V Turecku se stupňují čistky na univerzitách


Erdoğanův režim pokračuje v represi na univerzitách a ve veřejných institucích. Útočí na veškeré projevy občanského odporu a svobodného myšlení.

Turecký režim v čele s prezidentem Erdoğanem pokračuje v likvidaci tamní opozice a masových čistkách ve vysokém školství a kultuře. Od loňského zavedení výjimečného stavu po neúspěšném vojenském puči bylo z tureckých vysokých škol vyhozeno přes 4800 akademických pracovníků. Prodloužení výjimečného stavu 7. února 2017 se stalo záminkou pro novou vlnu mlácení, zatýkání, kontrol a propouštění režimu nepohodlných osob.

Slzný plyn proti studentům

O práci nedávno přišly více než čtyři tisíce zaměstnankyň a zaměstnanců veřejné správy, včetně 330 pracovníků univerzit. Více než třetina z aktuálně trestaných akademiků a akademiček patří k signatářům petice z ledna 2016, nazvané Akademici za mír. Kritizovali v ní brutální postup turecké armády proti kurdským autonomním lokalitám a bojovníkům Strany kurdských pracujících (PKK) na jihovýchodě země a žádali ukončení násilí. Erdoğan už dříve označil petici za „teroristickou propagandu“ a její stoupence nazval „nepřáteli státu“. Jeho nynější pomsta podle listu al-Monitor však přímo mrzačí turecké vysoké školství.

V zemi vedené stranou, která ještě nedávno vehementně usilovala o členství v Evropské unii, pokračuje bití oponentů a výjimečný stav se stává normou.

Nové čistky výrazně postihly hlavně Univerzitu v Ankaře. Například z Divadelní katedry bylo nespravedlivě vyhozeno sedm z jedenácti zaměstnanců. Činnost nejen této katedry, ale i většiny vysokoškolských pracovišť kolabuje a výuka může jen stěží pokračovat. Erdoğanův režim z univerzity bezohledně odstraňuje mnohdy světově uznávané odborníky a odbornice, jež s pomocí prezidentských dekretů obviňuje ze spolupráce s teroristickými skupinami a z ohrožení národní bezpečnosti. Řada vyhozených pedagogů proto odchází do zahraničí, zejména do Německa.

Provládní novináři sice kritizují „přehmaty“ a „nespravedlnosti“ v seznamech vyhozených. Ostatně i samotná vláda přiznala „přehmaty“ a rozhodla o zřízení komise, u které bude možné požádat o přezkoumání vyhazovu. Podle zpravodajského serveru Middle East Eye jde však spíše o obranný mechanismus a snahu zmírnit případnou kritiku od Evropské unie.

Jednobarevná vláda Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) tímto násilným postupem proti nepohodlným vysokým školám prohlubuje už tak velké rozdělení turecké společnosti. Represálie ale navíc hrozí vyvolat rozkol mezi vládě loajální a naopak otevřeně kritickou akademickou veřejností, případně mezi pedagogickým sborem a vedením škol, obzvláště poté, co si Erdoğan dalším ze svých dekretů v říjnu 2016 uzurpoval právo rozhodovat o jmenování rektorů. Turecká akademická veřejnost a studující odpovídají na vládní represe a čistky protesty a solidárními akcemi v kampusech. K nejvýraznějším střetům s policií došlo na Ankarské univerzitě 10. února, kdy policie proti zúčastněným nasadila psy a použila slzný plyn.

Rozpory zahraniční politiky

Nejde ale jen o univerzity. Vláda útočí na všechny projevy odporu a svobodného myšlení. Podle organizace Frontline defenders zesílily rovněž útoky na obhájce lidských práv. Podle Mezinárodní asociace divadelních kritiků zase mají turecká státní divadla zakázáno uvádět hry Shakespeara, Čechova, Brechta nebo Daria Fo, a mají upřednostňovat výhradně turecká díla.

V zemi vedené stranou, která ještě nedávno vehementně usilovala o členství v Evropské unii, pokračuje bití oponentů a výjimečný stav se stává normou. Děje se tak pod vládou politické síly, pokrytecky zvané Strana pokroku a rozvoje. Ta nyní spolupracuje s euroskeptickou pravicově konzervativní Aliancí evropských konzervativců a reformistů, jež v Evropském parlamentu mimochodem zastupuje i českou ODS, vedenou bývalým rektorem Petrem Fialou.

Česká vláda ovšem Turecko vnímá spíš jako slibného obchodního partnera než jako nedemokratický stát, který posílá vědce do basy. Zatímco se lidovecký ministr zemědělství Marian Jurečka na začátku února chlubil svou úspěšnou podnikatelskou misí v Turecku, jeho „obchodní partner“ likvidoval projevy svobody a názorové opozice na tamních univerzitách. Jurečkův stranický šéf Pavel Bělobrádek je přitom místopředsedou vlády pro vědu a výzkum a Daniel Herman ministrem kultury.

Na rozpory zahraniční politiky ČR a EU vůči zemi, která je na cestě od parlamentní demokracie k otevřeně autoritářskému režimu, je třeba neustále upomínat. Turecké univerzity nyní potřebují naši podporu. Především je však nutné postavit se jakémukoliv potlačování svobod v Turecku, bez ohledu na společenské postavení či akademickou prestiž jeho obětí.

Autor je divadelní teoretik.

 

A2LARM