Třináctidílné teenagerské drama 13 Reasons Why sklidilo po svém uvedení uznání ze strany kritiků i diváků. Seriál z produkce Netflixu rozkrývající události vedoucí k sebevraždě sedmnáctileté středoškolačky má ale i své odpůrce, a to především mezi psychology a odborníky na prevenci sebevražd. Podle některých zjednodušuje její příčiny, opomíjí důležitý aspekt duševních onemocnění a může vést až k epidemii jím inspirovaných sebevražd. Za problematické rovněž považují explicitní zobrazení brutality sexuálního násilí a samotného sebevražedného aktu.
Seriál vychází z deset let staré novely Jaye Ashera Thirteen Reasons Why (v češtině vyšla v roce 2009 pod názvem Proč? 13x proto). Středoškolák Clay obdrží balíček sedmi audiokazet, na nichž jeho spolužačka Hannah Baker vysvětluje, proč si vzala život. Na každé straně promlouvá k jednomu člověku, který jí ublížil nebo se jiným způsobem provinil. Jde jí o to, aby si všichni uvědomili, jakou roli v její smrti sehráli. Clay tak spolu s divákem postupně odhaluje celý tragický příběh. Hannah se stává obětí slut-shamingu, stalkingu, sexuálního napadání a nakonec je znásilněna. Nedostatečná pomoc a paralyzující ztráta jakýchkoli iluzí o životě ji pak dohánějí k sebevraždě.
Na konci března, krátce po premiéře seriálu vydala americká Národní asociace školních psychologů upozornění pro vyučující na školách, v němž nedoporučuje, aby se studenti, u nichž se již objevily náznaky sebevražedných tendencí, na seriál dívali. Řada traumatických událostí, které se Hannah nebo jejímu okolí stanou, podle asociace správně ukazuje, že sebevražda zpravidla nemívá jedinou příčinu, seriál nicméně selhává v adekvátním vyobrazení její komplexnosti. „Sebevražda není pouze následek nahromadění stresorů a problémů, ale obvykle jde spíše o kombinaci léčitelných duševních poruch a ohromné stresové zátěže,“ píše asociace ve svém dokumentu.
Podle statistik je přes devadesát procent sebevražd důsledkem nediagnostikovaných či nedostatečně léčených duševních onemocnění, jako jsou deprese, úzkost, bipolární porucha či schizofrenie. Terapie jakožto možnost léčby v seriálu ale úplně chybí. Po traumatické zkušenosti se Hannah sice svěřuje školnímu výchovnému poradci, ten ale absolutně selhává. Externí pomoc je zde vylíčena jako neefektivní a sebevražda se pak stává konečným řešením nahromaděných problémů. Netflix na kritiku zareagoval založením stránky 13reasonswhy.info, na niž se může kdokoli obrátit a najít odbornou pomoc u organizace The Jed Foundation.
Druhá nejčastější příčina smrti
13 Reasons Why operuje s tématy, jako jsou šikana, slut-shaming, sexuální násilí, stalking, pomluvy, macho kultura jocků nebo znásilnění. Vzhledem k tomu, že se všechna nějakým způsobem nabalují na postavu Hannah, existují obavy, že se s ní mladí diváci začnou až příliš identifikovat a podlehnou představě o bezvýchodnosti utrápené teenagerské mysli, což by eventuálně mohlo vést k Wertherově efektu, jak nárůst sebevražd coby reakci na její mediální vyobrazení nazval v roce 1974 sociolog David Phillips s odkazem na slavné Goethovo dílo Utrpení mladého Werthera. Různé studie naznačují, že mezi oběma jevy skutečně existuje souvislost, zpravidla ale záleží na konkrétní podobě díla, média a také typu diváků. Ve Spojených státech jsou zrovna mladí diváci mezi 15 a 34 lety značně ohroženou skupinou, sebevražda je u nich druhou nejčastější příčinou úmrtí.
Seriál nicméně neskrývá ambici od sebevraždy odradit. Podle mluvčího Netflixu spolupracovali scenáristé s několika odborníky na duševní zdraví, kteří s nimi děj průběžně konzultovali, a to včetně vyobrazení samotného aktu. V knize se Hannah předávkuje prášky, v seriálu si ale prořízne obě zápěstí a vykrvácí ve vaně. Tvůrci si dali za cíl sebevraždu nikterak neidealizovat – ukazují ji jako drsný a bolestivý akt. Přestože divák od prvních minut ví, jak seriál dopadne, scéna je natočená natolik naturalisticky, že jím otřese. Scenárista Nic Sheff, který si v minulosti sám téměř sáhl na život, chtěl se svým týmem ukázat „skutečnost, že sebevražda není žádná úleva, ale řev, agónie a hrůza“.
To ale může být dvousečné. Na jednu stranu seriál zbavuje sebevraždu veškeré poetiky, které se jí v uměleckém zobrazování leckdy dostává, a svou brutalitou většinu lidí šokuje a odrazuje. Victor Schwartz z The Jed Foundation k tomu ale říká: „Výzkumy ukazují, že čím doslovnější, dramatičtější a explicitnější zobrazení je, tím větší existuje možnost, že některé lidi, kteří se s nějakým problémem potýkají, bude celý výjev zvláštním způsobem přitahovat.“
Další problém spočívá v celé premise. Hannah chce svým činem udělit lekci. V zásadě je jejím hlavním poselstvím to, aby k sobě byli lidé hodní a uvědomili si, že sebemenší činy mohou významně ovlivnit životy druhých. Audiokazety ale v důsledku nejsou ničím jiným než obviněním konkrétních lidí za její smrt. V seriálu opakovaně z úst postav zazní věty jako „my jsme ji zabili“ nebo „kdybych tu byla pro ni, byla by ještě naživu“. U jedné postavy vede navozený pocit viny k tragickým následkům. Sebevražda ale zpravidla není žádný momentální rozmar, kterému by šlo jednoduše zabránit, jak ze seriálu v takovýchto chvílích vyplývá. Hannah například v jedné scéně doslova čeká na gesto poradce, které by ji od činu odradilo.
