Americkou zpěvačku Katy Perry bylo snadné nenávidět. Její žvýkačkový pop a pestrobarevné klipy byly synonymem pokleslé zábavy pro děti, dospělým posluchačům mohla nabídnout maximálně tak poprsí vystavované ve stylu padesátkových pin-up girls. Jejím průlomovým singlem byl v roce 2008 kvaziprovokativní hit I Kissed a Girl, zahrávající si s lesbickým tropem v hranicích konzervativních rodinných hodnot („Políbila jsem dívku a líbilo se mi to, doufám, že to mému klukovi nebude vadit“), následovaný popěvkem s diskutabilním homofobním sloganem U R So Gay („Jsi tak gay, a ani nejsi na kluky“). V klipu k hitu California Gurls se v nejlepší tradici objektivizace Perry převalovala nahá v nadýchané šlehačce, kterou následně střílela z podprsenky. A když chtěla natočit klip o ženské emancipaci, skončilo to – v písni Part of Me – příběhem o dívce, která po rozchodu narukuje a stane se mariňačkou americké armády. „Ronald McDonald křížený s Mary Poppins: to je Katy Perry,“ napsal Pavel Klusák v recenzi jejího pražského koncertu.
Umělkyně. Aktivistka. Uvědomělá
Možná jsme se ale v Katy Perry přece jen trochu mýlili. Nedávno si na Twitteru změnila svůj popis na „Umělkyně. Aktivistka. Uvědomělá“ a její nejnovější klip Chained to the Rhythm úspěšně vybočuje z řady popových cukrátek pro děti. Zpěvaččina procházka po barevném zábavním parku stylizovaném do pastelových barev Ameriky padesátých let evokuje únikovou kvalitu jejich předchozích počinů jen na první pohled, kdo zbystří, objeví hořkosladkou alegorii na současnou konzumní společnost a její blahosklonnou spokojenost se sebou samou. „Máme se tak skvěle a žijeme v bublině a nevidíme problémy. Necítíš se osamělý? Tady nahoře v utopii… slastně znecitlivělý,“ zpívá Perry, zatímco pochoduje v zástupu šťastných lidí od atrakce k atrakci. Ne všechno je ale tak dokonalé, jak to na první pohled vypadá.
Za nečekaným obratem královny žvýkačkového popu je pravděpodobně inspirace její kolegyní Beyoncé, která stojí v čele politicky angažovaného popu současnosti a slaví s ním velké úspěchy.
Zábavní park v klipu se jmenuje Oblivia (složenina slov „oblivion“, tedy zapomnění, a „utopia“) a jeho symbolem je křeček (ten, který se objevil v nedávno zveřejněném rozverném lyric videu ke stejné písni). Hlavní atrakce parku je na plakátech inzerovaná jako „největší jízda v celém vesmíru“, ale davy stojí ve frontě na obří kolo, v němž můžou zájemci běžet na místě po vzoru hlodavců držených v zajetí. Kdo nevydrží tempo, odpadne a je kamsi odnesen. Následný taneček u čerpací stanice je zakončí doušek hořící tekutiny načepovaný přímo u pumpy a tradiční středostavovské domečky na obřím kolotoči v pozadí padají k zemi jeden po druhém. Těžko v těchto obrazech nevidět připomínku naší závislosti na ropě, citelně hrozícího nedostatku vody či americké realitní krize přelomu dekády.
V závěrečné pasáži klipu sedí Katy Perry v kině s 3D brýlemi na očích a záběr na publikum nápadně připomíná slavnou obálku amerického vydání situacionistické bible Společnost spektáklu Guye Deborda z roku 1983. Původní fotografie z časopisu Life z padesátých let zachycuje diváky prvního dlouhometrážního 3D filmu a stala se často používanou ilustrací k Debordově diagnóze moderní konzumní společnosti produkující falešné vědomí. Katy Perry si nicméně dokáže brýle sundat a prohlédnout skrz spektákl uniformity. „Jsme připoutáni k rytmu. Pojď, zesil to, pouštěj si to pořád dokola, potácej se jako ožralá zombie. Jo, vážně si myslíme, že jsme svobodní,“ zpívá. Na závěr „probuzená“ zpěvačka stojí uprostřed roboticky pochodujících tanečníků a dlouze a vyděšeně se dívá do kamery.
Popu jako zábavě bez přesahu odzvonilo
Klip k Chained to the Rhythm připomíná dystopickou vizi roboticky dokonalé komunity ze Stepfordských paniček nebo třeba slavnou povídku Williama Gibsona Gerbsbackovo kontinuum, v níž si hlavní hrdina představuje naši současnost jako antiutopii stvořenou ze snů sci-fi spisovatelů minulosti, tak bolestně perfektní, až se z ní stal fašismus. Poselství křehkosti současného světa, které Perry a režisér Mathew Cullen vysílají svým fanouškům, je v kontextu současného mainstreamového popu velmi neobvyklým jevem. Pop se totiž už z principu podobně znepokojivým tématům nevěnuje.
„Chci teď psát něco, co bude tak děsivé, že vám to otevře vnímání. Přinutí vás to uvědomit si, že jste celou dobu spali a že vám to nevadilo,“ prohlásila vloni v jednom rozhovoru Katy Perry a Chained to the Rhythm je možná první vlaštovkou její nové angažované fáze. Perry na podzim všemožně podporovala prezidentskou kandidaturu Hilary Clintonové a své nové album údajně po Trumpově vítězství pozdržela, aby ho mohla přizpůsobit nové situaci, v níž se Amerika ocitla. Zpěvačka píseň převedla i na předávání cen Grammy minulý týden, kde na pódiu nechala roztančit plot, patrně symbolizující Trumpovu mexickou zeď. Když na konci vystoupení podala ruku Skipu Marleymu před velkou projekcí prvních slov americké ústavy, bylo to samozřejmě interpretováno jako jednoznačně politické gesto proti novým antiimigračním zákonům.
Za nečekaným obratem královny žvýkačkového popu je pravděpodobně inspirace její kolegyní Beyoncé, která stojí v čele politicky angažovaného popu současnosti a slaví s ním velké úspěchy. Její klipová hymna černošské i ženské hrdosti Formation sklidila pochvalu kritiky i hudební ceny, ale zároveň se stala terčem konzervativních médií, podle nichž píseň i klip podrývají autoritu policie. Na stejných místech ostatně vyvolalo nevoli i její loňské vystoupení v poločase Super Bowlu, které obsahovalo odkaz na historii Černých panterů.
Možná se spolu s úspěchy Kendricka Lamara či A Tribe Called Quest do mainstreamového popu po letech konečně vrací angažované politické postoje. Všiml si toho ostatně i časopis Billboard, který vzedmutí této vlny dává do souvislosti s vyhrocenými prezidentskými volbami. Jenže po nich se situace rozhodně nijak neuklidnila, spíše naopak. Chained to the Rhythm na YouTube za dva dny nasbíral patnáct milionů diváků a píseň se pravděpodobně díky popularitě klipu příští týden dostane na číslo jedna amerického žebříčku. Možná to bude definitivní argument pro všechny, kdo si myslí, že pop by měl být jen pouhou zábavou bez přesahu.
Autor je hudební publicista.