„Potřebujeme volby a potřebujeme je teď.“ Tímto nečekaným oznámením ohlásila premiérka Spojeného království Theresa May další zvrat v turbulentním politickém vývoji v postbrexitovské Británii. Britové tak půjdou k volebním urnám místo roku 2020 už letos 8. června. Jestliže ještě někdo pochyboval o tom, že Theresa May, která v referendu o vystoupení z Evropské unie hlasovala za setrvání a nyní se proměnila v zastánkyni radikálního odtržení od Evropy, je především politickou oportunistkou, dnes získal důkaz. Ještě 30. března mluvčí premiérky tvrdil, že k předčasným volbám zcela určitě nedojde. Ani ne o tři týdny později do nich zbývají necelé dva měsíce.
Volby jako druhé referendum
Co tímto krokem Theresa May zamýšlí a čeho chce dosáhnout, nevyžaduje žádné složité interpretace. Vše odhalila ve včerejším prohlášení, kde přiznává, že jí jde o pojištění vlastní pozice. Pokud se volby neuskuteční nyní, uvedla, „vyjednávání s Evropskou unií budou v nejsložitější fázi těsně před příštími plánovanými volbami.“ V praxi si tak premiérka chce zajistit klid na brexit až do roku 2022. A je téměř jisté, že se to konzervativní předsedkyni vlády, aspirující na pozici nové Železné lady, povede. Průzkumy jasně ukazují, že konzervativní strana má značný náskok – až o dvacet procentních bodů – nad svými tradičními rivaly, labouristickou stranou. V celé situaci lze jen stěží hledat jakékoliv pozitivní scénáře. Konzervativci (a konzervativní křídlo v jejich rámci) stvrdí své pozice a posunou zemi ještě více doprava, tedy směrem k demontáži sociálního systému a nacionalistické, antiimigrační politice.
Labour Party se nachází v nezáviděníhodné pozici, kdy na jednu stranu chce respektovat výsledky demokratického referenda, na stranu druhou se ale většina jejího elektorátu vyslovila pro setrvání v EU.
Nezvolená premiérka, která převzala premiérské křeslo po odstoupení Davida Camerona v červenci minulého roku, si chce potvrdit vlastní mandát a zároveň konsolidovat moc konzervativců. Její tah je hrou o vlastní pozici a zároveň snahou zpacifikovat méně radikální hlasy ve vlastní straně a prosadit tzv. tvrdý brexit, spojený s opuštěním jednotného trhu, přísnějším migračním režimem i řadou antisociálních opatření. Ten přitom není ve straně, která se oficiálně stavěla za setrvání v EU, jednohlasně akceptován. Volby tak splní i funkci nového referenda o brexitu. Potvrzení May v roli premiérky bude důkazem, že voliči souhlasí s její vizí tvrdého brexitu. Je to navíc možnost umlčet opozici, jak ostatně premiérka ve svém prohlášení sama přiznala. Labour Party, Liberální demokraté i Skotská národní strana podle ní chtějí sabotovat budoucí dohodu s Evropskou unií vyjednanou konzervativci. Nový, silnější mandát pro současnou vládu by jim to měl ztížit.
Jak zničit labouristy
Další důležitou pohnutkou ke svolání předčasných voleb právě teď je nepochybně i šance zaútočit na velmi slabé labouristy, v současnosti vedené uvnitř strany nepopulárním Jeremym Corbynem. Jestliže Corbynův vzestup dlouho dával naděje evropské levici, jeho postup po brexitu mnohé příznivce spíše zklamal. Strana, která byla referendem uvržena v chaos, se poslední rok zabývala především vnitrostranickými boji mezi Corbynovým radikálním křídlem podporujícím sociální reformy a středovými „blairovskými“ liberály. V tom zmatku se jim ovšem nepodařilo zformulovat jednotné a přesvědčivé stanovisko ohledně brexitu. Není se tedy čemu divit, že průzkumy ukazují jen nízkou podporu pro stranu, která v současné situaci nenabízí žádnou jasnou vizi ohledně toho, co by se Británie měla snažit s EU vyjednat.
Lídr labouristů se navíc k celému brexitu staví liknavě. V den spuštění článku 50, jenž oficiálně zahájil dvouletý proces odchodu Británie z EU, se Corbyn v poslaneckých interpelacích neobtěžoval zadat premiérce žádnou otázku spojenou s budoucností Británie mimo EU. Podobně ve svém vyjádření k vyhlášení předčasných voleb Corbyn nejprve slíbil, že nabídne alternativu ke zkrachovalé vládní ekonomické agendě a nejistotě, do které uvrhla školství a zdravotnictví. Tomu samotnému nelze nic vytknout – až na to, že mnoho tradičních labouristických podporovatelů zřejmě čekalo na jasnější vymezení se proti vládní vizi brexitu. Jak jsme ale již psali, Labour Party se nachází v nezáviděníhodné pozici, kdy na jednu stranu chce respektovat výsledky demokratického referenda, na stranu druhou se ale většina jejího elektorátu vyslovila pro setrvání v EU. Pokud chce strana dostát svým levicovým zásadám a nabídnout sociálně spravedlivou a otevřenou alternativu k současné vládě, pak by se měla jasně sjednotit za oficiálním heslem „proti tvrdému brexitu“. Otázkou je, jestli se to rozdělené straně podaří. Tah Theresy May by mohl bohužel znamenat rozmetení progresivní strany s více než stoletou socialistickou tradicí na pěknou řádku let. Volby mohou být pro premiérku šancí skomírající stranu skutečně ponížit a zároveň se zbavit Corbyna.
A co na to periferie?
Stvrzením konzervativního obratu by ovšem ještě mohly zamíchat periferie Spojeného království, především Skotsko a Severní Irsko. Na severní hranici Anglie má jasnou většinu proevropská, sociálnědemokratická Skotská národní strana (SNP), zasazující se o nezávislost Skotska i jeho setrvání v EU. Zatímco v roce 2014 Skotsko v referendu nezávislost zamítlo, druhé referendum, prosazované SNP, by už mohlo dopadnout jinak. Předsedkyně strany Nicola Sturgeon vyzvala voliče, aby se jasně postavili proti posunutí země ještě více doprava – a zdá se, že právě ve Skotsku by mohli konzervativci oslabit. Nepochybně tak vznikne větší politický tlak na urychlené vyhlášení druhého referenda o nezávislosti. Rozpad Spojeného království by sice Skotům umožnil realizaci demokratičtější a progresivnější politiky, britský parlament ve Westminsteru by ale ztratil výrazný opoziční hlas, který se staví proti neoliberálním reformám konzervativní vlády často efektivněji než rozhádaní labouristé. Další otazník pak visí nad Severním Irskem, kde by tvrdý brexit a s ním spojené zavedení „tvrdé hranice“ s Irskou republikou mohl ohrozit křehký mír mezi znesvářenými zeměmi.
V Anglii ovšem konzervativci svou pozici zcela jistě upevní. Snad si ale aspoň někteří jejich voliči uvědomí, že se ukázali být neobyčejně nedůslednou stranou, jejíž oficiální linie se během několika měsíců přehoupla od podpory členství Británie v Evropské unii s určitými reformami k radikálně antievropským, antiimigračním a antisociálním pozicím, nijak vzdáleným od těch zastávaných krajně pravicovou stranou UKIP.
Autorka je redaktorka Alarmu.