Počet civilních obětí amerických útoků stoupá. Mainstreamová média ale Trumpovy válečné výboje jednostranně přijímají.
Je tomu více než týden od chvíle, kdy prezident Spojených států Donald Trump nařídil útok na leteckou základnu Šajrát nedaleko Homsu na západě Sýrie. Jednalo se o první přímý vojenský zásah proti pravidelné armádě syrského prezidenta Bašára al-Asada od vypuknutí občanské války v roce 2011. Podle amerických vládních činitelů byl útok odvetou za použití chemických zbraní proti civilistům.
Mediální reakce na vojenský zásah byla v amerických mainstreamových médiích zcela jednostranná, jak ukázala analýza serveru FAIR (Fairness & Accuracy in Reporting). V pěti největších denících (New York Times, Washington Post, USA Today, Wall Street Journal a Daily News) vyšlo v den útoku na syrské letiště celkem osmnáct názorových článků. Všechny vojenský útok podporovaly, a pokud na něm něco kritizovaly, pak jedině jeho nedostatečnou razanci. Ve zpravodajských televizních stanicích byla situace podobná. Například na MSNBC se objevil první host kritizující útok až v půlnočním slotu, po čtyřech hodinách vysílání.
Trump ve své kampani sliboval, že bude zabíjet rodiny teroristů. Tři měsíce po jeho inauguraci můžeme říct, že se jedná o jeden z mála slibů, které neporušil.
Je možné, že by jednostranná reakce médií byla logickým důsledkem nedostatku kontroverze kolem útoku? Že by jeho strategická opodstatněnost, přiměřenost a morálnost byla tak zjevná, že ani není možné zkonstruovat solidní kritické stanovisko? Důvodů ke kritice je ve skutečnosti celá řada. Zůstávají nejasnosti kolem toho, jestli byl útok zamýšlen jako první krok ke svržení diktátora Bašára al-Asada, nebo zda šlo o izolovanou akci. Pokud by Američané zamýšleli syrského prezidenta svrhnout, co by přišlo potom? Kdo by ho měl nahradit? Převážně islamistická opozice by to jistě být nemohla. Jak na útok zareaguje Rusko, které syrský režim podporuje? Nedojde k přílišnému zhoršení už tak dost napjatých vztahů? Je přípustné podporovat vojenskou akci, která nemá potřebný souhlas amerického Kongresu a která porušuje mezinárodní právo? Snadno zpochybnitelná je i ta nejzákladnější premisa, kterou mainstreamová média nekriticky přijímají, totiž že důvody útoku byly humanitární. Prezident Trump je ale ten poslední, komu bychom měli obavu o civilní oběti věřit.
Útoky na civilisty přibývají
Svůj vztah k civilním obětem Trump vyjádřil už v kampani, když sliboval, že bude zabíjet rodiny teroristů. Tři měsíce po jeho inauguraci můžeme říct, že se jedná o jeden z mála slibů, které neporušil. Jako příklad lze uvést zásah speciálních jednotek v Jemenu, který si vyžádal asi třicet civilních obětí včetně devíti dětí, anebo březnový letecký úder v Mosulu, při kterém zahynulo okolo dvou set civilistů. Nejedná se o izolované incidenty vytržené z kontextu. Podle serveru Airwars došlo po Trumpově nástupu k zásadnímu nárůstu civilních obětí. Počet leteckých úderů v Sýrii a Iráku se téměř nezměnil, jsou ale brutálnější než kdykoliv předtím.
O upřímnosti Trumpových slov nesvědčí ani jeho vyjádření z roku 2013, kdy probíhala obdobná krize. Obama zvažoval v Sýrii intervenci poté, co Asad použil chemické zbraně proti civilnímu obyvatelstvu a porušil tak „červenou linii“, kterou tehdejší prezident USA vytyčil. Trump tehdy v sérii tweetů Obamu varoval, ať v Sýrii nezasahuje. Postoj k ohroženým civilistům pak u Trumpa dokresluje jeho neochota přijímat syrské uprchlíky. Trump si zkrátka s civilními oběťmi hlavu neláme. O to víc je zarážející, že v případě útoku na syrskou leteckou základnu média jednohlasně a nekriticky přijala Trumpova slova o humanitárních důvodech.
Krása našich zbraní
Americká mainstreamová média se ovšem neomezila na přijetí oficiálního odůvodnění útoku. Moderátor Brian Williams z MSNBC dotáhl nadšení pro válku do roviny tak absurdní, že by se za něj nemusela stydět ani severokorejská státní televize, když se rozplýval nad „krásou našich zbraní“.
Liberální komentátor Fareed Zakaria zase prohlásil, že „kandidát Trump“ se doopravdy stal prezidentem právě ve chvíli, kdy porušil svá slova z kampaně a bez souhlasu Kongresu nařídil vojenský útok, aby vynutil dodržování mezinárodních norem o zákazu používání chemických zbraní. Paradox vyplývající z toho, že k vynucení mezinárodních norem došlo za porušení mezinárodního i amerického práva, podle Zakarii zřejmě ani nestojí za zamyšlení.
Odmítneme-li oficiální důvod zásahu v Sýrii – tedy „humanitární důvody“ – co mohlo Trumpa k jeho nařízení vést? Při pozorování mediální reakce se do popředí dere jiná odpověď: PR. Prezident Trump se od své inaugurace potýká s bezprecedentně nízkou a stále klesající popularitou. V médiích nalevo od Fox News musí čelit na americké poměry ostré kritice, kterou přiživují nové a nové skandály. Byl to až vojenský úder proti Bašáru al-Asadovi, který Donaldu Trumpovi vynesl jednoznačnou a širokou podporu, dokonce i od těch, kteří ho ještě krátce předtím označovali za zcela nekompetentního a nebezpečného prezidenta. Jak asi bude na takovou mediální podporu reagovat člověk, který zpravodajství v televizi sleduje až pět hodin denně? Nejspíš bude vyhledávat obdobné příležitosti, které mu umožní zas jednou vypadat tak dobře, jak ho teď média vykreslila.
Autor studuje práva a politologii.