Historikové z Warwicku protestují proti rasismu

Publikujeme prohlášení, v němž se členové Historického ústavu Warwické univerzity ohrazují proti nárůstu rasismu a xenofobie v britské společnosti.

Následky referenda o Brexitu nás šokovaly a nárůst rasismu v nás vzbuzuje hněv. Týden po stranické konferenci britských konzervativců, kde bez jakýchkoli rozpaků zaznívala rasistická rétorika, jsme se rozhodli nezůstat dále vůči těmto změnám pasivní. Domníváme se, že v takových okamžicích je odpovědností akademických pracovníků nemlčet. Jako historikové máme povinnost nikoli jen bádat, nýbrž i jednat a být ochotni říkat pravdu tváří v tvář těm, kdo v daném okamžiku třímají otěže státní moci. Věříme, že tímto svým prohlášením neoslovíme jen britské publikum. Věříme, že nejen akademici, ale také angažovaná veřejnost v ostatních zemích řeknou „ne“ předsudkům a připojí se ke společnému boji za sociálně spravedlivý svět, v němž není místo pro vylučování druhých.

My, historikové z Warwické univezity, vyjadřujeme velké znepokojení nad rasismem, který se po Brexitu stává v Británii běžnou věcí.

V zemích, jež byly považovány za bašty liberální demokracie, jsme svědky silného autoritativního obratu. Výsledek posledních amerických voleb je toho jen nejdramatičtějším příkladem. Máme oprávněné obavy z Trumpova úspěchu a závažné negativní změny zažíváme i v Británii.

Dehumanizace a stigmatizace jiných lidských bytostí jako „pseudoobčanů“ kvůli tomu, že jsou migranty, je veskrze rasistická a špatná.

Od 23. června začala v Británii jedna z největších vln rasismu naší doby. Týká se hlavně přistěhovalců z Evropské unie: Poláci jsou uráženi jako hmyz, jeden Polák a Čech byli dokonce zavražděni, matky s dětmi jsou napadány na ulici. V říjnu se jeden z polských obchodů v Coventry stal terčem žhářského útoku, pravděpodobně s rasistickým podtextem. Podobným útokům čelí také černoši a etnické minority. Považujeme to za bolestnou připomínku faktu, že pokud jsou legitimizovány určité formy rasismu, jejich záběr se rozšiřuje. V takové atmosféře se nelze divit, že homofobní útoky vzrostly o 147 procent.

Dějiny se tvoří teď

Mainstreamová média přistoupila na mýtus o imigraci jako zdroji všech nemocí národa. Hlasy, které proti tomu protestují, mizí z veřejné sféry. Pozorujeme, jak se jazyk xenofobů a krajně pravicového okraje britské společnosti stává normou a jak se z úst příslušníků politické elity sypou dříve nemyslitelné výroky.

Právě teď se tvoří dějiny, a to takovým tempem, že je snadné propadnout pocitu, že nemáme kontrolu nad směrem, kterým nás unášejí. Přesto jako historikové věříme, že jsou to lidé, kdo určuje jejich běh – svojí každodenní činností, rozhodnutími a úsilím, či lhostejností vůči společnosti, ve které žijeme. Intelektuálové (stejně jako kdokoli jiný) by nyní neměli jen rozjímat a nečinně přihlížet, ale vystoupit a ozvat se.

Xenofobie propukající kolem nás šikovně využívá mýtus o ztracené britské slávě. Opět přináší témata impéria, národní slávy a vůli „vzít si naši zemi zpět“. Vytváření těchto mýtů umožnila amnézie týkající se britské imperiální minulosti. Jeden z jejích symptomů je hluboká neznalost reality britského impéria, jehož historie je masmédii, politickými stranami a hlavně vzdělávacím systémem přetírána na růžovo.

Britská dominance v devatenáctém a počátkem dvacátého století znamenala dobývání jiných zemí a vykořisťování jejich národního bohatství, legitimizované mýtem o rasové nadřazenosti. Dnes se v naší společnosti odehrávají pokusy o vymazání masakrů, rabování a rasismu, které se odehrály během budování impéria, což má pomoci k etablování mýtu imperiální slávy.

Falešný obraz

Naopak sociální liberalismus v současné Británii – mainstreamová média často uznávají jeho hodnotu, ale nedělají nic na jeho obranu – by byl naprosto nemyslitelný bez multikulturalismu a imigrace, historických produktů impéria a dekolonizace. Pokud chceme odolat mýtům, které jsou nám vnucovány, musíme se vážně zabývat opravdovou minulostí a nahradit fikční historický příběh o slávě a cti pošpiněné migranty.

