Sedmidílná série Sedmilhářky se stala senzací na sociálních sítích a chválou nešetří ani filmoví publicisté. Ohromný hype kolem adaptace stejnojmenného bestselleru Liane Moriarty ještě přiživily další okolnosti: režie se ujal oscarový filmař Jean-Marc Vallée a seriál je obsazen hvězdnými herečkami Reese Whiterspoon, Nicole Kidman a Laurou Dern. Výrazná jména výhradně ženských představitelek prozrazují, že těžištěm vyprávění jsou ženy a příběh je vyprávěn z jejich perspektivy. Detektivní drama, v jehož popředí stojí skupina matek, začíná vyšetřováním nejasné smrti během fundraisingového večírku místní základní školy. Z lehce avantgardně působící koláže nekonkrétních záběrů příjezdu policie a následujícího vyšetřování ale není zřejmý vrah ani oběť. Série útržkovitých výslechů nás přenáší o několik týdnů dříve. První školní den šestiletá školačka obvinila nového spolužáka z toho, že ji škrtil. Zdánlivě malicherná potyčka mezi dětmi přeroste v komunitě liberálního kalifornského maloměsta bezstarostných a dobře zajištěných lidí, kteří žijí svým rodičovstvím, v událost číslo jedna.
Sedmilhářkám se daří převracet zastaralá schémata, podle kterých jsou ženské postavy pasivní, popřípadě nějakým způsobem závislé na mužích.
Zatímco se rodiče dětí postupně bouří a požadují vyšetření incidentu, vyprávění se zaměřuje na mladou Jane (Shailene Wooley). I pro své postavení outsidera si matka domnělého násilníka získává sympatie dvou dalších žen Celeste (Nicole Kidman) a Madeline (Reese Whiterspoon). Jane je oproti ostatním rodičům mladší a nemá manžela ani výsadní postavení. Konflikt postupně eskaluje a na jeho pozadí se rozkrývá zázemí jednotlivých žen. Právě ony jsou nositelkami děje, které řeší problémy a rozhodují o sobě samých. Sedmilhářkám se tak daří převracet zastaralá schémata, podle kterých jsou ženské postavy pasivní, popřípadě nějakým způsobem závislé na mužích. Ti se ocitají spíše v pozadí, občas vytváří neobratnou kulisu, jindy se mužství a s ním spjaté role stávají přímo tématem. Muži v seriálu ovšem mohou být také nebezpečnou hrozbou.
Destruktivní dokonalé maloměsto
Městečko Monterey ukrývá i daleko temnější témata. Na první pohled jde o dokonalý svět bohatých privilegovaných lidí. Dokonce i před minulostí prchající mladá matka samoživitelka Jane bydlí v útulném domku poblíž oceánu a v podstatě neřeší žádné existenční otázky. Jako by největším problémem bylo, kdo jak vypadá navenek. Úspěšnou manažerku Renatu (Laura Dern) trápí, jestli působí jako dostatečně oddaná matka. Madeline (s vyladěným pracovním úvazkem, který jí umožňuje udržet si zároveň status obětavé matky i emancipované ženy) zase znepokojuje, že by se mohla zrušit divadelní hra pro děti s liberálním poselstvím, na které se podílí. Jde však jen o povrch, který obyvatelé této vykonstruované idyly udržují. Za zdmi domů se odehrávají mnohem úzkostnější a závažnější záležitosti. Od manželských krizí přes minulost poznamenanou znásilněním až po domácí násilí.
Právě vykreslení destruktivního vztahu na pohled dokonalého páru Celeste a Perryho je jedním z nejpodstatnějších témat, která seriál přináší. Obraz domácího násilí je plastický, psychologicky věrohodný, a přitom neotřelý. Celeste o sobě nepřemýšlí jako o oběti – je to inteligentní, vzdělaná a emancipovaná žena. Údery a návaly agrese svého mladšího manžela opětuje, brání se a útokům vzdoruje. Násilí se proměňuje ve vášeň a znepokojivý rozměr vztahu se často ukrývá pod iluzí dokonalého sexuálního života. Celeste je schopná velice přesně analyzovat některé aspekty své životní situace, a přitom si nedokáže připustit, že by mohla být skutečně obětí nebo že by jednání jejího manžela mohlo mít dopad na jejich děti. Manžela nechce opustit nejen kvůli dětem, ale také kvůli iluzi dokonalého páru, kterou společně s Perrym vytváří a které oba podléhají. Seriál se dokázal vymanit z klasických stereotypů o týraných ženách a nazírá problematiku v širší perspektivě.
