Nic nenasvědčuje tomu, že by se nadcházející rok měl nějak výrazně lišit od toho uplynulého.
Gaza, kterou Izrael okupuje celá desetiletí, bude i nadále největší otevřenou věznicí na světě. Ve Spojených státech bude pokračovat policejní střílení do černochů v nezmenšené míře a stovky tisíc dalších pohltí mašinérie vězeňsko-průmyslového komplexu.
Evropa se bude dál propadat do liberálního autoritářství nebo toho, co kulturní teoretik Stuart Hall nazýval autoritářským populismem. Navzdory složitým dohodám, kterých bylo dosaženo na mezinárodních fórech, bude ekologická destrukce planety pokračovat a válka s terorem se bude přeměňovat na vyhlazovací válku s různými podobami nihilismu.
Hlavní střet první poloviny 21. století se nebude odehrávat mezi náboženstvími nebo civilizacemi. Bude jej tvořit opozice mezi liberální demokracií a neoliberálním kapitalismem, mezi vládou financí a vládou lidu, humanismem a nihilismem.
Nerovnosti budou celosvětově vzrůstat. Nebudeme ale svědky obnoveného cyklu třídních bojů, namísto toho budou společenské konflikty stále více získávat rasistickou, ultranacionalistickou, sexistickou a náboženskou tvář, společně s xenofobií a homofobií a dalšími smrtonosnými vášněmi.
Rozklad ctností, jako je péče, soucit a laskavost, půjde ruku v ruce s přesvědčením – a to na prvním místě mezi chudými –, že vítězství je vše, na čem záleží, a ten, kdo vyhraje – ať už použil jakékoli prostředky –, je v právu.
Společně s triumfem tohoto neodarwinovského přístupu k tvorbě dějin budou nastoleny nové formy apartheidu jako staronová norma. Jejich nastolení vydláždí cestu k nepoznaným separatistickým tendencím, stavění nových zdí, militarizaci hranic, smrtícím politikám, dalším asymetrickým válkám, rozpadům starých aliancí a nesčetnému množství vnitřních neshod, a to dokonce i v zavedených demokraciích.
Starý svět je u konce
Nic z toho není náhoda. Jsou to symptomy strukturálních posunů, které budou zjevnější tím víc, jak se před námi bude postupně odhalovat nové století. Svět, jak jsme jej znali od konce druhé světové války, ta dlouhá léta dekolonizace, studené války a porážky komunismu, je u konce.
Začala další dlouhá a daleko smrtonosnější hra. Hlavní střet první poloviny 21. století se nebude odehrávat mezi náboženstvími nebo civilizacemi. Bude jej tvořit opozice mezi liberální demokracií a neoliberálním kapitalismem, mezi vládou financí a vládou lidu, humanismem a nihilismem.
Kapitalismus a liberální demokracie triumfovaly nad fašismem v roce 1945 a nad komunismem v roce 1990, kdy se rozpadl Sovětský svaz. S jeho pádem a společně s nástupem globalizace se vazba mezi demokracií a kapitálem přerušila. Zeje mezi nimi čím dál větší propast, která je novou hrozbou pro civilizaci.
Posílen technologickou a vojenskou mocí, dosáhl finanční kapitál nadvlády nad světem díky tomu, že zabral území lidských tužeb, a v tomto procesu se přeměnil v první skutečně globální sekulární teologii. Propojením atributů technologií a náboženství se napojil na bezkonkurenční dogmata, která moderní kapitalismus sdílel s demokracií od poválečného období – individuální svobodu, tržní soutěž a vládu zboží a vlastnictví, kult vědy, technologie a rozumu.
Každý z těchto článků víry je dnes v ohrožení. Ve své podstatě není liberální demokracie kompatibilní vnitřní logikou finančního kapitalismu. Střet mezi těmito dvěma idejemi a principy bude patrně nejvýznamnější událostí politiky v první polovině 21. století – politiky, která opouští rozum ve prospěch obecného bujení vášní, emocí a afektů.
V tomto novém terénu bude každé poznání definováno jako poznání pro trh, přičemž tento trh sám bude chápán jako hlavní mechanismus ověřování pravdivosti.
Ruku v ruce s tím, jak se samy trhy stávají algoritmickými strukturami a technologiemi, bude jediným užitečným poznáním to algoritmické.