Můžeš si za to sama
13 Reasons Why přitom spoustu témat zpracovává velmi dovedně. Na jedné z vedlejších dívčích postav je například od začátku vidět, že má nějaký vážný osobní problém, což se projevuje podrážděným chováním, nadměrným pitím alkoholu a užíváním drog. Ve flashbacích se ale chová úplně jinak. Po určité době se ukáže, že ji na večírku znásilnil jeden z jocků, když ležela opilá na posteli. Ona s ním ale dál tráví čas a právě od něj kupuje drogy.
Toto zdánlivě iracionální chování ale jasně ilustruje posttraumatický stav a její specifický způsob vyrovnávání se z událostí. Než aby přijala identitu „znásilněné oběti“, otupuje se omamnými látkami a snaží se vše přejít. Schůdnější je pro ni potlačit v sobě psychickou újmu než celý incident nahlásit vedení školy a konfrontovat se s pachatelem (obtížnost situace seriál umocňuje tím, že útočník je navíc zbohatlický synek a kapitán školního fotbalového týmu). Nehledě na to, že její opilost by jí pravděpodobně byla předhazována jako nezodpovědnost, tedy svého druhu „spoluvina“. Seriál tak na konkrétním scénáři ilustruje fakt, proč drtivá většina přeživších z různých důvodů znásilnění nikdy nenahlásí. Nahlásit znásilnění navíc leckdy znamená čelit přívalu různých zpochybňování, osočování a nerealistických nároků na přesný a podrobný popis situace, což je vzhledem k šoku, v jakém člověk je nebo byl, prakticky nemožné. Když je znásilněna Hannah, její tělo už je natolik zlomené, že rezignuje a vzmůže se jen na tiché prosby. Poté co se jí výchovný poradce zeptá, zda dala jasně najevo, že o styk nestojí, odpovídá pravdivě, že nikoli. Ten reaguje slovy: „Možná jsi souhlasila, ale pak jsi změnila názor.“
Z pocitu křivdy, protože se s ním nevyspala přítelkyně, sepíše jeden mladík seznam, na němž jsou dívky ze školy posuzovány podle tělesných partií. Jeho přítelkyně si vyslouží titul „nejhorší zadek“, Hannah naopak nejlepší. Seriál pojmenovává ve školních kolektivech poměrně běžný jev a ukazuje, jaký dopad na dívky může mít. Spolužačka, která zvítězí v kategorii „nejlepší rty“, je na to patřičně hrdá a komplimenty si užívá, Hannah se naopak všudypřítomné obdivné pohledy na chodbách spolu s focením jejího zadku zajídají. „Když jsi napsal moje jméno na seznam, namaloval jsi na mě terč, zahájil si loveckou sezónu na Hannah Baker,“ vzkazuje mu na kazetě. Někteří jockové pak získají dojem, že mají na její zadek nárok, a bez uzardění ji ohmatávají. Když Hannah jednoho v sebeobraně shodí na zem, dotyčný se rozčílí, protože je přesvědčen, že neudělal nic špatného. Hannah naopak místo oprávněného vzteku začíná vinu internalizovat: „Nemůžu se zbavit pocitu, že si za to nějakým způsobem můžu sama.“
Musí se to zlepšit
U 13 Reasons Why lze chválit řadu věcí. Z velmi různorodého osazenstva se nedělá okázalé téma, běžné stereotypy (hodný homosexuální kamarád, který vždy rád vyslechne) se bourají. Téměř žádná postava ve výsledku nevyzní černobíle, všichni mají nějaké chyby a dokážou se chovat mile i krutě. Ani Hannah není pouze nevinnou obětí, ale také sama chybuje. Její osočení z audiokazet vyznívají v některých momentech chladně a nespravedlivě, což lze vnímat jako odraz jejího bortícího se psychického stavu („mám vztek na celej tenhle zasranej svět“) a svým způsobem i jako zoufalou touhu po pomstě. I žáci ve škole se vyrovnávají s její smrtí různými způsoby. Hned v první epizodě reaguje jeden ze spolužáků na osvětu učitelky o sebevraždě otráveně a říká, že to nechce poslouchat, protože ho to deprimuje. I jiní dávají najevo svou nevoli: „Sebevražda je pro slabochy, neprocházela ničím zvláštním, co by ostatní neznali.“ Neobjevuje se tedy jen soucit a smutek.
Je chvályhodné, že se seriál pokouší důsledně zpracovávat náročná témata. Na druhou stranu chce být též atraktivní diváckou zábavou, což někdy vede k tomu, že tvůrci upřednostňují napětí a dějové zvraty před přiblížením toho, co přesně se v Hannah odehrává. Odraz jejího psychického stavu tak vídáme především skrze dramatické interakce s ostatními postavami. Už ne tolik atraktivní symptomy deprese se ale objevují jen ve vzácných momentech z posledních dílů. Tvůrci tím trochu těžkopádně dávají najevo celkové morální poselství, že pokud se k sobě lidé budou chovat dlouhodobě hnusně, může to mít tragické následky. „Musí se to zlepšit. To, jak se k sobě chováme a jak se o sebe staráme. Musí se to nějak zlepšit,“ říká Clay. Uvidíme tedy, co teenagery ještě potká v nedávno oznámené druhé sezóně.
Autor je spolupracovník redakce.