DiEM25, organizace založená bývalým řeckým ministrem financí Janisem Varufakisem, která si klade za cíl změnit fungování evropské politiky, pořádá dnes v Římě sjezd. Zvolené datum a místo není náhodné – jedná se o šedesáté výročí Římských smluv, které v roce 1957 založily Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom), a staly se tak základem pro pozdější hospodářskou integraci. Kromě Francie a Západního Německa se týkaly ještě zemí Beneluxu a Itálie.
Čtyři pilíře evropského Nového údělu tvoří právo na naplnění základních potřeb, zelené investice, dividendy z digitalizované a automatizované ekonomiky a demokratizace makroekonomických rozhodnutí.
Těžko si představit lepší načasování prezentace nové vize pro Evropu, kterou DiEM25 označuje jako „evropský New Deal“. Inspirace Rooseveltovou koncepcí řešení hospodářské krize třicátých let je zřejmá, hlavně díky keynesiánským metodám, kterými se DiEM25 chce ze současného marasmu především proinvestovat. U příležitosti sjezdu totiž organizace zveřejnila draft, který v kondenzované podobě předkládá variantu řešení trojjediné evropské krize – politické, ekonomické a sociální.
Alternativa zevnitř
Dokument se vymezuje jak vůči evropskému establishmentu, tak vůči nacionalistickým tendencím. Podle této interpretace nám hrozí dva katastrofické scénáře: rozpad Evropy na straně jedné a pokračování stávající „generální linie“ Evropy na straně druhé. Odmítnutí protekcionismu a ekonomického nacionalismu je tak úzce propojeno s požadavkem jiné Evropy. Znamená to, že jedinou cestou, o které hnutí uvažuje, není návrat k národním státům s následným vytvářením nové Evropy od nuly: skutečná alternativa vede skrze stávající instituce. Veškerý program hnutí je tak vědomě limitován možnostmi existující evropské stavby – ať v krátkodobém, střednědobém nebo dlouhodobém horizontu.
DiEM25 mluví o „konstruktivní neposlušnosti“. Za současné konstelace si hnutí nepřeje užší federalizaci, která by vedla jen k tvrdšímu neoliberalismu a politice úspor po celé Evropě. Větší pravomoci naopak chtějí předat národním státům, pro než je prioritou číslo jedna zajistit politickou a ekonomickou stabilitu; dalším krokem pak má být utváření panevropské demokracie.
Čtyři programové pilíře
Čtyři pilíře evropského Nového údělu v podání DiEM25 tvoří právo na naplnění základních potřeb, zelené investice, dividendy z digitalizované a automatizované ekonomiky a demokratizace makroekonomických rozhodnutí. Úhelným kamenem tohoto úsilí je cesta k postkapitalistické Evropě, která se bude opírat o robustní veřejný sektor, vytváření pracovních míst v neziskovém a veřejném sektoru, multilaterální dohodu o celoevropském projektu sociálního bydlení a financování těchto projektů skrze nově zavedenou uhlíkovou daň. Bez pozornosti nezůstala ani myšlenka všeobecného základního příjmu, kterou ale dokument výrazně modifikuje. Nahrazování současné podoby sociálního státu všeobecným základním příjmem je pro hnutí neakceptovatelné; namísto toho přichází s myšlenkou „všeobecné základní dividendy“, která nebude financována z daní, ale z výnosů kapitálu v kontextu stále více robotizované ekonomiky.
Pokud bychom měli ideologii DiEM25 nějak pojmenovat, nejspíš by bylo na místě mluvit o „postkapitalistickém liberalismu“, což na první pohled může vypadat jako oxymóron. Výchozím bodem této platformy je rozvinutí liberální demokracie a její záchrana z osidel deregulovaného kapitálu, ruku v ruce s postupnou demokratizací ekonomiky. Ačkoliv se takové programové návrhy mohou někomu zdát velmi mírné, čas může ukázat, že i takto umírněný program byl beznadějnou utopií.