Namísto materiálních lidských těl se svojí historií to budou statistické inference, o které půjde na prvním místě. Statistiky a velká data budou výsledkem počítačového kalkulu. Výsledkem sjednocení poznání, technologie a trhů bude pohrdání těmi, kdo nemají nic na prodej. Humanistická a osvícenecká představa racionálního subjektu, schopného rozvažování a volby, bude nahrazena uvažujícím a vybírajícím konzumentem.
Fašismus jako normalizace válečného stavu
Nový typ člověka už je v procesu. Už to nebude liberální jednotlivec, který byl donedávna považován za subjekt demokracie. Nová lidská bytost bude utvářena prostřednictvím digitálních technologií a počítačových médií.
Počítačové éře – době Facebooku, Instagramu, Twitteru – dominuje představa o tom, že v nevědomí existují prázdná místa. Nová média nejenže otevřela Pandořinu skřínku nevědomí, ale dokonce se stala samotnými infrastrukturami tohoto nevědomí.
V minulých dobách bylo naše nevědomí zčásti tabuizováno. Aby se společnosti mohlo dařit, musela se mít před sebou samou neustále na pozoru nebo musela tuto funkci ostražitosti delegovat na autority, které ji vynucovaly. To se nazývalo represí.
Hlavní funkcí represe bylo vytvoření podmínek pro sublimaci. Ne všechny touhy mohly být uspokojeny. Ne všechno bylo dovoleno. Schopnost limitovat sebe sama byla podstatou svobody jednotlivce a celé společnosti.
I díky novým podobám médií a postrepresivní éře, kterou daly do pochodu, dnes může naše nevědomí bloudit světem zcela svobodně. Sublimace je už zbytečná. Jazyk byl vytržen z kořenů. Forma se stává obsahem a začíná vůči němu mít nadřazenou pozici. Jsme vedeni k přesvědčení, že zprostředkování už není nutné.
To vysvětluje nárůst protihumanistických postojů, který dnes jde ruku v ruce s pohrdáním demokracií. Nazývat takovou fázi našich dějin fašismem může být zavádějící, pokud ovšem nechápeme pod fašismem normalizaci společnosti ve válečném stavu.
Takový stav by byl vskutku paradoxní, protože válka vede v posledku k rozpadu společnosti. Přesto ale v podmínkách neoliberálního kapitalismu se politika stane špatně sublimovanou válkou. Bude to třídní válka, která popírá svou vlastní podstatu – bude to válka proti chudým, rasová válka proti menšinám, genderová válka proti ženám, náboženská válka proti muslimům, válka proti postiženým.
Zničení muži a ženy globalizace
Neoliberální kapitalismus za sebou nechává spoušť v podobě zničených lidí, kteří jsou hluboce přesvědčeni, že v jejich bezprostřední budoucnosti je čeká jenom to, že budou neustále vystavováni násilí a existenčním hrozbám.
Upřímně touží po tom, aby se do jejich životů vrátil pocit jistoty, posvátno, hierarchie, náboženství a tradice. Jsou přesvědčeni, že z národů se staly jakési bažiny, které je nutno vysušit a současný svět musí být zničen. Aby k tomu mohlo dojít, je potřeba, aby všechno prošlo očistou. Domnívají se, že mohou být spaseni jen násilným bojem, který jim umožní získat zpět svou ztrátu maskulinitu. Odpovědnost za tuto ztrátu přičítají těm slabším v jejich řadách a mají přitom hrůzu z toho, že se sami slabými stanou.
V takovém kontextu budou nejúspěšnějšími politickými podnikateli ti, kdo budou přesvědčivě mluvit k lúzrům, k těmto zničeným mužům a ženám globalizace a jejich identitám, obráceným v prach.
V politice, která se stane pouliční bitkou, na žádném hlasu rozumu záležet nebude. Stejně tak ani na faktech. Politika se zvrhne v brutální boj o přežití v patologicky soupeřivém prostředí. V takových podmínkách je budoucnost progresivní masové politiky na levici velice nejistá. Ve světě, kde se všichni lidé a každá živá věc stávají objektem pro zisk, je smazání politiky kapitálem skutečnou hrozbou. Přeměna politiky v byznys zvyšuje riziko eliminace samotné možnosti politiky. To, jestli civilizace dokáže vdechnout život nějaké formě politického života, je skutečným problémem 21. století.
Autor je filosof a politolog.
Z anglického originálu The age of humanism is ending, publikovaného na webu Mail & Guardian, přeložil Martin Vrba.