Jean-Marc Vallée, který se poněkud nezvykle ujal režie všech dílů série, vytvořil svérázný filmový jazyk. Pomocí nápaditých formálních řešení a neokoukaných postupů se dokáže přiblížit k samé podstatě příběhu. Postihuje především emocionalitu postav, jejich vnitřní světy, a teprve od této perspektivy odvíjí vyprávění. Sedmilhářky díky tomu působí nezvykle svěžím dojmem.
Projevuje se to hravostí, která je příznačná pro režii, střih a práci se zvukem. Jednotlivé scény působí, jako by byly komponovány a prolínány na základě rytmických a tematických asociací. Utváří se tak originální kompozice postavená mimo jiné na prudkém střídání dynamiky. Scény klidné a jemné se s osobitou autorskou drzostí sráží s těmi hlučnými, prudkými a rychlými. Naráží do sebe protichůdné rytmy i hudební žánry. Potkávají se tak obrazy poetické a jemné s výjevy nepochopitelného násilí. Důležitým klíčem určujícím rozvržení záběrů a scén jsou emoce. K navození vnitřních stavů znásilněním poznamenané Jane dochází prostřednictvím paralelních montáží, které zahrnují výjevy z její minulosti i současnosti a obsahují i její představy o sobě samé. Flashbacky zpravidla neodkrývají skryté indicie z minulosti postav. Neslouží ději, ale ustavují emocionální stav postavy. V tom ovšem tkví i jedno hlavních úskalí celého přístupu. Některé lyrické záblesky, kupříkladu stopy mizející na pláži, jsou místy zbytečně doslovné.
Spoléhání na klišé
Vysokou kvalitu seriálu sráží i poněkud nevyvážené uchopení některých postav. Kromě temných kriminálních zápletek, spojených s násilím a manipulací, dojde i na daleko subtilnější otázky stárnutí, vzdávání se dospívajících dětí, role vysoce postavené ženy v mužském světě či hledání sebe sama. V kontrastu k tomu, jak citlivě Sedmilhářky pojímají složitá a podstatná témata, působí až neadekvátně zkratka, s níž jsou některé postavy charakterizovány. Při tomto odlehčení spoléhá seriál až příliš na ustálená klišé. Bonnie, kvůli které kdysi opustil Nathan svojí ženu Madeline, je zploštěným prototypem všech alternativu vyznávajících bio žen. Přitom se ale, aniž bychom se o ní mohli dozvědět něco víc, stává nakonec jednou z důležitých hybatelek děje. Karikaturně chvílemi působí i místy přepjaté ztvárnění úspěšné Renaty.
Zkratka v kresbě některých postav a v konstrukci zápletek se naplno projeví v závěru. Vyústění velice slabé detektivní linie a všechna nepravděpodobná propojení jsou předvídatelná a zároveň nevěrohodná. Minisérie zřejmě naráží na limity předlohy. Můžeme kvitovat, že vznikl seriál pracující s nevídaným a extrémně působivým režijním pojetím, který staví do popředí ženské hrdinky a jejich témata. Místy se podařilo některé vážné problémy pojmout s velkou přesvědčivostí a svéráznou autorskou invencí. Sedmilhářky však stále zůstávají v jistém ohledu poněkud vykonstruovaným vesmírem osazeným pohádkově bohatými ženami odtrženými od reality. Vše pak banalizuje nepovedený závěr, který příliš jednoduše pojmenovává zlo a naivně ustavuje novou harmonii. Jeden z nejzajímavějších a nejzdařilejších seriálů poslední doby tak neustále balancuje na hraně. Naštěstí nepřepadl a nestal se jen seriálem Gossip Girl pro střední generaci.
Autor studuje režii na FAMU.