návrhy přijímalo a posílalo to na Svaz měst a obci jako materiál, který připravuje.
Měla za této konstelace ministryně Marksová-Tominová vůbec šanci zákon prosadit?
Příprava zákona v prvních dvou letech funkčního období této vlády byla úplně špatně procedurálně provedená. Komise, která měla zákon projednávat, se po půl roce přestala scházet. Pak začali psát zákon za zavřenými dveřmi a nezvládli to. Potom bylo až příliš snadné pro každého, kdo to chce blokovat, si tam něco najít a shodit celý návrh. Nebyl tam nikdo, kdo by dokázal komunikovat napříč resorty a napříč stranami, a získávat tak pro návrh podporu, což taky nepřispělo ke konsensu. Vážně se tak zákon začal projednávat až teď kolem Vánoc. To přitom mělo být hned po prvním roce vlády. Přesto byl návrh, který ministerstvo v roce 2016 předložilo tím nejlepším, který jsme ti za dvacet let měli.
Existuje vůbec politický zájem na prosazení funkčního zákona o sociálním bydlení?
Dokáži si představit, že strany, které to měly v programu, navíc v situaci, kdy výzkum veřejného mínění ukázal, že lidi to chtějí, zájem na prosazení zákona mají. Ale bojím se, že jejich zájem je spíš formální. Podle toho by ten zákon mohl taky vypadat – aby se nikomu neublížilo a aby vlastně situaci neřešil.
Jaká jsou největší rizika zákona ve špatné podobě?
Největší riziko je, že by ten zákony byl úplně bezzubý, co se týče šance lidí ve špatné bytové situaci dostat se reálně k nějakému bytu. Navíc podle druhé části zákona, která k němu byla uměle přidružena, by lidi na ubytovnách po třech letech účinnosti toho zákona neměli vůbec nárok na dávky. Může se tak stát, že během tří let jim nikdo nenabídne bydlení, protože ten zákon nikomu nestanoví tuto povinnost, ale najednou přijde den tři roky poté a ti lidé budou bez dávek. Ubytovny se nezlevní, to už jsme si ověřili, když nebyly dávky kvůli Stanjurovu přílepku. Bohužel vidíme, že poslanecká sněmovna je schopna takové zákony přijmout. Tato vláda deklaruje, že bude sociální, ale je schopna přijmout zákon, který lidem v nouzi ještě víc uškodí.