Někdy v polovině osmdesátých let si šel Adam Horovitz koupit novou kytaru Rickenbacker. Místo ní ale v zastavárně objevil něco naprosto fascinujícího – japonskou mašinku, která vydávala čvachtavé rytmické zvuky, jež nepřipomínaly nic, co v životě slyšel. Z obchodu neodešel s kytarou, ale s bicím automatem Roland TR-808. Za pár měsíců se z Horovitze stal Ad Rock a jeho kapela Beastie Boys nabrala směr od hardcore punku k hip hopu. V roce 1987 se stali první hiphopovou kapelou s deskou na čele amerického žebříčku.
Roland TR-808 se v polovině osmdesátých let dal sehnat právě jen v bazarech nebo zastavárnách. Analogový automat určený pro nahrávací studia odborné recenze zcela ztrhaly pro nevěrohodnost zvuků a v roce 1983 ho firma Roland kvůli nízkým prodejům přestala po třech letech vyrábět. Mašinka si ale už tehdy žila vlastním životem. V její prospěch hovořila nízká cena, mnohem nižší než u obdobných profesionálních přístrojů, a zdánlivá nevýhoda TR-808 – že vůbec nezněl jako skutečné bicí – se stala jeho největší devízou. Zejména afroamerická hudební kultura přijala podivné perkusivní zvuky za své a v roce 1988 mohl newyorský rapper Sir Mix-A-Lot ve skladbě Posse on Broadway zahlásit: „Když zazní 808 kick drum, všechny holky začnou blbnout.“
V roce 1994 byl na chladném zvuku TR-808 postaven hit Closer od Nine Inch Nails a ještě o čtrnáct let později mu Kanye West věnuje svoji emo-rapovou desku 808s & Heartbreak.
Zakladatel firmy Roland a spoluvynálezce legendární „osmsetosmičky“ Ikutaro Kakehaši zemřel 1. dubna ve věku 87 let. Jeho vynálezy zásadně ovlivnily vývoj populární hudby posledního půlstoletí. Bez TR-808 by nikdy nevzniklo detroitské techno ani žánr Miami bass, Afrika Bambaataa by nenahrál Planet Rock, Marvin Gaye svůj hit Sexual Healing a Phil Collins své slavné skladby. A hip hop by byl dnes úplně jiný žánr. S výjimkou kytary Fender Stratocaster dost možná neexistoval pro populární hudbu důležitější nástroj než právě TR-808.
Nová fáze popu
Ikutaro Kakehaši se narodil v Ósace v roce 1930. Jeho dětství výrazně poznamenala brzká smrt rodičů na tuberkulózu, s níž i on sám musel celý život bojovat. Kvůli špatnému zdraví se nikdy nedostal na vysokou školu a v padesátých letech se etabloval jako úspěšný opravář hodinek. Pak ale přišla do Japonska technologická revoluce a Kakehaši propadl jejím žhavým novinkám. Nejprve si vyrobil z vakuové trubice vlastní televizi, aby mohl chytat čerstvě spuštěné vysílání, pak se ale zaměřil na hudbu. Kakehaši, fascinovaný thereminem, se pustil do výroby vlastních verzí hudebních přístrojů na elektronické bázi pod hlavičkou firmy Ace Electric Company (později Ace Electronic Industries). Po nepříliš úspěšných pokusech s různými klávesovými nástroji uspěl v roce 1967 s prvním analogovým bicím automatem Rhythm Ace FR-1, který mu ukázal cestu, kam se se svými vynálezy vydat.
Na začátku sedmdesátých let spolupracoval Kakehaši s americkou firmou Hammond a podílel se na vývoji ikonických kláves Autochord. V roce 1972 pak zakládá firmu Roland, která se o dekádu později stane synonymem zcela nové vývojové fáze popu. Zatímco vlna progresivního rocku a následný výbuch punku v sedmdesátých letech definitivně vytěžily všechny možné cestičky vývoje rocku jako dominantní estetiky populární hudby, v následující dekádě se budoucností hudby už rozumí nové technologie.
