Pelta v lochu aneb Dobrá zpráva pro fotbal

Šéfovi českého fotbalu a úředníkům z ministerstva školství hrozí vězení kvůli dotačním podvodům. Jde o více než 630 milionů korun.

„Volal Pelta! – A co chtěl? – Právníka.“ Parafráze známé hlášky z inscenace Ivánku, kamaráde, dobře vystihuje dnešní situaci. Miroslav Pelta sedí ve vazbě. Předseda Fotbalové asociace České republiky (FAČR) byl zadržen a obviněn kvůli podezření ze zneužívání veřejných dotací. A není sám. Spolu s ním je ve vazbě i náměstkyně ministerstva školství pro sport Kateřina Kratochvílová a na svobodě je stíhán bývalý šéf odboru sportu Zdeněk Bříza.

O co vlastně v celé kauze jde? Na začátku byly děti. Ne Peltovy ani nikoho z dalších obžalovaných, ale nás všech. Protože na děti a mládež dostal český fotbalový svaz od ministerstva školství roční dotaci ve výši 630 milionů korun. Díky této astronomické sumě se svaz těší neotřesitelné pozici jedničky mezi státem dotovanými neziskovými firmami. Šéf českého fotbalu s penězi z veřejných prostředků nakládal zcela libovolně a podle vlastního uvážení.

Propojení českého sportu s politikou vytvořilo v posledním čtvrtstoletí svého druhu sportovní podsvětí, v němž figurují i hodně známá jména.

Vyšetřovatelé naznačili, že Pelta využíval prostředky jak k vlastnímu obohacení, tak i k budování svého mocenského impéria. „Velkej čáp“, jak se Peltovi ve fotbalových kruzích přezdívá, posílal dotace spřízněným klubům, zatímco jiné se naopak schválených peněz vůbec nedočkaly. Výjimkou nebylo ani to, že některé kluby našly na svém účtu požadovanou částku ještě dřív, než jim byla dotace svazem vůbec schválena. Pelta podle policejních nahrávek domlouval s Kratochvílovou, kdo dotace dostane, ještě než je schválila expertní komise. Také společně řešili, které významné a mocné osobnosti by mohli finančně podpořit.

Krach českého fotbalu?

Pelta nezapomínal ani na svoji fotbalovou rodinu. Do rodného Varnsdorfu nalil dva miliony korun na vyhřívaný trávník. A ani jeho největší fotbalová láska FK Jablonec nezůstala zkrátka. Možná i právě proto o víkendu desítky jabloneckých fanoušků vyjádřily místnímu bossovi podporu voláním „Pelta ven“. Zatímco v minulosti tento pokřik na stadionech požadoval Peltův konec, dnes jím jablonečtí fanoušci žádají propuštění z vězení.

Libovůle, s jakou Pelta tahal za finanční a mocenské nitky, může mít na český fotbal fatální dopad. Obvinění z trestného činu se totiž kromě jabloneckého bosse a již zmiňovaných úředníků týká ještě jedné právnické osoby – samotného fotbalového svazu. A v tom spočívá největší nebezpečí. Reálně totiž hrozí, že v případě uznání viny by svazu hrozilo i ukončení činnosti. Méně závažným trestem s podobnými dopady na činnost svazu by byl zákaz pobírání veřejných peněz. Český zákon umožňuje zakázat dotování takového subjektu i na dobu dvaceti let. Navíc se může stát, že svaz bude muset část zpronevěřených peněz vracet. Vzhledem k tomu, že 632 milionů korun dotace z ministerstva školství pro letošní rok tvoří téměř 70 procent rozpočtu, reálně hrozí, že chod organizace sdružující 3500 klubů v celé zemí skončí krachem.

Někdejší Ivánkovo přiznání „Já to nedělám pro sebe, ale pro fotbal“ není ani v Peltově případě daleko od pravdy – pokud pod pojmem fotbal rozumíme široký spletenec individuálních zájmů, soukromých byznysů, ale i politických angažmá. Propojení českého sportu s politikou vytvořilo v posledním čtvrtstoletí svého druhu sportovní podsvětí, v němž možná překvapivě figurují i hodně známá jména.

Odměna za dodané služby

Během středeční policejní razie se připomněl bývalý ministr školství Marcel Chládek, který ve svazu našel práci jako generální manažer státních reprezentací a fotbalových akademií. Česká média s gustem zveřejnila fotografii, na níž se snaží pohledem zjistit, co se to u něj v práci děje. Právě Chládek je tím nejkřiklavějším symbolem propojení veřejné politiky a soukromého sportovního byznysu. Během jeho vládnutí začalo ministerstvo výrazně navyšovat příspěvky do sportu. A když musel jako šéf resortu skončit, přispěchal Pelta s odměnou za dodané služby v podobě nově vytvořeného místa. Těžko říct, jestli měl Chládek nadále spravovat vytvořené penězovody z ministerstva, nebo si už pouze užíval zaslouženou trafiku. Nicméně i jeho jméno se objevilo mezi možnými nástupci na místo fotbalového bosse.

Součástí sítě přihrávání veřejných prostředků do sportovního byznysu ale nejsou pouze lidé z ministerstva. Mezi vyslýchanými se objevila i známá tvář pražské magistrátní politiky, zastupitel za ČSSD Karel Březina. Policie začala vyšetřovat, proč dostal mocný zákulisní politik za své poradenské služby pro sportovní sekci na ministerstvu školství více než dvě stě tisíc korun. O jeho činnosti totiž neexistuje jediný doklad. Březina tvrdí, že všechno proběhlo formou ústní konzultace. Policie, která prohledávala i jeho kancelář na magistrátu, zatím bližší důvody jeho vyšetřování neuvedla.

Vyšetřovatelé si k výslechu pozvali i samozvaného šéfa českého sportu vůbec. Právník Miloslav Jansta, který vládne České unii sportu i České basketbalové federaci, byl podobně jako Pelta v čilém kontaktu s rovněž zadrženou náměstkyní Kratochvílovou. Obviněn ale (zatím) nebyl. Možná musel vysvětlovat i to, jakým způsobem probíhalo financování stadionu Přátelství, který společnými silami s Peltou nedávno se vší slávou otevřeli. Jansta už v minulosti dokázal, že v rámci sportovních kmotrů patří mezi premianty, když dokázal přesměrovat dotování českého sportu z rukou Českého olympijského výboru do svého času nepříliš významného sdružení.

Současná kauza údajně může znamenat pro český sport extrémní problém. Ve skutečnosti jsou ale taková tvrzení značně přehnaná. Pokud by tvrdé dopady měly postihnout velké organizace, které fungují jako státem placené korporace, může být sport jedině rád. Očistil by se od lidí, kteří ještě nedávno působili jako nedotknutelné osobnosti rozhodující o toku veřejných financí. A ministerstvo školství by mohlo zkusit najít lepší cíl investice šesti miliard korun ročně, než je sport – třeba platy českých učitelů a učitelek. Tvrzení, že to neděláme pro sebe, ale pro děti a mládež, by se aspoň stalo realitou.

Autor je spolupracovník redakce.

 

Čtěte dále