Politická krize zatím přinesla aspoň jedno překvapení: i Bohuslav Sobotka má (občas) swag. Při improvizaci na Hradě a v několika rozhovorech, v okamžicích, kdy musel mluvit spatra, si dokázal svým projevem získat sympatie spousty lidí. Projevil se nikoli jako odtažitý technokrat, ale jako člověk, kterému o něco jde. Image suchara se otřásla a Sobotka začal být dokonce populární i na Facebooku, kde jinak, co se týče vládních politiků, jednoznačně dominuje Andrej Babiš. Naopak Babiš po Sobotkově překvapivém oznámení demise vlády, zdůvodněném Babišovými skandály, na sociálních sítích snad poprvé ztrácel a pod jeho posty se objevovaly převážně negativní komentáře.
Normalizční přáníčka
Sobotkův hype na sociálních sítích ale zmizel stejně rychle, jak náhle se objevil. Na Den matek už se na Sobotkově profilu objevilo osmdesátkové přáníčko s kyticí doprovozené formálním textem, kterým se dává najevo, že jste sice zdvořilí, ale ve zkutečností vás to nezajímá. Kdo sleduje facebookový profil premiéra Sobotky pravidelně, mohl si vybavit jeho vánoční kartu „Veselé Vánoce“ s obrázkem barevných baňek na větvičce, která až příliš ostře kontrastovala s Babišovou fotkou před vánočním stromkem, na které byl miliardář v pyžamu a ke které napsal, že „zase dostal pyžamo“. Oproti premiérovi získal stonásobky lajků.
Schéma „klidný Sobotka“ versus „agresivní Babiš“ v sobě má potenciál, který se dá využít v Sobotkův prospěch.
Předvádět se v pyžamu v nejintimnějších rodinných okamžicích není pro každého. Ale i Sobotkův pochopitelný ostych v těchto věcech se musí prodat líp než nicneříkajícím přáníčkem „Veselé Vánoce“, které asociuje buď nic, nebo Husáka. Jak je vůbec možné, že v tak velké organizaci, jako je ČSSD, není nikdo, kdo by toto premiérovi řekl? Copak je ČSSD v pozici, kdy by si mohla dovolit podceňovat jakýkoliv komunikační kanál? I premiérovo sucharství (a klid) se přece dá mediálně prodat. Schéma „klidný Sobotka“ versus „agresivní Babiš“ v sobě přeci má potenciál, který se dá využít v Sobotkův prospěch. I nuda se ale musí umět prodat.
Suchá síla Sobotka
Když si ČSSD v roce 2011 zvolila Bohuslava Sobotku do čela strany, delegáti těžko mohli počítat s tím, že jejich nový lídr bude burcovat davy a podpora sociálně demokratických myšlenek se stane vášní. Po Paroubkovi, jehož agresivní styl vyvolával u části společnosti odpor, se ale konsensuální Sobotka jevil jako dobrá volba na cestě k příštímu, v té době v podstatě jistému, volebnímu vítězství. Proti asociální Nečasově vládě byla taktika „hlavně nic nezkazit“ a jednoduše čekat, až voliči sami přijdou, nejjednodušší. Pak se ale zjevilo hnutí ANO v čele s Babišem burcujícím proti starým pořádkům a umírněná sobotkovská ČSSD nebyla schopná vzbudit politické naděje na radikálnější změnu tak, jak to dokázal oligarcha-revolucionář. Přes těsné volební vítězství ČSSD v roce 2013 pak Babiš v následné vládní koalici Sobotku mediálně zcela zastínil a preference rostly jen jedné ze dvou velkých koaličních stran.
Příčin toho, proč ČSSD ztrácí, zatímco ANO získává, je víc, Babišův příběh o boji proti tradičním stranám jako nenapravitelným nositelkám korupce ale pořád funguje jako hlavní trumf. ČSSD jako celek opravdu těžko vzbuzuje důvěru. Stačí si vzpomenout na její úzké vazby s oligarchií českého sportu nebo zmínit jména jako Tvrdík, Březina, Pokorný a další. Jestli je v něčem spolehnutí na investigativní oddělení MF Dnes (v souladu s nahrávkami rozhovorů Babiše a redaktora Přibila), pak v tom, že si politiky z ČSSD rozhodně proklepne. Díky dobré práci investigativců MF Dnes se už na veřejnost dostala falešná mluvčí hejtmana Haška a spousta dalších kauz. Na Sobotku ale nenašel nikdo nic.
Sobotka versus Babiš
V roce 2011 při volbě předsedy strany Sobotka zvítězil těsně, jen o jedenáct hlasů, právě nad Michalem Haškem. Když byl letos zvolen předsedou potřetí, získal 85 procent hlasů delegátů. Minimálně do voleb to tedy vypadá, že sociální demokracie vsadila všechno na Sobotku. I když Facebook volby nevyhrává (jinak by byl premiérem Okamura), právě tady vzniká šance představit předsedu tak, jak by jej mohli vnímat i voliči. Na osobních profilech politiků se často scházejí jejich příznivci, kteří pak dále šíří jejich argumenty a pohled na věc. ČSSD zatím ale vždy raději investovala do billboardů, které možná mají účinek, ale v hospodě se přeci jen asi nikdo nebude hádat kvůli heslům na nich napsaným.
Poslední kroky naznačují, že by si nejspíš i ČSSD přála, aby se volby staly soubojem Sobotka versus Babiš. V tomto souboji by Babišovo věčné nadávání na staré pořádky aspoň částečně ztratilo na síle, a naopak Sobotka by mohl zásadově bojovat proti propojování politické a ekonomické moci. Aby však sociální demokracie měla šanci alespoň na důstojnou prohru, musí se její PR oddělení napřed naučit svého předsedu lépe prodat a představit ho veřejnosti i jako člověka. Generická přáníčka k významným výročím proti Babišovi stačit nebudou.
Autor je redaktor Alarmu.