Kakehaši samozřejmě nikdy nechtěl být primárně revolucionářem popu, spíše zkoušel, co by se mohlo uchytit na trhu. Zatímco velké japonské korporace té doby jako Yamaha či Kawai se pustily do výroby skutečných hudebních nástrojů, Roland si kráčel vlastní cestou a zdokonaloval své nízkonákladové rytmické mašinky. TR-77, TR-55 a TR-33 udělaly firmě jméno, další fanoušky přivábily efekty jako RE-201 Space Echo nebo Roland Jazz Chorus.
808s & Heartbreak
Evoluce bicích automatů vrcholí v TR-808, v němž se snoubí jednoduchost a uživatelské pohodlí s absolutní svobodou tvůrce. Automat neobsahuje žádné přednastavené rytmy a omezuje se na šestnáct zvuků. K hraní na TR-808 nebylo nutné být profesionálním bubeníkem, stačilo mít základní cit pro rytmus a hlavně schopnost invence. Nový přístroj poprvé zazněl už v roce 1980 ve skladbě 1000 Knives japonské skupiny Yellow Magic Orchestra v čele s pozdějším slavným skladatelem filmové hudby Ryuichim Sakamotem. Počínaje o rok mladší skladbou Planet Rock (vydanou původně pod hlavičkou Afrika Bambaataa & the Soulsonic Force) proniká TR-808 i do západního hudebního povědomí. Právě tady začíná románek hip hopu a elektronické hudby, který pokračuje dodnes.
TR-808 bylo vyrobeno jen třináct tisíc kusů a úplně se neuchytil. Jeho vliv nicméně pomalu prosakoval a na konci osmdesátých let už slavil kromě undergroundových hnutí úspěchy i v mainstreamu. V roce 1987 zazněl 808 v popovém hitu I Wanna Dance With Somebody (Who Loves Me) od Whitney Houston a výrazné použití našel i v písních Phila Collinse. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se stal klíčovou součástí acid houseové horečky v Británii, z níž se zrodila moderní taneční hudba. Nikdy ale nevymizel ani z hip hopu – stačí si poslechnout desky Public Enemy či g-funkovou vlnu ze západního pobřeží. V roce 1994 byl na chladném zvuku TR-808 postaven hit Closer od Nine Inch Nails a ještě o čtrnáct let později mu Kanye West věnuje svoji emo-rapovou desku 808s & Heartbreak. „Srdce mi z tebe buší jako 808,“ zpívala před deseti lety na albu Blackout Britney Spears. Dnes si bez něj nelze představit trapovou horečku z Atlanty. A v roce 2015 byl nástroji věnován dokument nazvaný 808.
MIDI spojuje
Vliv Kakehašiho na moderní hudební technologie je ale ještě mnohem širší. Výčet přelomových nástrojů z produkce jeho společnosti Roland by zabral několik stránek. Na začátku osmdesátých let pomohl dokončit vývoj protokolu MIDI, jenž umožnil komunikaci mezi elektronickými nástroji a stal se důležitým prvkem v evoluci hudebního softwaru u osobních počítačů. Společně s Davem Smithem, prezidentem společnosti Sequential Circuits, dostal Kakehaši za tento vynález cenu Grammy ve speciální technické kategorii. Jeho ruce jsou otisknuté v hollywoodském rockovém Chodníku slávy. Vydal také dvě knihy, které mapují jeho život a přemýšlení o hudebních nástrojích – Věřím v hudbu (2002) a Věk bez samplů (2016).
O tom, jaký dopad měly Kakehašiho vynálezy na hudbu, svědčí záplava kondolencí od slavných hudebníků na sociálních sítích. Poklonu mu složili třeba Kevin Martin (The Bug), Matthew Herbert, Erol Alkan nebo Vince Staples. Skotský elektronický producent Hudson Mohawke shrnul jeho význam na Twitteru: „Představte si svět, v němž by neexistovaly 808, 909, 101, 303 atd., a my museli poslouchat jen kytary. RIP Ikutaro Kakehaši z Rolandu.“
Autor je hudební publicista.