Kvalita právního státu se dá poznat na základě různých kriterií. Jedním z nich je průměrná délka vyšetřovací vazby. Dokud obžalovaný není pravomocně odsouzen, je třeba ho považovat za nevinného. Soud by mu tedy měl odejmout svobodu jen na nejkratší nutný čas. Právě s tímto pravidlem právního státu si německá justice dnes zahrává.
Neobvykle dlouhá vyšetřovací vazba
Loni v listopadu tomu bylo pět let, co Beatu Zschäpeovou vzal německý soud do vazby. Začátkem listopadu 2011 se sama udala na policejní stanici se slovy: „Jsem ta, kterou hledáte.“ Těsně předtím se další dva – v té době těžce ozbrojení – údajní členové Nacionálně-socialistického podzemí (NSU), Uwe Mundlos a Uwe Böhnhardt, podle obžaloby sami zastřelili ve svém karavanu na okraji durynského města Eisenach, když se k nim blížila obyčejná policejní hlídka. Zschäpeová krátce nato vyhodila do povětří jejich společné obydlí v saském Zvíkově, nejspíše s vědomím, že se v domě nacházela těžce nemocná stařenka. Po roce vyšetřování spolková prokuratura Zschäpeovou obžalovala z členství v teroristické skupině, těžkého žhářství a napomáhání k deseti vraždám, dvěma pumovým útokům a bezpočtu bankovních loupeží. Na lavici obžalovaných s ní sedí další čtyři osoby, z nichž tři jsou stíhány na svobodě.
Jakkoli německé bezpečnostní složky prozatím úspěšně čelí chystaným útokům islamistů, v oblasti násilných nebo teroristických útoků rasistů a neonacistů zažívají jednu porážku za druhou.
Začátkem května tomu budou čtyři roky, co začal soud s NSU. Spis obsahuje desítky tisíc stran, soud vyslechl desítky znalců a přes pět set svědků. Jak je možné, že ani po třech a půl letech soudce Manfred Götzl není schopen vynést prvoinstanční rozsudek? V jiných zemích by obžalovaní už dávno byli propuštěni z vazby. Například v Česku je nejvyšší povolená délka vazby ze zákona čtyři roky, poté soud stíhaného musí propustit. Chce si snad mnichovský soud vykoledovat odsouzení ze strany Evropského soudu pro lidská práva spojené s finančním odškodněním pro neprávem vězněné?
Götzl je nadále zdánlivě v klidu. Předložené důkazy podle něho stačí na to, aby vazebně stíhaní obžalovaní byli odsouzeni k trestu odnětí svobody v délce, jež převyšuje dosavadní dobu vazby. V reakci na četné stížnosti obhajoby mu to vždy potvrdil i nadřízený soud. Co ho ale vede k tomu, aby nadále odkládal vyhlášení rozsudku?
Celé tři roky hlavní obžalovaná odmítala odpovídat na otázky vyšetřovatelů, soudce, obhájců a zmocněnců poškozených. A po dvou letech procesu najednou podala stížnost na své dosavadní obhájce s tím, že jí prý neustále radili nevypovídat, ačkoliv sama chtěla. Soud jí povolil si zvolit další dva obhájce, kteří pak oznámili, že Zschäpeová nyní odpoví písemně, ovšem jen na otázky soudce, nikoliv obhájců nebo poškozených. Soud jim od té doby už vícekrát předal seznam otázek, na jejichž zodpovězení vždy musí zdlouhavě čekat. Nedávno soudem povolaný psychiatr představil svůj znalecký posudek, který vypracoval výhradně na základě svých poznatků ze soudní síně – Zschäpeová s ním totiž vždy odmítla mluvit. Nyní její obhájci žádají, aby soud povolal dalšího psychiatra dle jejich volby, se kterým je obžalovaná prý ochotna komunikovat. Což zabere další čas a vyžaduje další prodloužení vazby. Jak dlouho ještě soud bude moci Zschäpeovou zadržovat?
Propojení státu a NSU
Prozatím se Zschäpeová přiznala, že sice věděla o vražedných útocích svých dvou spolubydlících, ale z důvodu citové a finanční závislosti na nich se jim nedokázala vzepřít a policii nic neoznámila. Což ovšem nevysvětluje, proč po skonu zmíněných bojovníků za bílé Německo rozeslala médiím a muslimským spolkům propagační video oslavující vraždy spáchané na cizincích a jedné německé policistce. Přece se v této chvíli už neměla koho bát. Zmíněné video, které pokrývá vražedné činy z období 2000 až 2007, navíc končí oznámením: „Pokračování příště.“ O tom, co skupina dělala v dalších čtyřech letech, kromě bankovních loupeží, ovšem soud zatím zřejmě nemá tušení. Proč by najednou přestali vraždit, když jim v tom policie celých osm předchozích let nebránila?
Během procesu se ukázalo, jak hluboce byl německý stát propojen s vražedným NSU. Nedávno agent Spolkového úřadu pro ochranu ústavy (VS), což je ekvivalent české BIS, před vyšetřovací komisí německého Bundestagu jako první veřejně potvrdil donedávna ještě zcela neuvěřitelné podezření: krátce po odhalení teroristického gangu VS celé týdny skartoval spisy, ve kterých by se mohly vyskytovat zmínky o „neoficiálních spolupracovnících“ tajné služby z neonacistické scény, celá léta nasazených v bezprostřední blízkosti vraždící skupiny. Podle německých médií se skartované spisy nyní zdlouhavě rekonstruují.
Chránit právní stát za každou cenu
Proces o „našem 11. září“ – jak případ nazval německý generální prokurátor v roce 2012 – podle soudce Götzla skončí možná až koncem roku, tedy 17 let po první vraždě. Odpověď na otázku, do jaké míry jeho výsledky poškozují pověst jinak tak vzorného právního státu, ukáže teprve budoucnost. Stejně jako to, zda nevídaně dlouhá doba vazby hlavních obžalovaných může vést k erozi právního státu. Což je zřejmě jedním z aktuálních cílů NSU.
Díky tomu se případ stal nekončící noční můrou „nového Německa“. Jakkoli jeho bezpečnostní složky prozatím úspěšně čelí chystaným útokům islamistů, v oblasti násilných nebo teroristických útoků rasistů a neonacistů zažívají jednu porážku za druhou. Počet útoků na obydlí uprchlíků se v poslední době dramaticky zvyšuje.
To vše souvisí s institucionálním rasismem v řadách policie a tajných služeb, tvrdí organizace Amnesty International ve svém prohlášení k pátému výročí odhalení NSU. Alexander Bosch, odborník této organizace na policii, rasismus a nenávistné trestné činy, vyčítá spolkové kancléřce Angele Merkelové, že nedodržela svůj slib z pietního shromáždění v roce 2012, v němž se zavázala k důkladnému objasnění zločinů NSU. Jeho struktury jsou podle Bosche navíc nadále činné. I to představuje částečnou porážku právního státu. Soudce Götzl dělá vše pro to, aby v případu NSU tato porážka byla co nejmenší. A to i za cenu, že doba vyšetřovací vazby hlavních obžalovaných zlomí veškeré rekordy – a podlomí důvěru ve spravedlnost německé justice.
Autor je novinář a překladatel.