V roce 1992 hlavní hrdina legendární střílečky Wolfenstein 3D B. J. Blazkowicz zachraňoval svět tím, že nemilosrdně kosil nácky po tuctech, aby si to na konci rozdal se samotným robotickým Hitlerem. Jeho jmenovec z módu Dialogue 3D je však o poznání zádumčivější. Jakmile se střetne s náckem, začnou ho sžírat morální dilemata – „Nebyl by mírumilovný protest efektivnější? Co kdybych si s nimi zkusil promluvit? Vyřešilo snad násilí někdy něco? Neodporuje to liberálním hodnotám? Copak není důležité chránit svobodu slova? A nejsem ve skutečnosti nacistou já?“ – hloubá nebohý B. J. nad opodstatněností svého jednání, zatímco do něj hnědokošiláči bez uzardění vyprazdňují zásobníky.
Hra dává svéráznou odpověď na otázku, jestli je v pořádku praštit nácka, kterou si koncem ledna po pěstním útoku na Richarda Spencera kladly (nejen) celé Spojené státy.
Pokaždé když hráč potká nepřátelského vojáka, objeví se před ním dialogové okénko s jednou z těchto otázek, na níž musí bleskurychle odpovědět, aby ho hra vůbec nechala vystřelit. Hra tak dává svéráznou odpověď na otázku, jestli je v pořádku praštit nácka, kterou si koncem ledna po pěstním útoku na Richarda Spencera, prominentní postavu „alternativní pravice“, kladly (nejen) celé Spojené státy. Dialogue 3D ilustruje, že pokud chcete argumentovat s dobrými úmysly s člověkem, který o žádnou debatu nestojí a z podstaty svého přesvědčení inklinuje k destruktivnímu násilí, nedopadnete dobře. Ocitáte se v situaci, kdy se nelze řídit morálním kodexem, který ustanovuje zdravou a fungující společnost, protože jedna ze stran se jím apriori řídit odmítá. Což má jediný praktický důsledek v podobě skutečného násilí proti komukoli, kdo do silně hierarchizovaného a nedemokratického světonázoru nespadá. Dopouštíte se tedy jako B. J. zločinu, protože paradoxně bráníte nenásilí tím, že ho porušujete. Na výše zmíněné principiální morální otázky tak musí B. J. odpovědět negativně, aby sobě (a ostatním) zachránil život.
Zločiny z nenávisti jsou nyní ve Spojených státech každodenním úkazem a začaly raketově přibývat poté, co byl Donald Trump zvolen prezidentem. Není náhoda, že právě „alternativní pravice“ jeho rétorice nejhlasitěji tleská. Richard Spencer volá bez skrupulí po etnických čistkách a dostal za to pěstí, což morálně pohoršilo jak pravici, tak i spoustu lidí na levici. Má přece právo na svůj názor. Dialogue 3D samozřejmě neopomíjí ani tento argument, ale metaforou takového názoru je samopal v rukou esesáků.