Uspějí Němci v boji s fake news?


Boj s šířením nepravdivých informací na sociálních sítích se stal v Německu tématem číslo jedna. Na výsledky si ale budeme muset počkat.

Nejpozději od vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách se vedou intenzivní debaty o tom, zda a jak způsob fungování Facebooku ovlivňuje reálné politické procesy. Většinové mínění se přitom poměrně rychle přiklonilo k závěru, že facebookové algoritmy, upřednostňující skandální posty před těmi kvalitními a pravdivými a uzavírající lidi do názorově homogenních bublin, společně s nechutí či neschopností Facebooku důsledně zakročit proti agresivitě a nenávisti, které kanalizuje, mají skutečně vliv na utváření názorů a politických postojů lidí. Vzhledem k podzimním parlamentním volbám vyvolává toto zjištění mimořádně znepokojení především na německé politické scéně. Debata o politické dimenzi fungování Facebooku patří v Německu v posledních měsících k nejdůležitějším veřejným tématům.

Domluva nepomohla

Začátkem listopadu zahájilo mnichovské státní zastupitelství vyšetřování špiček Facebooku. Bylo nasbíráno dostatek důkazů, že platforma nedostává svým zákonným povinnostem a jen nedostatečně maže příspěvky, u kterých je upozorněna, že naplňují nějaký trestný čin. Na tuto kauzu v prosinci navázala investigativní reportáž deníku Süddeutsche Zeitung, která poukázala na skandální způsob, jakým se Facebook tohoto úkolu zhošťuje. Tyto kauzy totiž outsourceuje jiné firmě, a ta pracovníkům, kteří musí za den zhlédnout stovky traumatických textů, obrázků a videí, neposkytuje ani elementární psychologickou podporu. Jedinou kvalifikací těchto lidí je navíc často jen jazyková znalost.

Pozice Facebooku se nejpozději po amerických volbách stala neudržitelnou.

Vrcholem je údajné najímání syrských uprchlíků na zpracování problematických obsahů týkajících se jejich válkou a terorem rozvrácené země. Nezřídka se jedná například o záběry poprav nebo sebevražedných atentátů. Hodnotitelů je mimo to zoufale málo. Pobouření vyvolal také uniklý přísně tajný katalog zcela pofidérních kritérií, podle nichž se příspěvky třídí na přípustné a nepřípustné. Ten vychází především z kodexu užívání Facebooku a pouze přibližně z platného práva. Jak by také mohl vycházet z práva, když často není jasné, jaká legislativa se vlastně na facebookové obsahy vztahuje?

Německá politika dlouho ve vztahu k Facebooku sázela na dobrovolná řešení a domluvu s firmou. Především proto, že je extrémně náročné na ní kvůli její digitální povaze a složité nadnárodní struktuře cokoli formálně vynucovat, což na podzim minulého roku přesvědčivě popsal německý týdeník Der Spiegel. Koncem roku se ale takový postup ukázal jako neudržitelný. Předseda poslaneckého klubu SPD ve Spolkovém sněmu Thomas Oppermann vystoupil s požadavkem, aby Facebook zřídil pobočku, která bude odpovědná za mazání závadných obsahů do 24 hodin od jejich nahlášení, a to pod hrozbou pokuty až půl milionu eur. Kromě toho také nadnesl myšlenku, že by pro Facebook měla platit stejná povinnost zveřejnit opravu nepravdivých informací, jaká v Německu platí pro tištěná média. Díky algoritmům, podle nichž lze vysledovat, komu se původní zpráva zobrazila, by pro firmu nemělo představovat žádný technický problém takové uživatele upozornit na opravu. S podobnými požadavky vystoupili v Německu i další vrcholní politici a političky.

Místo dobra šířit nenávist

Pozice Facebooku – který si oficiálně vybudoval image platformy na propojování lidí a blahodárné přispívání k dobru a pokroku a tvrdí, že je pouze technologickou firmou, která za zveřejněné obsahy nenese žádnou odpovědnost – se nejpozději po amerických volbách stala neudržitelnou. Facebook před Vánoci ohlásil, že bude spolupracovat s externími factcheckingovými firmami na ověřování zpráv, které uživatelé budou mít nově možnost označit za zkreslené nebo smyšlené. Pokud se podezření u nějaké zprávy potvrdí, uveřejní Facebook odpovídající varování a bude je taky méně zobrazovat. Sdílet je však znemožněno nebude. Uvažuje se také o tom, že by upozornění odkazovalo na vysvětlení, jak se k hodnocení informace dospělo, respektive by odkazovalo na článek uvádějící fakta na pravou míru. Není náhodou, že jednou z prvních zemí, kde Facebook tuto metodu zavádí, je právě Německo. Začátkem tohoto týdne zveřejnil, že v Německu bude spolupracovat s factcheckingovou organizací Correktiv.

Avizovaný postup nebudí velké nadšení hned z několika důvodů. Facebook zaprvé nehodlá firmám za jejich práci při ověřování informací nic platit. Vzniká tak absurdní situace. Facebook na jedné straně na šíření skandálních a nepravdivých zpráv vydělává (poutají k platformě lidi a Facebook vydělává na prodeji jejich uživatelských dat), na straně druhé nechává jejich ověřování financovat někým jiným (v případě Correktivu z různých nadačních zdrojů). Correktiv navíc čítá pouze tucet fact-checkerů. Jak se v takovém počtu vyrovnají se záplavou informací, které bude potřeba prověřit? Problematické ovšem je i to, co vlastně za nedůvěryhodné informace označovat. V této souvislosti se upozorňuje na příklady politické satiry či nábožensky laděných postů – jak se s nimi fact-checkeři asi vyrovnají? A konečně je diskutabilní, do jaké míry označení „fake news“ skutečně zabrání jejich šíření. Nepovede v atmosféře nedůvěry vůči mediálním elitám naopak takové označení k jejich ještě většímu sdílení?

Bude zajímavé vše dál sledovat. Dá se očekávat, že Německo se s bezzubými řešeními nespokojí. Riziko podobného scénáře jako u Trumpova vítězství totiž Němci berou velmi vážně. U nás je zatím v celospolečenské diskusi tato problematika přímo trestuhodně opomíjena. Parlamentní volby nás přitom čekají jen pár týdnů po těch německých. A není jistě přehnané tvrdit, že český Facebook, jeho technooptimističtí a málo mediálně gramotní uživatelé i nestabilní česká politická scéna jsou násobně zranitelnější. Uvidíme, jak bude fungovat nový útvar na ministerstvu vnitra, do jehož působnosti by problematika měla spadat. O tom, že by české Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám mělo v plánu tlačit přímo na Facebook nebo alespoň podpořit německý tlak, zatím nic nesvědčí. Dosavadní zanedbávání tématu naopak vede spíše k nepochopení, proč vůbec nějakou činnost v tomto ohledu vyvíjet.

Autorka je politoložka.

 

A2LARM