Politici a komentátoři, kteří se nikdy neživili manuální prací, vytvářejí obraz obyčejných pracujících lidí – bez výjimky bílých, bytostných rasistů. Tento mýtus využívají pro ospravedlnění politiky, která nechává uprchlíky topit se v moři nebo je žene do táborů. Základem této politiky je následující teze: „Musíme dát lidem, co chtějí.“ Naprosto přitom přehlížejí fakt, že napříč Spojeným královstvím existuje multikulturní dělnická třída s vlastní historií, ve které mají své místo potomci přistěhovalců z bývalých britských kolonií. V britské společnosti jsou skutečně stále patrné jizvy rasismu a migranti se často stávají oběťmi nejhorších projevů chudoby. Přesto tvrzení, že rasismus je pro dělnickou třídu typický, je historicky i fakticky chybné. Ve skutečnosti je sociální prostředí, ve kterém žijí příslušníci dělnické třídy, etnicky mnohem diverzifikovanější než veřejné školy či parlament. Britské dělnické hnutí bylo ve svých nejlepších časech místem, kde vznikala spojenectví mezi černými a bílými, a etnické menšiny hrály ústřední roli v bojích za zlepšení platových a životních podmínek dělnické třídy.

Historické paralely

Události posledních měsíců mají alarmující historické předobrazy. Konference konzervativců v Birminghamu, kde premiérka stigmatizovala migranty jako „občany odnikud“, byla opravdu děsivou podívanou. Rasistické poznámky Theresy Mayové doprovázel požadavek, aby lékaře s cizí státní příslušností do roku 2025 nahradili Britové. Aby toho nebylo málo, Amber Ruddová se dožadovala, aby firmy zaměstnávající cizince byly veřejně označeny a zostuzeny.

Podobné hlasy se ozývaly v Německu ve třicátých letech. Na jaře 1933 nacistický režim odstranil německo-židovské lékaře ze státních nemocnic, aby se snad nedotkli těla árijce. Obyčejní Němci nejdříve vyčlenili ze společnosti své židovské přátele, kolegy a sousedy a v průběhu dalších dvanácti let se stali spoluviníky holocaustu. Děsivá zvěrstva se mohla odehrát jen důsledkem toho, že obyčejní lidé podlehli rasismu.

To je samozřejmě minulost a většina Britů bude souhlasit s tím, že nacistické Německo bylo zvrhlé. Musíme si však připomenout, že i nacismus začínal zdánlivě malými předsudky a momenty společenské exkluze. Nezájem veřejnosti k tomuto plíživému procesu nacistický teror normalizoval.

Neexistuje žádný důvod, proč věřit, že podobně děsivé události by se dnes opakovat nemohly. Zodpovědnost být morální lidskou bytostí leží na každém z nás. Dehumanizace a stigmatizace jiných lidských bytostí jako „pseudoobčanů“ kvůli tomu, že jsou migranty, je veskrze rasistická a špatná. Životaschopnost současné Británie vychází z její pluralitní a multikulturní společnosti. Musíme bojovat za to, aby to tak zůstalo.

Professor Rebecca Earle, Professor of History

Professor Beat Kümin, Professor of Early Modern History

Professor David Lambert, Professor of Caribbean History

Professor Tim Lockley, Professor of History

Professor Hilary Marland, Professor of History

Professor Penny Roberts, Professor of Early Modern European History

Professor Christopher Read, Professor of Modern European history

Andrew Birchall, Ph.D. Student in the Centre for the History of Medicine

Somak Biswas, Ph.D. Student in Modern British History

Dr Francesco Buscemi, Visiting Associate Fellow and Ermenegildo Zegna Founder’s Scholar

Dr Camillia Cowling, Assistant Professor of Latin American History

Dr Jonathan Davies, Associate Professor of Italian Renaissance History

Dr Rosie Doyle, Teaching Fellow in Latin American History

Dr Christos Efstathiou, Teaching Fellow in Historiography

Dr Roger Fagge, Associate Prof of American History

Dr Charlotte Faucher, Teaching Fellow in Modern History

Dr George Gosling, Research Fellow in the Centre for History of Medicine

Dr Anna Hájková, Assistant Professor of Modern Continental European History

Dr Sarah Hodges, Associate Professor of South Asian History

Dr Andrew Jones, Teaching Fellow in Imperial History

Kate Mahoney, Ph.D. Student in Modern British History

Dr Julie McClure, Teaching Fellow in Global History

Dr Celeste McNamara, Assistant Professor of Medieval and Renaissance History

Dr Meleisa Ono George, Senior Teaching Fellow

Dr Giada Pizzoni, Teaching Fellow in Early Modern History

Dr Pierre Purseigle, Associate Professor of Modern Continental European History

Dr Sarah Richardson, Associate Professor of Modern British History

Dr Anna Ross, Assistant Professor of Modern European History

Dr Aditya Sarkar, Assistant Professor of South Asian History

Dr Martina Salvante, Marie Skłodowska-Curie Research Fellow

Dr Rosa Salzburg, Assistant Professor of Italian Renaissance History

Dr Jack Saunders, Research Fellow in Modern British History

Dr Laura Schwartz, Associate Professor of Modern British History

Dr Benjamin Smith, Reader in Latin American History

Dr Elise Smith, Assistant Professor in the History of Medicine

Dr David Toulson, Seminar Tutor in Modern British History

Dr Charles Walton, Reader in Modern French History

Holly Winter, Ph.D. Student in Modern African History

Esther Wright, Ph.D. Student in Modern American History

Z anglického originálu Bigotry seeks company in the UK, publikovaného na webu Open Democracy, přeložil Bohumil Melichar.

 

Čtěte dále