Skupina poslankyň ruské dumy podala návrh na změnu zákona. Podle ruských zákonů je dnes zbití hodnoceno jen jako přestupek podle občanského zákoníku, ale zbití „blízkého příbuzného, tj. v rodině“ je v zákoně uvedeno jako výjimka, která je stále trestným činem. Navrhovatelky chtějí tuto výjimku z trestního zákoníku odstranit.
V českých médiích se objevily informace, že předkladatelkou zákona je Jelena Mizulinová (Spravedlivé Rusko), známá svými konzervativními postoji. Ve skutečnosti ale tentokrát návrh podala poslankyně vládní strany Jednotné Rusko Olga Batalinová. Mizulinová o změnu neúspěšně usilovala už loni a návrh Batalinové podporuje. V tuto chvíli návrh novely prošel prvním čtením, hlasoval proti němu jeden poslanec a jeden se zdržel hlasování. Nyní jde novela do druhého čtení.
„Statistiky o bití v rodině prakticky neexistují, protože sám pojem ‚domácí násilí‘ neexistuje. Poprvé se objevil až v tomto návrhu zákona. Ale zákon se chystají měnit, aniž by si nějakou statistiku opatřili.“
Předkladatelka Olga Batalinová odůvodnila navrhovanou změnu tím, že „za pohlavek, který padne doma, může blízký příbuzný dostat až dva roky a cejch zločince na celý život, kdežto za zbití někde na ulici pokutu čtyřicet tisíc rublů. Takový stav je nepřípustný. Je třeba upravit trestní zákoník a odstranit tuto absurdní situaci,“ uvedla Batalinová. Jelena Mizulinová zase hovoří o tom, že je třeba nechat lidem v rodině šanci, aby se usmířili a napravili si mezi sebou vztahy. „Ale když se bude bití v rodině opakovat, pak už je třeba ho kvalifikovat jako trestný čin.“ Za to by pachatelům hrozilo odsouzení k obecně prospěšným pracím, nikoli tedy k „nuceným pracím“, jak psala česká média, nebo až dva roky vězení.
Je třeba předejít eskalaci násilí
Sociální aktivistka a zakladatelka hnutí Stop násilí Alena Popovová iniciovala proti novele zákona petici, kterou během několika prvních dní podepsalo přes 176 tisíc lidí. Téma se také objevilo v ruských médiích. Kritici poukazují na to, že se návrh neopírá o relevantní statistiky o domácím násilí. Marina Piskalovová, ředitelka centra pro prevenci násilí Anna, k návrhu uvedla, že je to krok zpět z hlediska obrany obětí násilí v rodině. „Statistiky o bití v rodině prakticky neexistují, protože sám pojem ‚domácí násilí‘ neexistuje. Poprvé se objevil až v tomto návrhu zákona. Ale zákon se chystají měnit, aniž by si nějakou statistiku opatřili. Je těžké odhadnout, kolik obětí skutečně je. Sedmdesát procent žen, které se na nás obracejí, s tím nikam dál nejdou. Nejspíše proto, že nevěří, že by jim někdo mohl pomoci,“ vysvětluje Piskalovová.
Proti návrhu zákona se vyslovila také Olga Jukovová, ředitelka centra pomoci obětem sexuálního násilí Sestry, s obavou, že „dekriminalizace bití v rodině rozváže ruce lidem, kteří si zvykli řešit problémy hrubou silou“. Mari Davtjanová, advokátka a spoluautorka návrhu zákona o prevenci „násilí v rodině“, vysvětluje, že „za bití je třeba trestat, aby následně nedocházelo k vážnějším zločinům. Je třeba předejít eskalaci násilí“.
Ruské zákony odlišují bití od lehkého ublížení na zdraví. To znamená, že modřiny, monokly a podlitiny jsou podle zákona „jen“ (z)bití, nikoli ublížení na zdraví – to musí mít vážnější následky a je v každém případě trestným činem.
Klíčový bude postroj Kremlu
Proces přijímání zákona probíhá ve třech čteních. V prvním čtení je zákon předkladateli v hrubých rysech představen na plenárním zasedání dolní komory (Dumy). Řeší se, zda neprotiřečí ústavě, a rozhoduje se o jeho předání „profilové“ komisi, která jej připravuje a dotahuje pro druhé čtení. Pléna se povinně účastní i představitelé vlády a prezident, ale je běžné, že v prvním čtení zákon projde, v druhém však nikoli.
Při druhém čtení poslanci zákon připomínkují a dotváří se jeho konečná podoba. Až ve třetím čtení dolní sněmovna zákon schvaluje. Poté může ještě zákon vetovat prezident a vrátit ho k projednání.
„To je teorie. V praxi jde o to, kdo konkrétně zákon navrhuje a jak se na to koukají v prezidentské kanceláři,“ uvedl pro A2larm rusista Jan Machonin. „Ve stínu toho jednotlivá čtení moc neznamenají. Jsou návrhy, které jdou zjevně přímo ‚seshora‘ a dopředu je jasné, že budou schváleny. Potom jsou zákony iniciované těmi, kdo chtějí provokovat, upozornit na sebe nebo se zalíbit. I ty projdou, či neprojdou podle toho, jak se rozhodne v Kremlu.“
Zda je zákon iniciativou několika poslanců, anebo má podporu předem zaručenou, není v tuto chvíli jasné. Ani skutečnost, že tentokrát se o změnu nesnaží pouze představitelka opoziční strany, nýbrž i poslankyně za vládní stranu, nutně neznamená, že zákon bude přijat.